čtvrtek 31. srpna 2017

Akademie nočních můr - Dean Lorey

Autor: Dean Lorey
Originál: Nightmare Academy, HarperCollins Children´s Books, New York, 2007
V ČR: Petra Klůfová, SUN, Praha, 2008
Ilustrace, úprava obálky: Věra Tataro
Počet stran: 239

Anotace:               CHCE SE TI SPÁT?
                     CHCE SE TI OPRAVDU SPÁT?
               PAK MÁŠ TEDY VELKOU ODVAHU!
V podstatě hned okamžikem jeho narození se ukázalo, že spánek a Charlie Benjamin spolu představují výbušnou kombinaci. První veřejná  katastrofa se odehrála během odpoledního spánku ve školce Otevřená náruč. Charliemu byly tři roky.
I když si nedokázal přesně vybavit, o čem konkrétně se mu zdálo během odpočinku, kdy ostatní děti spaly na matracích v zšedlé učebně, živě se rozpomínal na nelidské vytí a skřeky, jež ho vytrhly ze spánku. Teprve když tam zpanikařeně vtrhly školkové učitelky, aby zjistily zdroj těch příšerných zvuků, malý Charlie se probudil a zjistil, že třída kolem něho je zdevastovaná.

Lehátko je ještě ani neminulo, když Charliemu svitlo, že muž nemá barvu mramoru, ale celý je z mramoru.
                                                                            (Kapitola čtvrtá: Cesta do Temnozemě, str. 53)

  Hlavním hrdinou je zdánlivě obyčejný kluk jménem Charlie Benjamin. Vše, po čem tento poměrně malý chlapec touží, je žít jako jeho běžní vrstevníci. Kvůli tomu, co se mu ve třech letech, kdy ještě chodil do školky stalo, nemůže chodit do normální školy, ale jeho vzdělání si vzala na starosti jeho rodina. Od té nehody ve školce, se ani nesmí stýkat s ostatními dětmi.
  Kromě občasných tragédií, které se stávají, když Charlie usne, vede docela běžný život. Má milující rodinu, jejich podporu a pochopení.
  Přesto Charlie Benjamin touží potom, co většině jeho současných vrstevníků stává samozřejmostí - chce totiž navštívit kamarády z nedaleko sousedství, aby s nimi podnikl párty s přespáním. Jeho maminka, ale ani tatínek z toho nejsou právě nadšení. Přesto tam svého syna po chvíli naléhání nakonec pustí.
  Ani rodiče, ale ani Charlie sám však netuší, že se blíží další katastrofa... Jak se brzy ukáže to, co se tomuto chlapci zdá, není pouhým snem, halucinacemi, ani ničí pouhou představou. Je to skutečný svět. Svět, který naštěstí zná pouze Charlie a hrstka jeho známých...
  Vůbec nejhorší je, že hoch už nemusí spát na to, aby se přihodilo něco strašlivého. Po zkušenosti, která ho potkala u sousedů na párty, ho maminka s tatínkem už vůbec nechtějí nikam pouštět. Ale jak se zdá, budou muset... Nestvůry se totiž objevují stále častěji - a jsou ještě nebezpečnější, než kdy dřív. Jsou pevně rozhodnuty, ale také připraveni zabíjet!
  Přesto, že se Charlieho sen s tím, že by chtěl chodit mezi ostatní děti do školy zdá nemožný a nesplnitelný, nakonec se přece jen splní... Nejedná se však o obyčejnou školu, do které chodíme my, ale o školu, kde se učí děti jako je Charlie Benjamin. Nejdříve však musí předstoupit před radu, která rozhodne, zda-li ho na škole vůbec mohou přijmout - a něco takového bude pro chlapce hodně složitý, ba dokonce nemožný úkol.
  A jestli zdá, že Charlie má složitý život, věřte mi, že je ve skutečnosti ještě složitější, než si vůbec dokážete představit...  

  "Našel jste Stín?" ujišťovala se Ředitel. 
  Charlie přikývl. 
  "A spolkl jste ho?"
  Další přikývnutí. "Byl studený."
                                                                                             (Kapitola třináctá: Stín to ví, str. 165)

  Předem musím říct, že knihy tohoto typu nečtu. Ne, že bych nečetla fantasy, to ne. Ale kromě První stříbrné knihy snů, kterou jsem četla zhruba tři roky předtím, než jsem založila tento blog, jsem nic na téma snů a nočních můr nečetla. Trošku mě mrzí, že v knize není nic o autorovi. 
  Každopádně - Dean Lorey vytvořil naprosto originální svět, který trošku podobný Harrymu Potterovi a již řečené Stříbrně knize snů. Přesto však je tahle kniha úplně jiná.
  Tím chci říct, že se odehrává v úplně jiné části fantazie s úplně jinými a rozhodně originálně pojmenovanými postavami. Dobře - postava jménem Stín není tak úplně originální - byla totiž ve filmu "Inkoustové srdce." Nachází se tady postava vystupující pod názvem Stříbrojazyčák, Proslulý či Barrakas Běsný.  
  Styl psaní je čtivý, svižný a celkově příjemný. Skvěle se hodí pro mladší čtenáře. Například okolo 11 let. Některé okamžiky by podle mého mohly být promyšlenější a lépe propracované. 
  Myslím, že se skvěle hodí pro fanoušky Harryho Pottera či Persyho Jacksona. Určitě je však skvělou volbou pro všechny milovníky fantasy. 
  Do knihy jsem se začetla hned. Byla pro mě skvělou oddechovkou a vůbec jsem se při ní nebála. Přišla mi, jako pohádka. Možná je to tím, že už jsem trošku starší. 

                                                         Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky  Výsledek obrázku pro hvězdičky
Na další díl se těším, ale asi na něj dojde až za trošku delší dobu. 
A na závěr je ještě nutné podotknout - POZOR NA SNY A VŮNI SKOŘICE!


pondělí 28. srpna 2017

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Ransom Riggs

Autor: Ransom Riggs
Originál: Miss Peregrine´s Home for Peculiar Children, Quirk Books, 2011
V ČR: Bronislava Grygová, Jota, Brno, 2012
Počet stran: 358

Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu. Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.

  "Pospěšte si a dojezte všichni!" zazpívala slečna Peregrinová a jen to dořekla, otřásl domem další úder a shodil ze zdi zarámovaný obraz. 
                                                                                                               (Kapitola 6, str. 168)

  Pomocí tohoto příběhu máme možnost nahlédnout do života šestnáctiletého chlapce Jacoba, kterého již od malička hrozně fascinovaly příběhy. Příběhy, které byly neobyčejné, něčím zvláštní a poutavé. Příběhy, které mu vyprávěl dědeček, kterého měl moc rád.
  Když byl Jacob malý, věřil, že dědečkovy příběhy jsou pravdivé. Potom se mu spolužáci však kvůli jeho víře v pravdivost těchto příběhů o dětech a ostrově, smáli. Posmívali se mu. A tak věřit přestal...
  Chlapcova máma s tátou si o dědečkovi myslí, že prostě vinou války, kterou zažil a stáří, jednoduše přeskočilo.
  Dědeček ví, že se příšery, kterého již od malička pronásledují brzy vrátí. Přesně však netuší, kdy. Jeden den však zásadně změní dosavadní chod událostí.
  Jacob totiž od dědy obdrží telefonát, ve kterém stařík tvrdí, že příšery už jsou tady a aby se schoval. Chlapec však dědečkovi příliš nevěří, přesto však má o svého milovaného velký strach, který ho okamžitě donutí jednat...

  Nakonec mě rodiče skutečně zavedli ke cvokaři - tichému muži s olivovou pletí jménem doktor Golan. Neprotestoval jsem. Věděl jsem, že pomoc potřebuju.
                                                                                                                           (Kapitola 2, str. 41)

  Jacob přibíhá k domu, kde dědeček dosud žil. Nenajde ho. Začíná hledat dál - intenzivněji. Po sléze svého drahého příslušníka rodiny, ke kterému kdysi velmi zhlížel, najde v zahradě těžce raněného na zemi. Dědeček vysloví své poslední přání, aby se jeho vnuk na zmiňovaný ostrov. Nešťastný a šokovaná Jacob to slíbí a dědeček zemře. Bezradní rodiče, kteří si myslí, že jejich chlapec viděl na svůj věk až příliš mnoho, posílají hocha k místnímu psychiatrovi Golanovi v naději, že mu doktor vyléčí zraněnou duši.
Na chvíli se může skutečně zdát, že ano. Jacob má však stále děsivé noční můry a navíc nemůže zapomenou na slib, ani na samotného dědečka a jeho příběhy.
  Jednoho dne se rozhodne, že cestu na ostrov, o kterém si všichni myslí, že neexistuje, podnikne. Svůj plán líčí rodičům, kteří navrhují, aby se nejprve poradil s doktorem. Golan překvapivě souhlasí a chlapci cestu dokonce doporučí.
  S Jacobem vyráží také jeho otec, protože mladíkova matka trvala na tom, že nemůže jet bez doprovodu.  Navíc si táta chce vidět místní přírodu na vlastní oči.
A tak chlapec celkem neochotně, ale přesto nadšeně souhlasí. To však ještě netuší, že cestou na dané místo jeho dobrodružství nekončí, ale teprve začíná...

"My podivní jsme obdařeni dovednostmi, které běžní lidé postrádají, a tyto schopnosti jsou co do kombinací a variant obdobou různé barvy kůže či  rysů obličeje. Tedy, některé dovednosti mají všichni syndrigasti, jako například umění číst myšlenky, a jiné jsou zase vzácné, jako třeba to, jakým způsobem já dokážu manipulovat s časem."
                                                                                                                            (Kapitola 6, str. 153)

  RANSOM RIGGS se na dvě stě let staré farmě v Marylandu, kde chtěl jako dítě zůstat a stát se farmářem v pěti letech se však s rodiči přestěhoval na Floridu.
  V současnosti má svůj domov v kraji podivných dětí  - v Los Angeles. Prozatím stačil nasbírat diplomy na Kenyon College a na Fakultě filmové a televizní tvorby University of Southern California, oženit se a natočit několik cenami osvědčených krátkých filmů.
  Melouchaří jako blogger a cestovatel; jeho eseje z cest Strange Geographies najdete na adrese mentalfloss.com nebo ransomriggs.com.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je jeho prvním románem.

  Otočila stránku a objevila se fotografie sadisticky vypadajícího zubaře. 
                                                                                                                               (Kapitola 9, str. 260) 

  V první řadě musím vyzdvihnout to, jak je kniha zpracovaná. Nejen, že nová kapitola začíná vždy na nové straně a číslo kapitoly je veprostřed stránky a doplněná o pozadí, navíc je doplněna o úžasné fotky, které jdou ruku v ruce s příběhem. Normálně mi nevadí, když nová kapitola nezačíná na nové straně; ani to, když se v knize nenacházejí žádné fotky či obrázky, ale u této knihy je tohle všechno velkou výhodou.
  Musím se přiznat, že mě ze začátku vůbec nebavila. Četla jsem ji kvůli tomu nadvakrát. Nevím, prostě jsem se nějak nedokázala začíst.
Začetla jsem se až ve chvíli, kdy Jacob dorazil na ostrov. Jak říkám, bylo to až napodruhé. Tohle jediné mi na knize trochu vadilo. Přišlo mi, než chlapec dorazil na ostrov, kniha se táhla.
  Další věc, která se mi na příběhu líbila, byl nápad a o proti začátku se prostředek a konec ve čtivosti o dost zlepšil.
  Tahle kniha je sama o sobě dost temná. Postavy, které v knize vystupují jsou dost strašidelné (zvláště některé). Když jsem do této knihy šla, nic takového jsem nečekala. Několikrát jsem totiž shlédla trailer na knihu. Tak jsem k ní totiž přišla. Prostě mě zaujala.
Ve výsledku mě tento příběh nezklamal, a více než samotné postavy se mi líbil nápad, vsadit do děje už tak temnou dobu - rok 1940. Tím byla kniha ještě o dost strašidelnější a napínavější.
  Sirotčinec četla i moje mamka a obě jsme byly nakonec nadšené, i když mi i ona říkala, že měla trošku problém s tím, se do knihy začíst. 
  Knihu bych nedoporučovala dětem pod 14 let - ROZHODNĚ NE! - Na to je moc strašidelná.

                                                        Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Na další díly se rozhodně chystám - i na nejnovější knihu POVÍDKY PODIVNÝCH. 
 


Deník 1938-45: Helga Weissová

Vydáno: 2012
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 204

Tentokrát jsem se rozhodla přečíst si něco trošku žánrově rozdílného, ale přesto jsem neodbočila z historie. Jak už jste si asi stačili všimnout, dějepis mě moc baví a nejraději mám historické romány. Jenže tohle není historický román, zařadila bych ji spíše do naučné historické literatury. Taky pro mě znamenala větší nápor na psychiku a ještě v této chvíli, kdy sedím u počítače a píšu tyto řádky, moje pocity snad ani nejdou popsat slovy. I přesto, že mám načteno už poměrně hodně knih o tomto tématu, ještě při žádné se mi nestalo, aby se mi úzkostí nesvíralo hrdlo.
Ke čtení této knihy jsem se odhodlávala přes rok, neboť jsem tušila, že bude hodně emočně náročná a moje tušení bylo i tentokrát správné.

V Deníku je ukryt příběh psychicky hodně silné dívky, která dospěla ve velmi inteligentní a dle mého názoru také velmi úspěšnou ženu, která neměla vůbec jednoduché dětství. Vyrůstala totiž za druhé světové války. Kniha je deníkem samotné autorky, která podává autentické svědectví o životě v tehdejší době, a která se narodila do židovské rodiny.

Musím říct, že jsem na téma druhé světové války četla už celkem dost knih, viděla jsem i plno filmů, ale tohle...
  Co musím na knize ocenit je to, s jakým stylem a lehkostí byl tento skorp až neuvěřitelně silný příběh podán. S jakou lehkostí je zde popsána krutost, které se nacisté v období druhé světové války dopouštěli... Je to rozhodně jedna z knih, u které jsem měla sevřené hrdlo žalem a strachem z toho, co Helgu; její rodinu a přátelé potká. Zároveň se však jedná o neuvěřitelně čtivou knihu, kterou jsem odkládala pouze s velikou nelibostí.
Jediné, co mě v souvislosti s Deníkem mrzí, jsou dvě věci:
                           
                              1.) To, že si tuhle událost musela autorka prožít na vlastní  kůži
                              2.)To, že jsem se čtením otálela rok a přečetla jsem ji až letos v červenci

  Zážitek z knihy rozhodně "podpořila" exkurze, na které jsem byla se školou - jednalo se o Terezín. Z vyprávění rodiny jsem věděla, že se jedná o hrozné místo, ale že na mě bude působit takhle - to jsem nečekala. Nějakou dob jsem z toho měla hrozně ošklivé sny.
  V knize se dozvíte kdy například byla postavena ta šibenice v Terezíně atd.
  Mrzí mě, že vám nemohu blíže popsat děj, ale u téhle knihy to jde dost těžko. Musela bych všechno vyspoilerovat a já vás nechci ochudit o skvělý zážitek.
 Kniha je navíc doplněna o krásné, ale děsivé ilustrace. Krásné jsou proto, že jsou dětské. Přesto jsou na nich vidět hrůzy, které by žádné oko, natožpak oko dítěte, nemělo nikdy vidět.
  Kniha v sobě skrývá mnoho pocitů - nejčastěji strach, hlad, žízeň, ztesk po domově a především také touhu přežít válku.
  Obdivuji odvahu a povahu Helgy, její matku, otce.  Obdivovala jsem také jejich lásku a touhu potom, být zase spolu...
  Po dlouhé době nebo možná vůbec poprvé jsem přečetla i doslov. V doslovu bylo objasněno několik záležitostí a na samém konci knihy se nachází soupis postav s vysvětlením, o koho se přesně jedná a vysvětlivky, které popisují nejrůznější věci, povely,...
  Deník je hodně emotivním dílem, ze kterého se mi svíralo hrdlo smutkem. Přesto si myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý. Ani nevím, co mě z této knihy zasáhlo nejvíc. Těch částí tam bylo tolik... Já vždycky říkám, že kniha, která v sobě ukrývá nějaké historické téma nebo období, je velkým přínosem se to do těch hodin dějepisu naučit. Mně samotné knihy tohoto typu hodně pomohly. A to nejen z období války...
  Také příběhy tohoto typu donutí k tomu, abyste se nad těmi osudy zamysleli. Abyste přemýšleli. A takové knihy mám prostě ráda.
  I přesto, že je příběh tak silný, je napsán s neuvěřitelnou lehkostí rozeného vypravěče. Klobouk dolů autorce! :)

  Jdeme. Brána je doširoka otevřená a čeká. Teď mě asi roztrhnou s maminkou. Třeba jdeme rovnou do plynu. "Maminko, děkuji ti za všechno, a shledáš-li se s tatíčkem, a já ne, pak i jemu vyřiď ode mne díky. Díky za všechno." Ještě polibek a pohltila nás brána. "Bože, neopouštěj nás..."   
                                                                                                                     (4.října 1944, str.161)


                                             Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

čtvrtek 24. srpna 2017

Nákupy knih - červenec/srpen 2017

Ahoj! Srdečně vás vítám u nového příspěvku a po dlouhé době jsou to nákupy knih. Tyto měsíce se staly pro naši knihovnu velmi plodnými. Nebudu to protahovat. Musím však podotknout, že se mi za červenec podařilo získat slevu v hodnotě 500KČ v soutěži na portálu Megaknihy.cz, ze kterého ráda nakupuji. Byla jsem ze 104 lidí (zúčastněných) na 6. místě! Ještě nyní jsem moc ráda, že jsem se této soutěže mohla zúčastnit.

První knihou, kterou jsem si rozhodně nemohla nechat ujít, je pokračování mojí milované Cizinky, na jejíž koupi jsem čekala rok.

Strhující příběh navazuje na první díl s názvem Cizinka,můžete nyní v seriálové podobě sledovat také na Prima Love. Tentokrát ale čtenáře zavede do Francie, kam Claire a Jamie uprchli před brutálním pronásledováním. Ve Francii v té době ale pobývá také skotský následník, který se pokouší získat prostředky k boji o trůn. Jamie a Claire se znovu dostávají do víru historických událostí a jejich láska prochází nejednou zkouškou. Podaří se páru zabránit jakobitskému spiknutí? Odolá jejich vztah nebezpečným intrikám i strašákům minulosti?
A víte co? Kniha je ve skutečnosti ještě krásnější, než jsem čekala. Brzy bude recenze.

Téhle knize jsem prostě nemohla odolat - je o mé nově oblíbené zemi  - o Skotsku, které jsem si oblíbila právě díky Cizince.

Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.




Láska, dopisy a rok 1943... K tomu skvělá cena - 39 Kč! Narovinu  - nemohla jsem ji tam nechat...!


Píše se rok 1943 a v Itálii jsou u moci fašisté. Elodie, která se dosud věnovala pouze milované hudbě a své mimořádné nadání uplatnila jako nadějná violoncellistka, se po otcově smrti zapojí do italského hnutí odporu. Poznává zde svou první velkou lásku, ale když Němci obsadí severní Itálii, musí z rodné Verony uprchnout. Vydává se na pouť, která jí pomůže nalézt nejen bezpečí, ale i nový smysl života.


pondělí 14. srpna 2017

Cizinka - Diana Gabaldon


Autorka: Diana Gabaldon
Originál: Outlander, 1991
Série: Outlander
V ČR: Marie Fulková, Dobrovský, Knihy Omega, Praha 4, 2016
Počet stran: 707 (příběh) + několik stránek se seznamem knih Omega

Anotace: Píše se rok 1945 a Claire Randallová, bývalá armádní zdravotní sestra, se právě vrátila z války, aby se znovu setkala se svým manželem a vydala se na druhé líbánky. Při prohlídce jedné ze starověkých kamenných ruin, které jsou rozesety po celých britských ostrovech, se však dotkne jednoho z menhirů. Náhle je z ní Sassenach – cizinka – ve Skotsku zmítaném válkou a nájezdy klanů v pohraničí, to vše léta Páně… 1743. Claire je katapultována zpět v čase silami, kterým nerozumí. Ocitá se uprostřed intrik zemanů a špehů. Někteří z nich možná usilují o její život a jiní o její srdce. Právě zde se totiž setká s Jamesem Fraserem, galantním skotským bojovníkem, který ji zahrne láskou tak bezbřehou, že se Claire bude muset rozhodnout mezi věrností a touhou ; mezi dvěma naprosto odlišnými muži ; mezi dvěma životy, které nelze vzájemně skloubit.


Jsi krev mé krve a kost mé kosti.
Dám ti své tělo, ať se ho tvé zhostí.
Dám ti svou duši, než nás smrt života sprostí.
(Koná se svatba, str.225)

  Na začátku příběhu máme možnost sledovat osud mladé zdravotní sestry Claire Randallové, která miluje svého manžela Franka, a která je také ráda, že válka už skončila a ona přežila. Její osud začíná v Inverness v roce 1945, tedy po druhé světové válce. Vydává se tak prožít s milovaným mužem své už druhé líbánky. Její manžel se mimo jiné snaží zjistit, jaký je jeho původ a historie. Společně se vydávají na kopec, na kterém se nachází zvláštní kamenný kruh podobný Stonehenge.  
  Tam pozorují rituál druidek, a už tehdy začne Claiřin žaludek svírat podivný pocit, který ji říká, že by tam neměla být. Přesto tam i se svým manželem zůstává a fascinovaně se dívá.
  Po rituálu se všichni rozejdou, ale Claire si za pár hodin vzpomene, že na v blízkosti kruhu viděla zvláštní bylinku, kterou by chtěla blíže prozkoumat a zjistit, zdali by se nedala nějak využít v léčení. Nabídne tedy Frankovi - svému muži, aby ji doprovodil. Ten však tvrdí, že má moc práce. A tak se milá Claire sama vydává na kopec, k témuž kamennému kruhu, u kterého v minulosti viděla druidky.
To však ještě netuší, že zdánlivě nevinná procházka, kterou opravdu původně podnikla proto, aby mohla získat bylinu, navždy změní její život... A to úplně zcela!

  Otevřela jsem oči a spatřila, jak na mě nepřítomně zírá.
  "Jamie, drž se zpátky," prosila jsem ho. "Drž své lidi zpátky... Jamie, jestli..."  Hlas se mi zlomil. Chtěla jsem říci: "Jamie, jestli mě miluješ", ale nemohla jsem. Ztrácela jsem ho navždy, a pokud jsem o svém hlubokém citu nemluvila předtím, nemohu to udělat ani teď.
(Čarodějnice si nezaslouží žít, str. 470)

  Claire však náhle zpozorní, protože uslyší záhadné hlasy a zvuky. Po chvilce zaváhaní však hlavní hrdinka zjišťuje, že zvuky, až se to zdá neuvěřitelné, vycházejí právě z těch kamenů. Kamenů, v jejíchž středu se právě nachází. Hluk sílí. A čím více sílí, tím více se milá Claire přibližuje k jednomu z kamenů, kterého se nakonec dotkne a upadne.
  Když se za nějaký čas probere, zapomene, proč původně vlastně přišla a chce jít k vozu, kterým přijela. Ten však není k nalezení. To jí přijde trochu divné.
  V úplném šoku však bude, když se zanedlouho setká s mužem, který je navlas podobný Frankovi, ale má na sobě červenou uniformu a zbraň. A všude kolem ní jsou slyšet výstřely z pušek mužů, kterým velí. A používané jsou ostré náboje! - To jí nejde na rozum. Zpočátku si totiž myslela, že se naskytla při natáčení nějakého historického filmu.
  Zanedlouho zjišťuje, ke svému nesmírnému zděšení, že ten, který vypadá jako Frank není on, ale jeho předek Jack Randall, kapitán Rudokabátníků.
 Na toto zjištění však přichází až teprve poté, co ji před hrůznými skutky kapitána Jacka zachrání jeden podivný, přesto velmi hbitý mladík v kiltu, který ji zavede do relativního bezpečí. Claire se nemá čas ani pořádně vzpamatovat a už musí uplatňovat své léčitelské schopnosti, aby tak pomohla mladému, sympatickému, nebojácnému a ještě k tomu velmi atraktivnímu Jamesovi Fraserovi. Ona postupně přichází na to, že už není ve své době, ale zhruba o dvě stě let zpátky. Je rozhodnutá vrátit se k Frankovi, do své doby,  ale ví, že musí nejprve přežít. A není to vůbec tak jednoduché, jak se zdá...
Navíc si s postupem času začíná na tvrzi Leoch zvykat a také si začíná uvědomovat svou lásku k mladému Jamiemu Fraserovi, který jí byl už od začátku velmi sympatický...

"Modlil jsem se celou dobu nahoře na kopci," řekl tiše. "Ne abys zůstala, nemyslel jsem, že by se to mohlo stát. Modlil jsem se, abych byl dost silný a dokázal tě poslat zpátky." Potřásl hlavou a stále zasněně hleděl do dálky.
  "Říkal jsem, Pane, nikdy předtím jsem neměl odvahu, tak ať ji mám teď. Dej, ať jsem statečný a neklesnu na kolena a nebudu prosit, aby zůstala." Otočil se a usmál se na mě.
(Čarodějnice si nezaslouží žít, str. 474)

Diana Jean Gabaldon Watkins se narodila v Arizoně. Otec byl Američan mexického původu, matčiny kořeny sahaly do Anglie. Vystudovala zoologii, mořskou biologii a behaviorální ekologii. Po studiích pracovala na Arizonské univerzitě a v roce 1984 založila významný vědecký čtvrtletník Science Software Quaterly.
S literaturou začala a rozhodla se pro historickou tématikou okořeněnou dávkou fantasy. Na začátku psala proto, aby si dokázala, že to zvládne, ale když výsledek ukázala známým, přesvědčili ji, že by svůj příběh měla publikovat. Debutovala knihou Cizinka, která se pak stala první částí oblíbené série.

Když překročíte pomyslnou hranici vašich fyzických možností, necítíte ani strach, ani bolest. Život se stává velmi jednoduchým a vy děláte to, co musíte dělat, nebo zemřete.
(Wentworthská věznice, str. 608)

Ani se nedivím, že se tato kniha a vůbec tato série stala tak oblíbenou. Já sama jsem tuto knihu četla již od jejího vydání v roce 2016 třikrát. Pokaždé mě dokázala upoutat a překvapit.
Naneštěstí nemám vydání z nakladatelství Plejáda. Toho však lituji pouze proto, že si okamžitě nemohu přečíst i další díly. Tento týden si naštěstí už konečně budu objednávat Vážku v jantaru, a tak se v příběhu dostanu zase o kousek dál. Jsem moc ráda, že je Knihy Omega znovu vydávají! Všechny její knihy si to jistě zaslouží!!! 
Výhodou je také to, že jsem další díly našla v e-knize. E-knihy mě sice tolik nelákají, ale v tomhle případě určitě neodolám a pak si je postupně dokoupím, abych je měla i ve fyzické podobě.
Další věc, která se mi líbí, je motto na zadní straně, která knihu bezvadně vystihuje a je pravdivé:

"LÁSKA JE MOCNĚJŠÍ NEŽ ČAS."

Podle mého názoru, je tahle věta více než pravdivá. Je hluboká a nadčasová. Platí v každé době. V minulé, současné a troufám si tvrdit, že i v budoucí.
Autorka píše nesmírně čtivě. Umí skvěle popsat postavy, aktuální prostředí a svěle si poradí i s velkou dávkou rozmanitých citů. Dále pak zasazení klanů a popis Mackenziů...
Objevuje se zde láska, nenávist, intriky, zvrhlost některých postav (zvláště Jacka Randalla - zvaného Black Jack), radost, bolest, strach, smutek, napětí, odvaha a obětavost...

  Byla to uklidňující myšlenka, že události, které se dějí v okamžiku se stávají ve světle věčnosti bezvýznamné.  Pochopila jsem, jak je možné se zastavit a spočinout v rozjímání o nekonečném bytí.
(Opatství, str. 655)

  Nejvíce jsem si oblíbila postavu Jamese (Jamieho) Frasera, protože ačkoli na své odvaze netrval, odvážný byl dle mého názoru dost. Líbilo se mi, jak se uměl zastat a stavěl se za druhé v zájmu pravdy, i když sám v mnohém potřeboval podpořit. Nebo jak byl na svém území, kde je pánem - na Lallybrochu nucen vybírat pachtovné, ale nakonec žádné nevybral, protože viděl, že pachtýři měli těžký rok. To svědčí o tom, že to je nesmírně charakterní muž. A navíc - jak za knihu mnohokrát dokázal - je i obětavý.
  Co se týče Claire, také jsem ji svým způsobem obdivovala. Zvláště ke konci, kdy se opravdu snažila, aby zachránila život muži, kterého miluje. Rozhodně prokázala, že ani ona není žádné párátko.
  Pokud jde o to, co si myslím o kapitánu Jacku Randallovi, tak je to toto: Podle mého názoru (a věřím, že zdaleka nejsem jediná), jedná se o sadistické monstrum. To, co udělal Claire, ale především Jamiemu je prostě něco odporného a rozhodně bych se s ním nechtěla nikdy setkat. Nic víc, abych neprozrazovala spoilery se k jeho postavě asi napsat nedá.
A nejzáhadnější postavou pro mě ůstává Geillis Duncanová, která mě i po třetím čtení podobně jako Jack nepřestávala překvapovat.

Myslela jsem na svou rodinu a na všechno, co jsem věděla o lásce jako dítě. Byl to muž, který se mnou nikdy o lásce nemluvil, nepotřeboval, protože jsem věděla, že mě miluje. Stejně jako jsem věděla, že žiji. Tam, kde existuje skutečná láska nejsou slova nutná. To je vše. A je to věčné. A stačí to.
(Opatství, str. 656)

  Abych tuto recenzi mohla v klidu, míru a pohodě uzavřít, musím říct přece jen pár slov o tom, co na této sérii vadí ostatním a jak to vidím já. Inu - je to celkem prosté: Jedná se o to, že knihy z nakladatelství Plejáda v sobě mají oslovení Sassenach, což je výraz, který Jamie často používá k oslovování Claire. V tomhle vydání je však použit výraz "Saxonko". Podle mého názoru je tato malá drobnůstka naprosto jedno. Zvykla jsem si na obojí, a tak mi tato drobná "chybička" ani v nejmenším nevadí. Společně s Měděným jezdcem, jehož autorkou je Paullina Simonsová, se tato série řadí k mým oblíbeným a popravdě se vůbec nemohu rozhodnout, která je lepší. Pro mě jsou prostě nastejno. Každá má své osobní kouzlo. Podle knih postupně vzniká také velmi povedený seriál, pro mou osobu jsou však knihy lepší. I když jsou poněkud obsáhlejší... :)

A jestli jsem připravená na další díly? Jak říká Jamie Fraser:

"JE SUIS PREST."


Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky





Pekelné stroje 1: Mechanický anděl - Cassandra Clare

Autorka: Cassandra Clare Originál: Clockwork Angel, 2010 V ČR: Lenka Faltejsková, Yoli, 2015 Série: Pekelné stroje (1. díl) Počet st...