úterý 31. července 2018

Lord John a Bratrstvo čepele - Diana Gabaldon

Autorka: Diana Gabaldon
Originál: LORD JOHN AND THE BROTHERHOOD OF THE BLADE, 2003
V ČR: Kateřina Heřmanová, Knihy Omega/Dobrovský, 2018
Série: Lord John (2.díl)
Počet stran: 552

Anotace: Píše se rok 1758. Sedmiletá válka je v plném proudu a Anglie bojuje v Porýní na straně Prusů. Pro lorda Johna a jeho urozeného bratra Hala bude bojiště vítaným oddechem od mučivé záhady, která se skrývá v rodinné minulosti. Před sedmnácti lety byl otec lorda Johna, vévoda z Pardloe, nalezen mrtvý s pistolí v ruce. Obvinění, že by agentem jakobitů, navždy poskvrnily rodinnou čest.
  Nyní se duchové minulosti probouzí. Bratr lorda Johna za záhadných okolností obdržel stránku ze ztraceného deníku jejich zesnulého otce. Kdosi zneužívá dávné hříchy, aby se rodině Greyů vysmíval, ale Hal, který má svá vlastní tajemství, se tím odmítá zabývat a svému bratrovi přikáže, aby reagoval stejně. Frustrovaný John se obrátí na muže, který byl jak jeho vězněm, tak jeho zpovědníkem: skotského jakobitu Jamieho Frasera.
  Fraser mu toho může povědět mnoho - a mnoho také zatajit. Ale válka, zakázaný románek a Frasserova vlastní tajemství Greyovo pátrání zkomplikují. Dokud James Fraser nevydá chybějící dílek skládačky, a lord John, rozpolcený mezi svou odvahou a vlastním svědomím, se nebude muset rozhodnout, jestli je ochoten kvůli rodinné cti obětovat život.

  Neviděl Fraserovu tvář, ale slyšel zasyčení vzduchu procházejícího mezi zuby. Stáli dost blízko u sebe, aby cítil chlad vyzařující z Fraserova těla, jako by byl vytesán z kamene. Kriste, jak dlouho se ten chlap tiskl na to ledové dláždění? A proč? Jak si Greyovy oči přivykaly temnotě, zjistil, že Skot na sobě nemá nic než svou košili. Jeho dlouhé tělo bylo jako stín pod ošoupanou látkou, jíž pronikalo světlo svící.
                                                                                                   (Kapitola 7; Pokání; str. 137) 

  Před lordem Johnem stojí těžká zkouška. Před sedmnácti lety někdo zabil jeho otce - vévodu z Pardloe a on se s tím ještě pořád tak docela nesmířil. Navíc Hal obdrží stránku z  jednoho ze svých deníků, které otec před svou smrtí pečlivě sepsala poté ukryl v knihovně. Hal se událostí příliš netrápí, ale Johnovi nic z toho nedá spát. 
  Aby toho nebylo málo, tak přímo na bojišti skryt tmou a nocí,  prožívá byť pro něj i pro protějšek krásnou, přesto však zakázanou lásku. John si je vědom toho, ž vztah musí zůstat jen mezi nimi, protože oba by je to mohlo zcela zničit. Přesto však na dotyčnou spřízněnou duši nemůže přestat myslet...
  Mezitím, co urputně pátrá po tom, kdo stránku z deníku poslal, dostane od osudu další ránu. Otázkou tedy zůstává - "Jak se s ní vypořádá? A dá se něco takového vůbec vyřešit? Kolik ho rozřešení bude stát: čest, lásku nebo dokonce samotný život?"
  K téhle dějové lince moc prozrazovat nechci - koneckonců, s kým měl John vztah i kdo poslal stránku z deníku si budete muset přečíst sami. Já už to vím, pochopitelně. Prozradím pouze, že se v příběhu objeví snad všemi ženami milovaný James Fraser. Děj navazuje na to, jak se Jamie dostal z vězení Aidsmuru  a šel sloužit bohaté rodině. Je tam krásně popsané, jak se vyrovnával s věcmi, které ho potkali při jeho službě podkoního. Z těch kapitol bylo opravdu vidět, že je mu daný čin skutečně líto.
  Řekla bych, že tuto knihu hezky vystihuje větu: "Jak velkou cenu jsme ochotni zaplatit za ty, které milujeme?"

  Ten, kterého miluješ, je blíž, než si myslíš, stálo tam. 
                                                                              (Kapitola 16; V níž je zrušeno zasnoubení; str. 248)

  DIANA JEAN GABALDON WATKINS se narodila v Arizoně. Otec byl Američan mexického původu, matčiny kořeny sahaly do Anglie. Vystudovala zoologii, mořskou biologii a behaviorální ekologii. Po studiích pracovala na Arizonské univerzitě a roce 1984 založila významný čtvrtletník Science Sofware Quarterly.
  S literaturou začala o čtyři roky později a rozhodla se pro historickou tématikou okořeněnou dávkou  fantasy. Na začátku psala proto, aby si dokázala, že to zvládne, ale když výsledek ukázala známým, přesvědčili ji, že by měla svůj příběh publikovat. Debutovala knihou Cizinka, která se pak stala první částí velmi oblíbené série, jež má již devět svazků.
  Její knihy vyšly ve dvaačtyřiceti zemích a byly přeloženy do třiceti osmi jazyků. V roce 2014 byl podle série Cizinka natočen oceňovaný televizní seriál se Samem Heughanem v roli Jamieho a Caitrionou Balfeovou v roli Claire. V současné době se připravuje čtvrtá řada seriálu.

Fraser ke králíkovi bez zaváhání došel, zvedl ho a čistě mu zlomil vaz. Vrátil se a hodil bezvládné tělo Greyovi k nohám.
"Mrtví jsou mrtví, majore," řekl tiše. "Není to žádná romantická představa. A jakékoli jsou mé pocity ohledně té věci, má rodina by nedala přednost mojí smrti před zneuctěním. Dokud žije někdo, kdo má právo na mou ochranu, můj život není můj vlastní."  
(Kapitola 20; Vy, již se zvete jakobité; str. 308)

   Lord John je velmi zajímavá postava. Proto není divu, že si vysloužil vlastní sérii. V knihách o něm se s jeho osobou i rodinou můžeme blíže seznámit a poznat, jak se věci mají. Navíc se jedná o knihu, která je o hodně jiná, než Cizinka. Především tím, že se zde jedná o historickou detektivku. Jako u předchozích knih se zde hodně řeší vztahy. A ano, každý, kdo se v příběhu nachází, není přítel. Inu, Cizinku tato kniha nepřekonala, ale pojďme se na ni podívat blíže... 

"Co budeš dělat?" zeptal se po chvíli. 
"Žít okamžikem," řekl Grey a kývl na zkrvavený uzel. "A doufat, že až můj vlastní okamžik přijde, pak se také vynořím ze země a znovu uvidím nebe."
(Kapitola 26; Pití s jezevčíky; str. 386)

  Cizinka je nepřekonatelná kniha. Tedy alespoň podle mého názoru. Proto jsem také byla zvědavá, jestli příběh bude alespoň stejně dobrý.  Nemohu říct, že by se mi nelíbila. Styl psaní byl opět velmi čtivý. Nechybělo napětí ani láska. Navíc ta detektivní zápletka.... Přiznám se, že jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo je vrah. Rozřešení se opravdu nachází až na samotném konci a byla jsem upřímně překvapená, kdo za to mohl.
  Johna mi bylo několikrát během čtení líto. Chudák, ten toho zkusil. Zkrátka, autorka ho nešetřila. Potěšilo mě, že se v knize objevil mimo jiné také Jamie Fraser. Mile mě překvapilo, že na to, že se jedná o sérii o lordu Johnovi, figuruje tam tento skotský idol celkem dost. 
  Je mi líto, že láska mezi Johnem a dotyčným se v příběhu více nerozvedla. Mrzí mě, jak nakonec jejich vztah skončil. Asi bych něco takového neměla říkat, ale velmi jsem jim fandila. (Jméno vám neprozradím, ochudila bych vás o překvapení,  i když si myslím, že po pár stránkách vám bude jasné, o koho se jedná. Já jsem to odhalila hned.)
  Velmi jsem si oblíbila Olivii. Svým chováním mi připomínala Jenny, sestru Jamieho, kterou mám i v seriále velmi ráda. 
  A pozor - autorka vám přiblíží, jak vypadalo Irsko v 18. století. Předem vás varuji - dle mého názoru, žádná hitparáda - ten zápach jsem cítila i přes samotnou vůni knihy. Příběh jsem četla celkem dlouho, ale ne proto, že by mě nebavil, nýbrž jsem v něm chtěla zůstat co nejdéle.  Další díl si určitě přečtu. Moc se na něj těším. Určitě doporučuju všem fanouškům Cizinky - jak seriálové, tak knižní. Já miluju obojí. Co vy a tahle série? Díváte se na seriál? Jaká série je podle vás lepší: Cizinka nebo Lord John? 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Omega/Dobrovský. 
Knihu zakoupíte ZDE nebo ZDE.

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky/Výsledek obrázku pro hvězdičky



 
 
 
 
   
  
     


pátek 13. července 2018

Medicejští: Muž u moci - Matteo Strukul


Autor: Matteo Strukul
Originál: Medici: Un uomo al potere
V ČR: Petra Najmanová, Knihy Omega/Dobrovský, 2018
Série: Medicejští (2.díl)
Počet stran: 376

Anotace: Florencie, 1469. Lorenzo Medicejský vítězí v turnaji pořádaném na počest své nastávající manželky Clarici Orsiniové, která právě přijela do Florencie, aby se vdala za muže, jenž bude později nazýván Nádherným. Tento sňatek není pro Lorenza snadným krokem. Je přesvědčen o tom, že jeho srdce patří a navždy bude patřit Lucrezii Donatiové, neobyčejně krásné a okouzlující ženě. Přesto vyhoví přání své matky a sňatkem posílí spojenectví s mocnou římskou rodinou. 
  Lorenzo je povolán, aby řídil město a přijal tak cenu za politické kompromisy. Zmítán mezi láskou a mocí podcení silné protivníky, kteří se proti němu spojí, aby ho zbavili vlády nad Florencií. Girolamo Riario, synovec papeže Sixta IV., uzavře poté, co poštve proti sobě Jacopa a Franceska Pazziovy, odvěké nepřátelské rodiny Medicejských, spojení s Franceskem Salviatim, pisánským arcibiskupem. Společně zosnují  spiknutí, jehož výsledek bude pro Leonarda strašlivý - jeho bratra Giuliana před jeho očima brutálně zavraždí. V té chvíli nastává období násilí a pomsty, před kterou se nikdo neschová... 

      "Lucrezia…," zašeptal Lorenzo.
      "Skutečně vás velmi miluje a je to ta nejhezčí žena,  jakou jsem kdy poznal. Má v sobě něco, co mne fascinuje a si mě podmaňuje, ale nejsou to její rty nebo pohled. To skutečně ne. Myslím, že to její odvaha. Nedokázal bych říct, jestli si zasloužíte být milován ženou, jako je ona.   
      Lorenzo se na okamžik zamyslel. 
(29; Rozhovor; str. 193)

  Kniha nás zavede do Florencie roku 1469, přesněji do února toho roku. Rodině Medicejských se podařilo domluvit sňatek s dcerou rodiny Orsiniů. Pro Medicejské je tato svatba velice výhodnou záležitostí, protože Claricie, budoucí manželka Lorenza, pochází z velmi mocné a vlivné římské rodiny. 
  Lorenzo z blížící se svatby není příliš nadšený, protože již miluje jinou - Lucrezii Donatiovou, se kterou si slíbil vzájemnou lásku.
  Claricie pochopitelně též není z Lucrezie právě štěstím bez sebe, ba spíše naopak. To nejhorší však má teprve přijít... Po určitých událostech je totiž Lorenzo nucen chopit se vlády nad Florencií, což se vůbec nelíbí jeho nepřátelům. Protivníci  se pořád rozrůstají a doplňují svoje už tak dle mého názoru početné řady. Každým dnem vymýšlí nové intriky a pikle, jak by mohli Lorenzovi, jeho přátelům a rodině co nejvíce uškodit. Chtějí ho totiž zbavit moci. A nezastaví se před ničím. Jak se k tomu všemu postaví Lorenzo? Je vůbec schopný zvládnout tíhu osudu a moci? Jak nakonec celá kniha dopadne? Kdo bude vítězem a kdo tlak neustojí? To už vám neprozradím. Povím jen, že tento příběh rozhodně stojí za přečtení. 

V početném davu hospodářů a patriciů byl i Lorenzo, mnohem hezčí než ve skutečnosti. Clarice se sepjatýma rukama se hořce pousmála. Bože, jak ho nenáviděla! Nenávist a bolest, které ji zaplňovaly plodem její zoufalé potřeby ho milovat. Lorenzo ji ale ignoroval: samozřejmě vybraným způsobem, s vlídností, ale už pro něj nic neznamenala. Mnohem raději trávil svůj skromný volný čas s umělci a intelektuály.
                                                                                                               (31; Vězeň; str. 200) 

  MATTEO STRUKUL se narodil v Padově roku 1973. Absolvoval právnickou fakultu se specializací na evropské právo. Publikoval řadu historických románů, které vyšly v dvaceti zemích. 
  Největší úspěch zaznamenala trilogie Medicejští. Píše pro kulturní rubriku Il Venerdi di Repubblica a spolu se svou manželkou Silvií žije střídavě mezi Padovou, Berlínem a Transylvánií. 

Pokusil se pohnout nohou, ale obrovská bolest se šířila v krutých vlnách ze stehna až do boku. Cítil, jak mu ledový pot pokrývá čelo. Zalapal po dechu a vzduch se mu zarazil v krku. Rukama svíral prostěradlo. Na chvíli ucítil, že se jeho tělo v křeči napjalo jako ostří nože. Zrak se mu zakalil. Křesla, skříňky, obrazy a látky na stěnách pokoje ztrácely své obrysy a rozplývaly se v nejasné mlze. Pak měl Francesco konečně chvilku klidu. Utrpení se zklidnilo a rozplynulo se do pulzující bolesti, méně intenzivní, přesto stále přítomné.
                                                                                                     (47; V paláci; str. 293)

  Předem bych se chtěla přiznat, že jsem nepostřehla, že se jedná už o druhý díl. Asi proto, že mi přijde, že tahle série celkově není vidět tak, jak by si zasloužila. Jsem ráda, že mohu přispět k tomu, aby se o sérii vědělo, protože mě mrzí, že ani na youtube.com není ukazovaná. Je vážně skvělá.
  Bála jsem se, že tomu nebudu rozumět, když se jedná už o druhý díl. Naopak. Do děje jsem se dostala už první stránkou a neodložila až do včerejších večerních hodin 22:18, kdy jsem knihu dočetla. Už po 13 kapitolách jsem si byla naprosto jistá tím, že si první díl musím určitě za každou cenu sehnat. 
  V příběhu nechybí nic z toho, co v něm má být, aby se jednalo o naprostou bombu. Nechybí romantika, napětí, intriky, přátelství, zrady...Nechybí bitvy, ale ani trocha sexu. Na to, že druhé díly bývají spíše vycpávkové, tak věřte mi, že tenhle rozhodně nebyl. Děj plyne rychle, nezastavuje se a pořád se zde něco děje. Při čtení jsem zapomínala na čas a i když jsem zhruba 2-3 dny vůbec nečetla protože jsem měla jinou práci, musela jsem pořád myslet na to, jak to bude dál. 
  Autor píše čtivě a je vidět, že ví, o čem. Jsem nadšená, jak krásně umí popsat nějakou potyčku, naproti tomu skvěle zvládne i romantiku. A ten konec?! Co to bylo?! V kapitole 56, Láska se nezapomíná je úžasná pasáž o Lorenzovi a Lucrezii a... WAU! Ano, přiznám se, že jsem se málem po slovech Lorenza rozbrečela dojetím. I s Lucrezií. Tu dotyčnou pasáž jsem četla asi třikrát. Snad nikdy mě neomrzí:

"Vždycky, když si na tebe vzpomenu, oči a srdce se pokryjí clonou, kterou nedokážu vysvětlit. Když se pro tebe pokouším něco napsat, inkoust mi vyschne a slova jsou jak padlé listy, pouhé přeludy. Cítím, že se mohu vyjádřit pouze láskou, která ve mě přebývá a kterou žádná slova a žádné sliby nedokážou vyjádřit." Lorenzo se odmlčel jako by svá slova hledal v nejskrytějších zákoutích své duše. Pak pokračoval: "To, co činí lásku ještě silnější, je čekání a odpírání. Mám teď pocit, že po tobě toužím víc než kdy jindy. A až teď si uvědomuji, že jsem vyměnil štěstí za život bez tebe a proklínám se za to, co jsem udělal. Nikoli proto, že jsme spolu strávili málo času, ale proto, že jsem dopustil, aby si politika a moc vzaly všechno a nic nenechaly na oplátku." 
                                                                           (56; Láska se nezapomíná; str. 349)

  Líbí se mi, že autor píše tak, že mám pocit, jako kdybych tam byla. Jako kdybych osobně znala Lucrezii a Lorenza či jeho přítele Leonarda. Musím se přiznat, že jsem měla trochu zmatek (ze začátku díky tomu, že jsem nečetla první díl), že se Lucrezia jmenuje i Lorenzova maminka. 
  Koho mi bylo nakonec líto, byl Antonio a Ludovicco, kteří tam sice škodili, jak mohli, ale myslím si, že osud k nim byl až moc krutý. 
  V anotaci je malinká chyba. Giuliano totiž není bratr Leonarda, ale Lorenza. Toho jsem si všimla až po přečtení knihy. Nic méně příběhu tato skutečnost (dle mého názoru) ani trochu neuškodila. Chybu zkrátka muž udělat každý. 
  Nejvíce jsem si zamilovala postavu Lorenza a Leonarda, ale i Lucrezii Donatiovou jsem měla velmi ráda. Naopak koho jsem při čtení chápala jen minimálně, byla Clarice. Pořád nevím, co si o ní mám myslet. 
  Na závěr této recenze bych chtěla říct, že knihu doporučuji, rozhodně se zařadí k mým neoblíbenějším sériím. Doporučuji číst pro jistotu od prvního dílu s podtitulem Dynastie u moci. Díky knize jsem zjistila, že mám v oblibě Florencii, a tak si určitě ráda přečtu i další tituly odehrávající se na tomto zajímavém místě. Sérii doporučuji každému milovníku historie, poněvadž si myslím, že každý si v ní najde to své. 
  Za recenzní výtisk děkuji Knihám Omega/Dobrovský. 
Knihu můžete zakoupit ZDE nebo ZDE.

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky
  


  

      




středa 4. července 2018

Papíroví duchové - Julia Heaberlin


Autorka: Julia Heaberlin 
Originál: Paper Ghosts, 2018
V ČR: Bohuslava Nováková, Knihy Omega/Dobrovský, 2018
Počet stran: 368

Anotace: Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. 
  Ve stáří se stal pacientem v pečovatelském ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí...
  Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. 
  Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať už tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž pomoci nedovolá...

  Rachelina přítomnost se ani trochu nepodobá Carlovým duchům. A nemám na rameni žádného anděla. Žádný by nesouhlasil s tím, co jsem ochotná udělat. Myslím na glock, svou pistoli. Jestli po všem tom tréninku budu mít  dost odvahy ji použít.
(Kapitola 23, str. 130)

  Carla Louise Feldmana svého času všichni měli za nebezpečného zločince. Vraha, který se nezastavil před ničím. Vlastně ho tak od doby, co byl obviněn, tak vidí celý svět. Včetně hlavní hrdinky. Nyní je Carl starý a nemocný. A jediné, v čem ještě neztratil zálibu je to, čím se kdysi živil. To, co ho předtím činilo tak úspěšným - fotografování. "Nad vodou" Carla také drží dokumenty o přírodě, které mu paní T. - neboli pečovatelka se specializací na vrahy trpící touto závažnou nemocí, každý den nepřetržitě pouští. 
  Jednoho dne se však v pečovatelském domě objeví dívka, která tvrdí, že je jeho dcerou a nabídne mu, že si s ním vyrazí na výlet. Po domluvě s pečovatelkou skutečně vyráží. Carl je nadšený, že vypadne pryč z domu na čerstvý vzduch. 
  Zatím ještě netuší, že se pod zdánlivě nevinným příslibem výletu skrývá pátrání po minulosti, která se ho velmi úzce týká. Dotyčná dívka, která své jméno prozrazuje na konci samotného příběhu, se totiž snaží vypátrat - ne ona je přesvědčená o tom, že Carl je sériovým vrahem. Zkrátka se snaží objasnit smrt několika dívek a to včetně své sestry Rachel, na kterou mimochodem ona sama s velkou láskou vzpomíná. 
  Jenže Carl jí k případům pořád nedává uspokojivé odpovědi. A popravdě řečeno ani neuspokojivé. Podle hlavní hrdinky buď zapírá nebo lže. Kdo má tedy pravdu - dívka nebo stařec? Já už odpověď na otázku znám, ale pro ty z vás, které by to zajímalo, vám dám zase moji odpověď, respektive radu: "Přečtěte si tuto knihu, pak budete vědět." 

  Připadala jsem si rozbitá na kousky jako světlo, které se štěpí přes máminu sklenici čaje. Říkala jsem si, že až budu mít dcery, budu se o jejich tajemství zajímat víc. 
(Kapitola 31, str. 168)

JULIA HEABERLIN je oceňovaná novinářka, která pracovala pro Fort-Worth Star Telegram, The Detroid News a The Dallas News. 
  Před zahájením kariéry spisovatelky pracovala jako asistentka šéfredaktora ve velkých metropolitních novinách. Editovala kriminální příběhy ze života, včetně série o vraždách náhodně vytipovaných dívek, které byly pohřbeny v mexické poušti. 
  Vyrostla v Texasu a se svou rodinou žije poblíž Dallasu/ Forth Worthu. 
  Nakladatelství  knihy Omega již vydalo její bestseller Černooké Zuzany (2017) a k vydání se chystá další thriller Hraj mrtvého (2018).

  V hrudi cítím všechno, co ve mně probouzí. Lítost, triumf, tužba. Myšlenka, že nám toho tolik uteče, když čekáme na to, co už celou dobu máme, že obyčejné věci jsou kouzelné, že exotické věci máme na dosah, že zvířata mají duši, že v každé lidské bytosti je hrozný, ale úžasný román. 
                                                                                                         (Kapitola 64, str. 321)


  Doháním resty, které jsem kvůli škole nabrala. Tentokrát jsem sáhla po knize, která má nejen krásnou obálku, (jako milovnice květin velmi oceňuji) obsah také nemá špatný. 
  A nyní trochu do hloubky. S autorčiným stylem psaní jsem měla tu možnost se seznámit vůbec poprvé. Ano, měla jsem takovou knižní premiéru. Černooké Zuzany jsem nečetla, ani je nemám doma. Ohlasy na "Zuzany" byly dost odlišné, a tak jsem nevěděla, jestli se mi její druhá kniha bude líbit. 
  Od knihy jsem neměla téměř žádná očekávání, až na to, že jsem z anotace špatně pochopila některé prvky, které se v knize objevovaly. Není to vina nakladatelství, ale moje. Zkrátka jsem si představovala trochu něco jiného než jak pravil příběh. Představovala jsem si totiž, že dívka bude Carla všemi prostředky (i násilím) nutit k tomu, aby se k vraždám přiznal. 
  Ne, tak tomu opravdu nebylo. Ale i tak mě kniha mile překvapila a ve výsledku jsem ráda, že se tam násilí neobjevilo. (Ne, že bych někdy byla). 
  Kniha je čtivá a téměř každá kapitola mě nutila číst dál. Nepřetržitě - tak, že mi knížka nešla odložit. Každopádně jsem byla velmi zvědavá, jak příběh nakonec dopadne. Na konci jsem čekala velké WOW, ale ono nebylo takové, jak jsem čekala. 
  Na druhou stranu však musím ocenit, že autorka nám více přiblížila život s člověkem trpící zákeřnou nemocí: demenci.
  Carl byl zvláštní postava. Troufám si tvrdit, že jsem si kapitoly s ním užívala a dokonce mi i chyběl, když si na chvilku někam odskočil. Získal si mě už celkem na začátku, jedním svým činem, který nemůžu prozradit, protože by to byl spoiler. Na konci mi ho bylo líto. 
  Musím říci, že jsem knihu dočetla včera o půlnoci a ještě nyní jsem plná pocitů. Na závěr s hrdiny prožijete i trochu adrenalinu. 
  Hlavní hrdinky mi bylo líto, protože ztratila sestru, kterou milovala. na jednu stranu jsem s ní soucítila, na druhou stranu jsem ji nechápala, jak se do něčeho tak nebezpečného jako je pátrání po vrahovi vůbec pustit. Vážně, mám z ní smíšené pocity. Docela chápu, že se chtěla dozvědět pravdu, ale proč takhle riskovat? 
  Docela mě mrzí, že autorka ten konec více nerozepsala, protože si myslím, že byl až moc rychlý. Proto jsem knize půl hvězdičky strhla. Další věc, která mě celkem trápila bylo, že autorka nenapsala, jak cesta vypadá (myslím krajinu). Podle mého by pak kniha nabrala mrazivější nádech. 
  Oceňuji originalitu. To, že někdo napíše knížku o pátrání po někom, takových knih je. Ale to, jak spisovatelka umí pracovat s tím, že Carl vidí duchy... Děj pěkně okořenilo. Příběh nabral úplně nový směr. A to se mi líbí. 
Vcelku mě tedy kniha nezklamala, hodnotím 4,5 hvězdičky z 5. Nejedná se o žádný krvavý thriller, kde by krev stříkala na každé stránce, spíše jde o poklidný román s detektivní zápletkou vhodný akorát na léto do horkých letních dnů k bazénu. 
 Mamku docela zaujaly Černooké Zuzany, takže možná na ni také dojde jednou řada. Doufám, že ano, protože jsem zvědavá, jak se nám bude líbit. Tak snad jednou... A třeba díky téhle recenzi. 
Mějte se pěkně a užívejte sluníčka i volna. A čtěte!
 Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Omega/Dobrovský. 
Knihu můžete zakoupit ZDE nebo ZDE.


 Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky/Výsledek obrázku pro hvězdičky

  







Pekelné stroje 1: Mechanický anděl - Cassandra Clare

Autorka: Cassandra Clare Originál: Clockwork Angel, 2010 V ČR: Lenka Faltejsková, Yoli, 2015 Série: Pekelné stroje (1. díl) Počet st...