sobota 25. srpna 2018

Miláček žen - Jackie Collins

Výsledek obrázku pro kniha miláček ženAutorka: Jackie Collins
Originál: AMERICAN STAR, 1993
V ČR: Jan Vrchota, Alpress, Klokan, Frýdek-Místek, 2011
Počet stran: 565

Anotace: Zamilovali se do sebe už jako středoškoláci: Nick, kluk z okraje společnosti, a Lauren, nejkrásnější dívka z maloměsta. Toužili vznést se spolu ke hvězdám, ale osud je rozdělil. Oba uzavřeli manželství z ryze praktických důvodů, což nepřekáží být zbožňovanými idoly. Z Lauren se stala žádaná modelka, které muži leží u nohou. Ani herecká hvězda Nick Angel nemá o fanynky nouzi. Zdá se, že role jsou jasně rozděleny...

  "Hohó! Chlapeček je srandista. Hejbni tou svojí chcíplou prdelkou kolem baráku a mazej do dvora!" 
 (28; str. 182) 

  Ze začátku příběh pojednává o obyčejných středoškolácích. Jak už se můžeme dočíst v anotaci, cesty Nicka Angela a Lauren se jednoho dne spojí. Zamilují se do sebe tak, že se notnou chvíli zdá, že je nic nemůže rozdělit. Jenže Laureniny rodiče nejsou z Nicka zrovna odvázaní. Nick žije s otcem Primem, který svému synovi pořád bere peníze, které si poctivě vydělá na benzínce. Nick i Lauren chtějí být spolu, ale rodiče i osud hrají proti nim. 
  Jednoho dne se Nick rozhodne Lauren překvapit a vydá se vydělávat do zahraničí v naději, že svou milovanou později překvapí společným bydlením.
  Uplyne pár let a z Nicka se mezitím stane herec, kterého všude znají. Z Lauren se stane  všemi muži milovaná modelka a ani jeden nemá o fanoušky nouzi. Oba uzavřou sňatek, se kterým ani jeden z nich není spokojený. Přitom pořád  vzpomínají jak se na střední škole měli spolu dobře. Každý si žije vlastním životem a jak se zdá, tak to tak i zůstane...

  Leda až si prasata oblečou baletní sukýnky a budou křepčit po Páté avenue!"
(54; str. 357)

   Světoznámá autorka vynikajících bestsellerů se stále těší neutuchající přízni. Její knihy čtenáře upoutají od první do poslední stránky strhujícím dějem plným vášně, smyslnosti a nečekaných zvratů. 
Autorka se většinou inspirovala skutečnými  osobami a událostmi a ztvárnila je tak živě, že jejich osudy prožíváme společně s nimi. Knihy Jackie Collinsové vyšly v celkovém nákladu pře 170 milionů výtisků a patří k neprodávanějším titulům na světě. 
  Spisovatelka žila v Hollywoodu. 

  Vnitřně celá roztála. A padala... padala... A když ji začal líbat, bylo to, jako by se čas zastavil a vůbec na ničem jiném nezáleželo. Líbal ji stále vášnivěji.
                                                                                                                         (73; str. 477)

  Příběh byl takový mile laděný, odpočinkový. Přesto však velmi čtivý a poutavý. Nechyběly ani chvíle napětí.  Tentokrát musím vyzdvihnout pochvalu i obálce, která se dle mého názoru k příběhu hodí. Dokonce zde souhlasí i barva vlasů Nicka Angela s mužem na obálce. 
  Pokud se stejně já zpočátku domníváte, že příběh Nicka a Lauren je ten jediný, který v knize najdete, jste na omylu. V knize je celkem 87 kapitol, přičemž mimo jiné budete mít možnost poznat např. Aretu Mae, již zmiňovaného Prima, Cyndry či Harlana.  Také budete mít tu čest seznámit se s Nickovými milenkami nebo Laureninými milenci. 
  Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že nám autorka trochu více nepřiblížila svět modelingu či herectví. Co mě zarazilo, byl ten konec. Pravda, byl celkem předvídatelný. Ale  to tolik nejde. Spíš mě zklamalo, že Lauren s Nickem nedostali větší prostor, co se konce týče. Docela dost se totiž v závěru řešila Cyndra, která je po dobu knihy chápána jako sestra Nicka. 
  Celkově se mi kniha dost líbila. Dobře se četla. Byla okořeněná spoustou milostných scén, jak už jsem ostatně mohla poznat už u předchozí knížky "Bestie", kterou jsem od autorky četla. Musím uznat, že oproti Bestii,  kterou jsem měla půjčenou od mamky, se mi tenhle příběh líbil daleko víc. 
  Kdybych měla zhodnotit postavy, rozhodně vedou Lauren s Nickem. Strašně jsem si popis jejich vztah užívala a fandila jsem jim. Přišlo mi, že se k sobě od prvního okamžiku, kdy se potkali, skvěle hodí. Mimochodem, Nicka Angela jsem si zamilovala už po pár stranách. Ne, že by se mi líbilo, jak si mezi tím, co nebyl s Lauren užíval s množstvím děvčat, ale něčím si mě prostě získal. 
  Lauren taky nebyla špatná. Hrozně mě bavily ty její rozporuplné myšlenky. Také jsem si díky této knize oblíbila hlášku: "Nic nového pod sluncem." 
  Kdo mi ze začátku hrozně neseděl, byla Cyndra. Tu jsem si vážně docela oblíbila až někde v půlce knížky. Naproti tomu jsem si od začátku oblíbila její matku  - Aretu Mae, která mě nakonec hrozně zklamala svým chováním. Jak mohla vůbec něco takového vypustit z pusy?! Primo byl vůl. Neměla jsem ho ráda, ale jak jsem celkem brzo zjistila, v knížce se objevuje ještě horší "týpek." Joeyho je mi líto, stejně jako Luckea. 
  V příběhu najdeme opravdu rozmanité množství postav a věřte mi, že ty, které jsem zde vypsala, jsou jen ty nejzákladnější. Přesto ještě musím říct, že jsem nesnášela Stocka a Benjamina. Browninga. 
  Ségra knížku nedočetla, protože se jí nelíbilo, že je v ní celkem dost sexu, ale řekla mi, že když jsem četla i Padesát odstínů, mohla by se mi líbit. A ano, nepletla se.
  Ve výsledku knihu doporučuji všem romantickým duším; čtenářkám, kterým nevadí milostné scény v knihách nebo těm, kteří hledají oddechové a pohodové čtení například na začátek školního roku, který se nám kvapem blíží.  

  Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky/Výsledek obrázku pro hvězdičky

  "Miluju tě, Lauren." Šeptal jí slova, která tak chtěla slyšet. "Vždycky jsem tě miloval."
(46; str. 478) 





  

pátek 24. srpna 2018

Dvůr křídel a zmaru - Sarah J. Maas


Autorka: Sarah J. Maas
Originál: A Court of Wings and Ruin, Bloomsbury, New York, 2017
V ČR: Ivana Svobodová, CooBoo, Praha 4, 2018
Série: Dvůr trnů a růží (3. díl)
Počet stran: 720

Anotace: Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat  jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí to zkázu celého království. 


Ležet vedle Ianthe, aniž bych jí podřízla krk, byl zkouškou trpělivosti a sebeovládání. Ovšem kdykoli se zdálo, že nůž pod mým polštářem šeptá její jméno, připomněla jsem si své přátele. Svou rodinu, která byla naživu a uzdravovala se na severu. 
(9; str. 89) 


  Když jsme se s Feyre poprvé setkali, byla obyčejnou, chudou dívkou, která toužila po jediném - přežít následující dny; měsíce; roky. Proto, aby ona i celá její rodina přežila, byla nucena se vydávat do lesa na lov. Jednoho dne v lese zastřelila vlka. Tím vlastně série začala. Feyre se pak dostala na Jarní dvůr. (Jak už jsem psala u prvního dílu, tak knihy vychází ze známé pohádky Kráska a Zvíře). Po pár týdnech se pochopitelně zamilovala do zdejšího vladaře - Tamlina. 
  Její štěstí však netrvalo dlouho, protože se zanedlouho musela utkat v boji s krutou a nelítostnou Amaranthou, která bytostně nenávidí lidi. Shodou okolností uzavřela dohodu s Rhysandem - vladařem Nočního dvora.  
  Ve druhém díle jsme pak měli možnost poznat, jak se Feyre s dohodou, ale hlavně s duševními ranami od kruté ženy vypořádává. tomto díle také pochopíme, že vztah mezi hlavní postavou a Tamlina není až tak idylický, jak se na první pohled zdálo. 
  Rhys jí poté unese a hostí na svém dvoře, který jsem si hodně zamilovala. Hlavně Velaris. Feyre poznává, že Rhys není tak špatný, jak si zpočátku myslela... Zjišťuje, že je docela fajn...

  "Až vybuchneš, děvče, postarej se, aby to pocítili napříč světy."
(17; str. 192)

  Nyní se Feyre vydává na celkem nebezpečnou cestu na Jarní dvůr, aby odhalila plány krále Hybernu, se kterým se Tamlin spojil. Od té doby, co Tamlin všechny zradil a přidal se k Hybernu, ho Feyre ještě více nenávidí než před tím. Proto se rozhodne ho zničit - zlomit. Jak? A dokáže to vůbec? Válka se nevyhnutelně blíží, ale co když bude všechno jinak? Kdo vyhraje a kdo bude poražený? Dá se tahle válka vůbec nějak vyhrát?

  "Já tě potřebuju. Jsi mou volbou. Pro mou budoucnost." 
(20; str. 234)


 Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu Thorne of Glass napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v dvaatřiceti jazycích. 
  Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a se psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.
  Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží. 

"Pouto mezi druhem a družkou je mostem mezi dušemi." 
 (28; str. 309)
  Teda! To bylo tak super! Série Dvůr trnů a růží jsem si zamilovala takřka od první stránky prvního dílu. V této sérii nechybí nic, co od pořádného příběhu čekám - akce, romantika, napětí, vášeň. Co dodat... Snad jen to, že k sérii budu ráda vracet a stoprocentně si jí musím pořídit domů, protože všechny tři díly jsem četla v elektronické podobě. Vím, že tahle investice rozhodně nebude zbytečná. 
  Stránky ubíhají pod rukama nejen čtivým stylem psaní, ale také proto, že na konci každé kapitoly je něco, co vás zkrátka přinutí číst dál. A najednou je konec. Vážení, mohu vám s klidným svědomím říct (tedy lépe řečeno napsat), že už se nemůžu dočkat dalších autorčiných knih. 
  Sarah umí vytvořit zajímavé životní osudy (zvláště pak příběhy z minulosti postav) a umí napínat do poslední stránky. Je pravda, že oproti minulému dílu zde nebylo tolik romantiky a milostných scén oproti Dvoru mlhy a hněvu, ale to nevadí. Dalo se to čekat vzhledem k tomu, že zde šlo hlavně o válku a přípravu na ní. Na válce není nic romantického, ne? 
  Jestli jsem v předešlých dílech milovala Luciena, tak tady jsem se do něj zamilovala naplno. Přišlo mi, že se choval jako sebevědomý "frajer" a hlavně se konečně přestal ohlížet na Tamlina. Co se týče Azriela, toho jsem si zamilovala už v předešlém díle a také sympatie velmi narostly. Cassianovi, kterého jsem v minulém díle zase tolik nemusela, jsem také celkem přišla na chuť.  A Rhys? I nu, přiznám se, že jsem ho v prvním díle neměla moc v lásce, ale ve dvojce to vynahradil a od té doby ho miluju. 
  Dost mě překvapila Amren. Nemůžu napsat čím, ale kdo četl, tak jistě ví, co tím myslím. Přiznám se, že jsem si už ve druhém díle více oblíbila Mor, ale Amren v jádru taky není úplně nejhorší. 
  Koho jsem vyloženě nemohla vystát, byl král Hybernu. Někoho tak krutého a nelítostného Prythian od dob konce vlády Amaranthy nezažil.  Co si o sobě vůbec myslel parchant jeden?! 
  Dlouho mi trvalo pochopit, na čí straně Jurian vlastně je. Vlastně, abych pravdu řekla, do konce knihy jsem mu nevěřila ani slovo. 
  Knihu jsem četla celkem pomalu, ne kvůli tomu, že by se mi nelíbila, nýbrž kvůli tomu, že jsem si vychutnávala každé slovo. Příběh je jako obvykle nabytý překvapivými okamžiky. 
  Přiznávám, že jsem se bála, jak to celé skončí. Měla jsem slzy v očích, které jsem jen s námahou rozmrkala. Ale myslím, že konec byl celkově hodně vydařený. 
  V tomto díle také poznám ostatní vladaře. Nejvíc se mi (kromě Rhyse)  zamlouval Helion, kolem něhož zjistíme možná až šokující odhalení. 
  Akorát mě celkem mrzí, že jsme se nedozvěděli, jak nakonec dopadl Lucien ve vztahu s Elain. Hodně jsem mu fandila. 
  Válku jsem prožívala společně s postavami a měla jsem pocit, jako bych skutečně byla mezi nimi. Od druhého dílu jsem během čtení pořád čekala, že přiletí Rhys a zabalí mě do svých křídel. Musím říct, že ten závěr knihy je skutečně velkolepý. 
  V závěru recenze bych chtěla tuto sérii doporučit fanouškům Krásky a Zvířete, fantasy, Sarah J. Maas a spousty krásných; romantických myšlenek, který je zvláště v posledních dvou dílech spousta.     
Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

  Pomocí pouta mi řekl: Čekal bych na tebe dalších pět set let. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den... to čekání stálo za to. 
(69; str. 627) 



úterý 14. srpna 2018

Vypravěčka - Jodi Picoult

Autorka: Jodi Picoult
Originál: The Storyteller, Atria Books, New York, 2013
V ČR: Ivana Nuhlíčková, Ikar, Praha 5, 2014
Počet stran: 512

Anotace: Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to osamělá noční práce. Její rodina má židovské kořeny, babička přežila holocaust, ale ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává, nicméně se při skupinovou terapii, na níž se snaží na níž se snaží vypořádat se smrtí maminky, seznámí a pak i spřátelí se sympatickým devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich dlouhých rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v okolí váží a mají rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu, neboť ho již dlouhá léta tíží svědomí. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech.
  Po dlouhém uvažování Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi, i později na útěku.
  Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?

Ztráta je víc než smrt a žal je proměnlivá bytost ovlivňující emoce. 
(Sage, str.19)

 Jak jen začít, abych tuhle knihu popsala a neprozradila víc, než je nezbytně nutné? 
  Sage je mladá žena, která zastupuje dějovou linku za současnosti. Společně se svou přítelkyní Mary vede pekařství a snaží se žít normální život. No, normální... To, že bude pekařka si vybrala vlastně hlavně kvůli tomu, že má na tváři jizvu. Kvůli ní se nerada ukazuje ve společnosti.  Aby toho všeho nebylo málo, Sage má poměr s ženatým mužem - Adamem. 
  To je první pohled, ze kterého je tenhle příběh vyprávěn. Dalším pohledem je Leo, svobodný vyšetřovatel z Ministerstva spravedlnosti. Poté tu vystupuje pochopitelně příběh Josefa a Minky (babička Sage). 
  Nedílnou součástí děje tvoří také fiktivní příběh. (Příběh o upírovi). Někomu by se mohlo zdát, že to s knihou nemá co společného, ale věřte mi, že má. Všechno, co je v knize popsáno, má v ději důležitou roli...

  Basia se předklonila a zvracela. Potom se začala prodírat davem co nejdál od pódia, na němž stál předseda. "Chápu, co znamená zbavit člověka ruky nebo nohy," pokračoval Rumkowki ve snaze obhájit svá slova.
Já to věděla také.
Znamená to, že člověk vykrvácí.
(Minka, str. 293)

  JODI PICOULTOVÁ napsala 21 románů, jichž se prodalo přes 15 milionů výtisků po celém světě. V roce 2003 získala cenu New England Bookseller Adward a sedm jejích posledních titulů - včetně  Vypravěčky - se ihned po vydání vyhouplo na 1. místo prestižního žebříčku bestsellerů New York Times.
  Autorka si získala čtenářskou přízeň i respekt kritiky především mnohovrstevnatými dramaty s kontroverzní (často pak s lékařskou) tematikou, která zobrazuje kritické okamžiky v životě obyčejných lidí a jenž jsou komponována na základě pečlivého  a do nejmenších detailů zacházející průzkumu tématu i prostředí, v němž se daná kniha odehrává. 
  Česky vyšlo Až na konec všech dní (2002), Je to i můj život (Ikar, 2005), Prostá pravda (Ikar, 2007), Desátý kruh (Ikar, 2007), Nejsem jako vy (Ikar, 2011) a Vlk samotář (Ikar, 2013). Její nejnovější knihou jsou Velké maličkosti (Ikar, 2017).

"Pokud zemřeš, bude to kulkou do srdce, ne do hlavy. Slibuju."
(Minka, str. 306) 


  Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst již od doby, co vyšla. Velmi mě zaujala anotace a slyšela jsem na ni spoustu chvály. Je pravda, že jsem viděla i pár negativních recenzí, ale těch bylo skutečně málo. Byla jsem hodně zvědavá, jak se mi bude líbit.
  Toto léto konečně došlo na to, abych si knihu pořídila. Tolik jsem se na ni těšila, že jsem se na ni musela vrhnout hned po knize "Ochránce", která byla svým příběhem také silná a nezapomenutelná.
  První stránky mi vůbec nepřišlo, že čtu silný příběh o druhé světové válce. Začátek byl velice poklidný, mohla bych říct, že díky povolání Sage také sladký. Pokaždé, když jsem četla o chlebu a rolkách plněných čokoládou a skořicí, sbíhaly se mi sliny. Popravdě ještě nyní, když si na pečivo vzpomenu, úplně cítím, jak se mi imaginární rolky (pro mě bohužel imaginární), rozplývají na jazyku a mám na ně velkou chuť.
Styl psaní autorky mi sedl, byl čtivý, poutavý. Měla jsem pocit, že postavy znám osobně. Jako kdyby byli moji staří známí. Maximálně jsem si příběh užila. Nejvíce jsem však prožívala příběh Minky a příběh Sage. Zvláště vzpomínky  Sageiny babičky mě hluboce zasáhly. V některých případech jsem musela dokonce přestat na chvilku číst, na chvilku dělat něco jiného. Zkrátka jsem si musel trochu pročistit hlavu. Přitom jsem pořád musela myslet, jak to celé bude pokračovat.
  Některým lidem se příběh o upírovi příliš nelíbil, já jsem však více než spokojená. Byla jsem z něj nadšená. Těšila jsem se, až zase budu číst o něm a o Annie. Myslím, že do příběhu prostě patří.
  Josef mě svým chováním více než šokoval. Nechápu, jak si celých sedmdesát let mohl hrát na to, že se ni nestalo.
  Konec mě velmi překvapil. Přiznám se, že jsem se nad ním musela trošku zamyslet. Pořád dokola jsem si po dočtení opakovala: "Proč...?" Jenže jak jsem o knize přemýšlela, došlo mi proč. Nemůžu napsat, co konkrétně mi na příběhu v první chvíli nešlo, prozradím pouze, že mi nedošlo posledních jeden a tři čtvrtě strany.
  Ach! Jsem tak plná pocitů... Co je mi po přečtení jasné je to, že kdybych potkala Minku a její kamarádku Dariju, určitě bychom byly kámošky. Připadaly mi takové správné. Líbilo se mi, jak se vzájemně podržely. Bude se mi po nich stýskat.
  V příběhu je bezpochyby hodně silných okamžiků. Vypráví o obyčejných lidech a právě tím je tak neobyčejný... Určitě se k němu postupem času ráda vrátím.
  Doporučovala bych ho všem, kteří se zajímají o dějiny události minulého století. 

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky






sobota 4. srpna 2018

Ochránce - G X Todd



Autorka: G X  Todd
Originál: Defender, 2017
V ČR: Dobrovský, Omega, 2018
Počet stran: 472
Série: Hlasy (1. díl)

Anotace: Ochránce je divokou jízdou k místu, kde vás hlasy ve vaší hlavě buď spasí, nebo zavraždí. 
   Ve světě, kde jsou koktejly nedostatkovým zbožím,  poslouchá cizince hlas ve svojí hlavě, který ho nabádá k tomu, aby si koupil  limonádu od dívky sedící u zaprášené cesty. 
  Tato chvíle je k sobě připoutá.
Tady a teď je nebezpečné poslouchat svůj vnitřní hlas. Ti, kteří jej slyší, se s tím nikomu nesvěřují.
  Tyto hlasy mají svůj účel. A setkání Poutníka a Lacey má důvod. On ho ale ještě nezná. 

  "Knihy jsou skutečné. Je to o to, že je cítíš v rukách. Listuješ stránkami. Čicháš k inkoustu. Víš, kdy najdeš tu pravou." 
                                                        (1. část; Muž, který byl Poutníkem; Sedmnáctá kapitola;  str. 146)

  Představte si muže. Ten muž není obyčejný, nýbrž slyší Hlas, který ho nabádá k různým věcem. Muž Hlas nebere ani jako přítele, ale ani jako nepřítele. Zkrátka něco mezi tím. Bere ho prostě jako společníka na cestě životem. Muž se jmenuje Poutník. 
  Když se jednoho dne spolu toulají nehostinnou, vyprahlou krajinou, Poutník znovu uslyší ten Hlas, který mu říká, aby si koupil limonádu od dívky, která je kousek od nich. Mnozí z vás už asi pochopili, že dívka se jmenuje Lacey. 
  A takhle nevinně -  koupí limonády začíná příběh, který se snažím nevyspoilerovat. Zkrátka, berte to tak, že limonáda je jen klidný začátek. Mohu pouze podotknout, že tahle sladká šťáva je to jediné, co je na knize klidného. Je totiž nabitá akcí, která vás nenechá vydechnout do poslední stránky... 

"Hej, Bille," řekl tiše a viděl, jak sebou muž trhl a otočil se, hlaveň zbraně se otočila s ním a její dvě černá chřípí se připravovala vychrlit oheň a smrt. Očekával, že uslyší ohlušující ránu výstřelu pušky, to hrozivé třesknutí střelného prachu, které určitě přivolá Billovy parťáky, ale Poutník pořád pokračoval vpřed, chytil hlaveň, když se k němu přiblížila, a pořádně za ni zatáhl. Slyšel Billovo heknutí a suché křupnutí jeho prstu, když se zlomila kost zachycená na spoušti.
                                                              (1. část; Muž, který byl Poutníkem; Dvacátá kapitola; str. 160)



G X TODD je čtyřiadvacetiletá knihovnice z West Midlans. Od získání akademického titulu z historie na Birminghamské univerzitě pracovala víc než deset let ve veřejných knihovnách a v současné době jezdí po městě s jedenáct metrů dlouhým kamionem plným knih. 


  Ochránce je její prvotinou a také první částí ze čtyř knih série Hlasy, v nichž figurují Poutník a Lacey. 

A na konci to nikdy není pád, který vás zabije. Všechno způsobí ten dopad. 
(Část čtvrtá; Muž, který byl zatopený; Třetí kapitola; str. 362)

  Prvotina? Páni! Dnes jsem knihu dočetla. Bývala bych jí dočetla už včera, ale v knize byla jedna věc, kvůli které jsem si musela od příběhu na chvilku oddechnout a zpracovat to. Autorka vytvořila svět, ve kterém je lepší mít se před každým na pozoru. Zvláště před vnitřními hlasy. Svět, ve kterém je lepší nikomu příliš nedůvěřovat...
  Ano, přiznám se, že mě kniha bavila. Nemohu říct, že ne, protože bych lhala. Je čtivá a přímo nabitá akcí, okořeněná přátelstvím a doslova prolitá krví. Čtete správně. Kromě přátelství se v příběhu objevuje celá kupa nepřátel, která je ochotná vás okamžitě, bez milosti zabít. Na můj vkus by tem té krve mohlo být méně, protože už teď mám pocit, že mi poteče z knihovničky a to jsou před námi ještě další tři díly. 
  Řekla bych, že by tahle kniha mohla mít nálepku apokalyptický thriller/ horor, protože je celkem dost děsivá. Překvapivě mě neděsily ty Hlasy, o které v knize mělo hlavně jít. Spíše vystupování některých lidí. 
  Poutník s Lacey snad neměli chybu. Měla jsem pocit, že jsou mí staří známí. Od začátku do konce jsem jim fandila. Jestli se mi něco na ději líbila, tak to bylo to, jak se Poutník vůči Lacey zachoval. Lacey mi byla strašně sympatická a kdybych jí potkala v reálném životě, nejspíš bychom byly kamarádky. Alex také nebyla vůbec špatná. 
  Jak už jsem psala výš, kniha je doslova nabitá akcí, ani na chvilku jsem se u čtení nenudila. Byly scény, kdy jsem ani nedýchala, jak jsem byla napnutá. Konec mě hluboce zasáhnul. Nebudu prozrazovat více, ale je mi to strašně líto, jak příběh skončil. 
  Jako milovnice zvířat musím uznat, že se mi vůbec nelíbila scéna s pejskem - Princeznou. Jsem tak plná pocitů, ale je těžké něco napsat, abych nevyzradila příliš. 
  Jinak - absolutně si nedokážu představit, o čem budou další díly. Přišlo mi totiž, že autorka děj celkem uzavřela. Ale ze zvědavosti,(a protože mě kniha bavila) si další díly nejspíš přečtu. 
  Při čtení potřebujete mít silný žaludek. O nervech pro jistotu nemluvím, protože vám v průběhu čtení stejně tak jako tak povolí. 
  Řeknu vám to asi takhle - při čtení posledních asi 70 stránek nechcete číst dál, protože se strašně bojíte toho, jak to skončí, ale zároveň nemůžete přestat, protože vás strašně zajímá závěr. Takové byly moje pocity včera a koneckonců i dnes. Na jednu stranu jsem ráda, že má příběh "za sebou", na druhou vím, že se mi po něm bude stýskat a jen tak na něj nezapomenu. Kniha je skutečně tou divokou jízdou, jak se píše v anotaci. 
  Doporučovala bych ji těm, kteří mají silný žaludek a mají rádi napínavé/děsivé příběhy. 
  Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Omega/Dobrovský.
Knihu zakoupíte ZDE nebo ZDE.

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky







     

  




   



Manželský pakt - Michelle Richmond

Autorka: Michelle Richmond Originál: The Marriage Pact, 2017 V ČR: Květa Palowská,  Domino, 2017 Počet stran: 503 Anotace:   My ...