Re-reading: Mořeplavec - Diana Gabaldon

  Milí knihomolíci!

  Pokud mě už nějakou dobu sledujete nebo znáte, už asi víte, že jsem zhruba před třemi lety propadla sérii Cizinka a od té doby tyto knihy miluju. Dnešní článek není klasická recenze, jak jste asi ode mě zvyklí, nýbrž jsem chtěla poukázat na důvody, proč knihu miluju tak, jako když jsem jí četla poprvé. První díl ze série Cizinka jsem četla již třikrát, Vážku v jantaru již dvakrát a Mořeplavce nyní také podruhé.
  Důvodem, proč jsem se zamilovala do stylu psaní Diany Gabaldon jsem se snažila objasnit v každé z recenzí, přesto musím dodat ještě některé: a)skvělá hlavní dvojice (hlavně Jamie)

b) pokaždé se do příběhu znovu zamiluju

c) dokáže mi zlepšit náladu

d)čtivé

e) popisy přírody, napětí, láska

  Co jsem v recenzi již as nezmiňovala je, že jsem si všimla jistých nesrovnalostí (odlišností) mezi knihou a seriálem. Další, co se mi v tomhle díle líbí, je detektivní zápletka, toto odhalení jsem nečekala. 

  A proč jsem se do re-readingu vůbec pustila? Inu - důvod je jednoduchý: 1.)Měla jsem na ní chuť. 2.)Brzy se chystám na Bubny podzimu a měla jsem pocit, že jsem plno věcí pozapomněla a tak jsem si knížku přečetla znovu. Chtěla bych Bubny přečíst ještě před tím, než si pustím seriál, abych byla překvapená. Na Bubny podzimu se moc těším. A těším se i na 4. řadu seriálu. 

  Jinak - podrobnější pocity z Mořeplavce se podrobněji můžete dozvědět  ZDE.

  Aby tenhle článek byl něčím zajímavý, vybrala jsem pro vás pár ukázek, které se mi snad nikdy nepřestanou líbit: 

  "Myslím, že největší tíže spočívá ve snaze o ty, kterým pomoci nedokážeme." 

 (Torrenmolinský gambit; 11; str. 191) 

  "Cítíš, jak jsou tvá pouta se zemí přervána," poznamenala jsem tiše. Procházíš se po pokojích, ale nevnímáš vlastní kroky. Slyšíš, jak lidé na tebe mluví, ale nechápeš to. Vzpomínám si na podobné pocity, než se narodila Bree." Ale já jsem tehdy měla jedno pouto. Měla jsem ji, to byla moje kotva.

                                                                                                    (Co je ve jménu; 37; str. 596)

"Až tisíc liber šterlingů! Za kus plesnivého kovu!" divil se. 

  "Nemyslím si, že kov plesniví, "namítla jsem, " ale rozumím ti. Nicméně..." něco mě napadlo, ale vzápětí jsem to zavrhla  ale vzápětí jsem to zavrhla. "Předpokládáš, že tulení poklad mohl představovat těch padesát tisíc liber, které vévoda slíbil Stuartovcům?" 

                                                                                               (Půjdu k moři; 40; str. 664) 

Hlavou mi proběhly další Housmanovy verše - Zastav se u jména na náhrobním kameni/srdce už tluče/A řekni, že mládenec, který tě miloval/své slovo dodržoval. 

                                                                                                                   (Muž na Měsíci; 42; str. 709)

Já prostě miluju Skotko a Cizinku. Těšíte se na další díly knih a seriálu? Já si je rozhodně nenechám ujít!