V lese visí anděl - Samuel Bjork

Autor: Samuel Bjork
Originál: Det henger en engel alene i skogen, 2013
ČR: Eva Dohnálková, Plus, 2015
 Série: Holger Munch a Mia Krügerová (1. díl)
Počet stran: 382

Anotace: Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.

   Walter Enriksen klesl na kolena a udělal to, co se mu chtělo udělat už od rána.

   Pozvracel se. A pak se rozplakal.

  Přiznám se, že než jsem tuhle knihu začala číst, měla jsem chuť na nějaký pořádný thriller/detektivku. Při brouzdání po netu jsem narazila na V lese visí anděl, přečetla si anotaci a okamžitě jsem věděla, že je to přesně to, co jsem nyní chtěla číst. Bylo mi jasné, že se bude jednat o severskou detektivku, což já mám od doby Práskače a Pokoje stínů hodně ráda.

  Líbí se mi, že v severských detektivkách je vždy hodně postav, (alespoň v těch, co jsem dosud četla) a osudy postav se na konci určitým způsobem spojí. Na severských detektivkách je nejlepší, že celou dobu je děj takový zamotaný, napíná vás a vlastně vám všechno začne dávat smysl až na samotném konci. To miluju. Severské detektivky já prostě můžu. 

  Jinak tomu nebyl ani u knihy V lese visí anděl. Ze začátku jsem kromě hlavních vyšetřovatelů nevěděla, kdo je kdo nebo jaký mají úkol ostatní postavy. Čeho si na severském krimi (potažmo i této knize) cením nejvíc? Kapitol napsaných z pohledu širšího množství postav, což má za následek větší zamotání děje. Někomu tento prvek vadí z důvodu, že se zamotává, ale já jsem vždycky ráda. Zvyšuje to napětí. 

  Jak už bylo naznačeno v anotaci, máme zde dva vyšetřovatele - Holgera Munche a Miu Krügerovou, která má si s sebou mimo jiné nese temné tajemství vlastní minulosti. Překvapilo mě, že kapitoly nejsou ani tak o Munchovi, jako spíše o Mie. 

  Mia byla v jistých případech zádrhelem děje. Vždycky, když se v knize stalo něco zajímavého, autor ukončil kapitolu a řešil jí. My jsme si pak museli počkat, až zase dojdeme na příslušnou kapitolu s postavou, kde jsme o té akci četli naposledy. To mi trošku (ale jen malinko) vadilo, protože její linka byla do určitého okamžiku lehce rušivá. 

  Autor píše velice čtivě, kniha nepostrádala temnou atmosféru, (což u thrillerů a detektivek chci), Píše děsivě a drsně. Je vidět, že příběh má promyšlený, protože se zde pořád objevují nové skutečnosti, které nám celý případ značně zamotávají. 

  Asi nejvíc se mi líbil Gabriel. Kapitoly s ním jsem měla ráda a přesto, že se jeho role jeví jako malá, brzy zjistíme, že zde hraje velkou roli a policisté by bez něj byli v koncích. 

  Další super postavou byl Tobias. Měl obdivuhodnou odvahu. Těžko říct, jak bych se v jeho situaci zachovala já. 

  Děj do posední chvíle nepostrádá spád a my nevíme, kdo je vrah. Částečně jsem uhodla, kdo je do případu zapletený také, ale hlavního "lumpa" jsem neodhalila.

  Autor se stejnými vyšetřovateli ještě zpracoval příběh s názvem Sova a Clona, které si určitě velmi ráda přečtu. Detektivka mi zkracovala čas cestování do školy. Neuvěřitelně jsem si příběh užila, což je asi trošku morbidní, když si vezmete, o co v knížce jde. Tím "užíváním" myslím, že se mi líbila temnější atmosféra příběhu a napětí. Konec mě překvapil, takový zvrat jsem vůbec nečekala. 

  Jako milovnice zvířat nemůžu zapomenout na jednu scénu s pejskem, která mě zasáhla. Bylo mi líto i těch malých holčiček. Přála jsem si, aby pachatele konečně dopadl a už nemohl škodit. Nemůžu napsat, kdo to byl, ale překvapilo mě to. 

  Rozhodně si knížku neberte s sebou až půjdete lesem. Zvláště v případě, kdy se tam vypravíte sami. Budete se pořád ohlížet a mít mrazení v zádech. Já jsem naštěstí v lese v té době nebyla.

  Kniha naprosto naplnila má očekávání. Po delší době detektivka, kde se příběh netáhl a také děsil, což je účelem žánru. Ruku na srdce - detektivky čteme proto, aby nás při čtení mrazilo. 

  V lese visí anděl můžu rozhodně doporučit všem, kteří mají rádi severské krimi nebo by s žánrem chtěli začít. Jedná se o drsnější počin, takže bych ho doporučovala spíše čtenářům se silnějším žaludkem a pevnými nervy.    

/