Královna stínů: Sarah J. Maas

Autorka: Sarah J. Maas
Originál: Queen of Shadows, 2015
V ČR: Ivana Svobodová, CooBoo, 2016
Série: Skleněný trůn (4. díl) 
Počet stran: 656

Anotace: Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

„Chaole, zabít ho by bylo milosrdenstvím. Zabít ho by bylo darem.“

  Celaena Sardotien přišla o své milované, a proto se zcela pochopitelně vrací do své říše a v hlavě má jedinou myšlenku – pomstít se všem, kteří se na její ztrátě podíleli. V sázce je však mnohem víc než pomsta – je si vědoma toho, že musí osvobodit Doriana, který je vlivem magie v moci krále. Její úkol není lehký, protože musí odhalit příčinu královi moci a musí se především postarat o lidi, kteří v ní složili veškerou svou důvěru… Celaena to nikdy neměla těžší! 

Byl v háji, hlubokém a nekonečném.

  Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu Thorne of Glass napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v dvaatřiceti jazycích. 

  Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a se psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.

  Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží. 

  „Teď zatřeseme samotnými hvězdami.“ 

  Tento díl byl fakt nářez! Čtvrtý díl Skleněného trůnu od mé milované autorky Sarah J. Maas graduje a akce střídá akci. Myslím, že Sarah J. Maas asi byla naštvaná během psaní tohoto dílu, protože v Královně stínů teče více krve než ve všech předchozích dílech dohromady. (Alespoň mi to tak přišlo.)

  Pokud máte přečtené předchozí díly a mé recenze na tyto knížky, určitě víte, že jdu trošku proti proudu – mám totiž radši Chaola než Doriana. Ano, je to tak. Chápu, že Dorian má taky svoje kouzlo, ale prostě mám radši Chaola. Dorian se v mých recenzích nikdy moc neobjevoval, a protože kolem něj bude zajímavý vývoj, tak jsem se ho sem rozhodla zařadit. Ne, ani tento díl nezměnil můj názor na Doriana (ano, mám ho ráda, ale nemiluju ho jako většina lidí). Bylo mi ho líto. Kdo už tento díl četl, možná ví, proč. Přiznám se, že jsem mu fandila.

  Na scéně se objevují nové postavy – Elide a Vernon, kteří pořádně zamíchají kartami. Zmiňuju je kvůli tomu, protože se rozhodně máte na co těšit. Kromě toho jsem si Elide už v tomto díle oblíbila a musím říct, že její potenciál v Říši bouří jen roste. Naproti tomu vůbec nemám ráda Vernona a jsem ráda, že se v knize moc neobjevuje.

  Zhruba v první polovině knihy jsem přemýšlela, jakou úlohu má v celé sérii Manon a tady se to konečně dozvíme! V první půlce knihy mě totiž Manon dále vytáčela, stejně jako v Dědičce ohně, ale v druhé půlce jsem její postavu díky určitým věcem, vzala na milost a usoudila, že není tak špatná, jak jsem si myslela.

   Další věci, které jsem si všimla, je, že čtvrtý díl je zatím nejlepší ze série Skleněný trůn. Tato série se stává díl od dílu lepší. Autorka umí překvapit. Vyskytuje se zde hodně napínavých situací, které vás nutí číst dál. Musím říct, že jsem se těšila a využívala každou volnou chvíli ke čtení. Také jsem začala „ujíždět“ na FanArtech Skleněného trůnu – jejich jednotlivých postav, míst, videí složený z obrázků tohoto prostředí a dokonce jsem si vytiskla i jeden obrázek na vymalování, na kterém je Manon se svým wyvernem. Až obrázek vymaluju, zkusím ho přidat na blog (pravděpodobně bude u další recenze na Říši bouří, tak se těšte.)

  Také jsem si více než v minulém díle uvědomila, že mám hodně ráda Jeřába a Chaola.

  Docela mě štvali valgové, kteří se stali celkem ohraným tématem. Královna stínů mi ukázala, že Aelin umí být drsná, ale i citlivá. Tento díl začíná mít i určitý podíl pohádkového nádechu (stejně jako tomu bylo u Dvorů), což se mi také velmi líbí. Miluju Dubový hvozd! Z fleku bych se tam mohla přestěhovat, stejně jako jsem se kdysi při čtení Dvorů, chtěla přestěhovat do Velarisu).

  Na Královně stínů (na tom konci) je vidět, že se chystá něco velkého, takže rozhodně je, na co se těšit. Při čtení Říše bouří jsem se ve své domněnce jen utvrdila.

    Už jsem tady dneska zmínila celkem hodně postav, ale ještě přece jen nějaké zmíním. Mé velké oblibě se těší čarodějnice Asterin, které je mi zároveň i líto a jejíž příběh jsem musela i chvíli zpracovat, (musela jsem chvilku přestat číst a napít se.) Sympatie neminuly ani Lusk a Vestu.

  Poslední postavou, kterou dnes zmíním, je Lorcan, ve kterém jsem viděla vypočítavého hajzla, ale i velký potenciál. A co si o něm myslím nyní? Nechtě se překvapit v recenzi na knihu Říše bouří!

  Na závěr můžu knihu, ale i celou sérii jen a jen doporučit. Královna stínů je totiž ještě lepší než Dědička ohně, což jsem si nebyla schopná představit. Doporučuju všem milovníkům fantasy a napětí, protože tento díl je i pěkný „nervák“. Není vyloučené, že během čtení budete mít infarktové stavy, tak pevné nervy a pusťte se do čtení! Já jsem se hned po dočtení Královny stínů vrhla na Říši bouří a moc se mi líbí. 

     💙💙💙💙💙