MINIRECENZE: Tiché roky - Alena Mornštajnová

Autorka: Alena Morštajnová
V ČR: HOST, 25.4. 2019
Počet stran: 296

Anotace: Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč jí těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila "Blanko"? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá, jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se dosud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.

  "Vyháníš mě. Všechny od sebe vyháníš. Blanka tady není kvůli tobě. Nakonec zůstaneš sám." 

(Prolog) 

  Autorka Alena Mornštajnová si svou knihou Hana získala nejednoho čtenáře. Mezi ty, které příběh uchvátil patřím nejen já, ale i moje mamka, která mi knížku doporučila. Silný příběh, která nás pohltil od první stránky. 

  Byla jsem zvědavá další z autorčiných knížek. Měla jsem na výběr tři tituly - Slepá mapa, Hotýlek a Tiché roky. Zvolila jsem si Tiché roky, protože se mi zalíbila anotace i nadšené komentáře ostatních. Knížka je vyprávěná z pohledů dcery a otce, přičemž poslední kapitola je napsaná z pohledů obou. Spisovatelka tentokrát vsadila na jistotu - opět stejně jako u Hany - sepsala příběh o obyčejných lidech. 

  Líbí se mi, že knihy Aleny Morštajnové se pouze odehrávají na pozadí historie - není tam nijak extra popsaná, což knížky činí přístupnější i pro čtenáře, kteří nemají rádi historické romány a vůbec se nechtějí dlouze "pitvat" v minulosti. 

  Přece jen se v Tichých rocích s určitou dávkou minulosti setkáte. Z anotace je jasné, že když Bohdanu babička oslovila "Blanko", bude Bohdanu zajímat o koho jde. Společně s Bohdanou tedy postupně odkrýváme rodinnou minulost, ke které se váže celkem strašné tajemství... Přiznám se, že tento "prvek" odkrývání rodinné minulosti mám v knihách a filmech hodně ráda. 

  Když jsem knížku četla, cítila jsem z ní plno emocí: smutek, lásku, touhu poznat příbuzné, touhu někam patřit a spousta dalšího. Co se týče konce, byl celkem dojemný, ale myslím, že by si zasloužil alespoň o stránku či dvě navíc.  To však vůbec neubralo knize na kvalitě. 

  Autorčin styl psaní jsem si, jak jsem říkala, zamilovala už u Hany, zde jsem si svou lásku k jejím příběhům jen ještě více potvrdila. Píše hrozně čtivě. Při čtení máte pocit, že postavy znáte osobně. Nejen to - že je znáte už dlouho - respektive od jakživa. Umíte si danou situaci představit. 

  Máma říká, že autorčiny knihy miluje už jen proto, že dokáže pochopit i mentalitu těch lidí. Dokáže se s nimi lépe ztotožnit než když čte z  prostředí Ameriky, Anglie atd. Já se musím přiznat, že na jejích slovech něco bude, i když už jsem generace, která tento rozdíl zase tolik nepociťuje, protože se mnohé o mentalitě anglicky mluvících zemí učíme i o hodiny AJ. 

  Děj v Tichých rocích působil poklidně až do určitého zvratu, kde příběh dostal nový směr a ještě více hltala stránku za stránkou do doby, než jsem zjistila, že je konec! U této knihy mi bylo nejvíce líto Běly a Bohdany. 

  Blanka svým chováním ukázala, do jakého rozsahu sahají některá rozhodnutí. Jak je důležité se správně rozhodnout a jaké následky mohou mít neuvážená rozhodnutí. V určitém ohledu jsem na ni byla naštvaná, ale pak mi jí bylo i svým způsobem líto. 

  Určitě si přečtu i další autorčiny knihy. Hanu Tiché roky sice nepřekonaly, ale i tak se jedná o velice zdařilý literární počin. Určitě doporučuju i pro ty, kteří nemají rádi historii. (Třeba i pro čtenáře, kteří se při hodině dějepisu nudí). Zde se opravdu nudit nebudete. Historie je zde jen okrajově, jinak se jedná o velmi citlivě napsaný příběh, který chytne za srdce a možná ukápne i slzička.