NIKDYNOC - Jay Kristoff
Originál: Nevernight, HarperVoyager, Londýn, 2016
V ČR: Adéla Michalíková, CooBoo, Praha, 2019
Série: Nikdynoc (1. díl)
Počet stran: 506
Anotace: Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajnějšího sdružení vrahů v celé zemi - Rudé církve. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže jí to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?
NIKDY NEUSTUPUJ.
NIKDY SE NEBOJ.
NIKDY NEZAPOMEŇ.
Po popravě svého otce se Mia Corverová rozhodne pomstít lidem, kteří jsou podle ní za smrt zodpovědní. Vypraví se do Rudé církve, kde se cvičí vrazi. Ale tím, že sem dorazila, Mia ještě nezvítězila. Ba právě naopak. Čeká ji ještě dlouhá cesta plná nejrůznějších překážek odlišných obtížností, které si čtenář prochází s ní. .Tuhle knihu nejde neprožívat! Tuhle knihu nejde nemilovat!
Jak jste jistě už zaznamenali, Nikdynoc jeden čas sklízela hroznou popularitu na instagramu. Všichni jí četli, všichni jí museli mít. Nedivím se.
Nedávno jsem měla možnost si díky knižní štafetě knihu také přečíst. Nikdynoc je úžasná sama o sobě, ale ty holky, které to četly přede mnou, mi ještě více zlepšily čtenářský zážitek díky svým poznámkám a kresbám. Jsem moc ráda, že jsem se "akce" - knižní štafeta mohla zúčastnit.
Nikdynoc je knížka, kterou jsem si obíbila od první tránky. Díky autorově schopnosti napsat dlouhou, ale přesto záživnou knihu, jsem si příběhy (obzvláště fantasy) ještě více oblíbila. Jay Kristoff píše originálně a nebojí se zabíjet. Nebojí se krve. Přesto, že se kniha tváří jako drsná, najdete v ní i trochu romantiky a sexu, což je dalším důkazem toho, že se jedná o skvělou jízdu. Tato kombinace mi hrozně vyhovuje a miluju jí. Sex skvěle osvěžil děj.
Spousta čtenářů má námitky vůči poznámkám pod čarou. Mají pravdu v tom, že jsou dlouhé. Často zabývají na stránce více místa než samotný děj. Uznávám, že někomu mohou případ lehce otravné, ale já je pokládala za zajímavé, takže mi zase až tak moc nevadily.
Nejvíce jsem si zamilovala Trica, Miu, stínového kocoura, pouštní krakeny a Adonaie. Doufám, že Adonai bude mít v Božím hrobě (druhý díl) více prostoru. Co se týče Tkadleny, vzpomněla jsem si na Dvory od Sarah J. Maas. Jsem jediná?
Mia je odvážná hlavní hrdinka s charakterem, který bych chtěla mít. Ta scéna s Trickem mě zaáhla (vlastně ty momenty byly dva). Určitá věc mi přišla přitažená za vlasy.
Všichni kritizují Jess, ale kdo mi přišel ještě horší, byla Ash. Jess se alespoň nechovala jako svatá, když na to nemá. Prostě byla sama sebou. každý je, jaký je, ale Ash byla hroznou postavou. Jediné, co ve mně dokázala vyvolat, je vztek. Nejradši bych jí zakroutila krkem.
Další hroznou postavou byl Remus. (Tady se mi vybavil Harry Potter - tady myslím, že je nás víc.) Dále se mi ze začátku nezdál Cassius, ale pak jsem si ho celkem oblíbila a nakonec mi ho bylo i líto. Takže suma sumárum největší prudičkou je stále Ash.
Autor nás do dalšího dílu hodně napíná, protože nám dal ten nejdrobnější nástin děje, jaký snad byl možný. Popravdě mám jen jednu teorii, co se v Božím hrobě může stát. Jinak se budu muset nechat překvapit. To je vlastně dobře, poněvadž když nic moc neočekáváte, nejste zklamaní.
Je tam hodně akce. Mám z Nikdynoci tolik pocitů, že ani nevím, co napsat. Jediné, co mě napadá, je "SKVĚLÉ, SKVĚLÉ, SKVĚLÉ!"
Hrozně se mi líbí nápad s Aa. Jiné kultury jsou vždy zajímavé.
"Náš dárek pro vás," prohlásila. "Upomínka. Choďte mezi nimi. Hrajte si s nimi. Žijte smějte se a milujte se s nimi. Ale nikdy nezapomínejte, ani na moment, co jste zač."
Pustila Miinu ruku.
"A nikdy nezapomínejte, co znamená sloužit."
(kapitola 19, Maškaráda, str. 275)
Občas se zde vyskytují i nechutnější či brutálnější scény, takže bych knížku nedoporučila v případě, že máte slabší žaludek. Jay rád používá také vulgarismy, které zase tolik nemusím, ale k prostředí vrahů se dle mého názoru.
Na téhle knížce v podstatě nemám, co bych vytkla. Kromě svižného příběhu oceňuji také krásnou obálku, která bezpochyby zaujme nejednoho čtenáře. Říká se: "Nesuď knihu podle obalu," ale v případě Nikdynoci můžete udělat výjimku a rozhodně neproděláte kalhoty.
Svou recenzi bych mohla shrnout takto: Rozhodně doporučuji. Kde je další díl?! Já ho potřebuju! Nutně! Jsem zvědavá, jak Miin příběh bude pokračovat. Určitě se chystám i na Iluminae.
KNIŽNÍ ŠTAFETA: určitý počet lidí si mezi sebou posílá knížku, která se po dočtení posledního čtenáře pošle původnímu majiteli. Jednotliví čtenáři lepíkují; zvýrazňují části, které je zaujaly; popř. mohou do knížky psát či kreslit.
JÁ A ŠTAFETA: Rozhodně bych se chtěla nějaké další knižní štafety zúčastnit. Kromě klasického příběhu jsem si četla také poznámky holek, se kterými jsem i většinou souhlasila. Když se tam objevil Adonai, tak jsme se, aniž bych o tom předem věděla tak shodly, že jsem se tomu musela smát. Knižní štafety jsem se účastnila poprvé, a tak to pro mě byla nová knihomolská zkušenost, za kterou jsem moc vděčná. Díky této akci jsem si uvědomila, jak strašně jsem ráda za knižní komunitu a to, že někoho baví stejná věc, jako mě. Díky instagramu jsem poznala spoustu skvělých lidí. Knižní štafeta mě zkrátka moc bavila a prohloubila moje knihomolství, které trvá už od malička. Děkuju!
Nikdynoc bych určitě doporučila fanouškům drsnějších příběhů a těm, kteří mají rádi příběhy typu akce na úkor romantiky.
Komentáře
Okomentovat