Přečteno: ČERVENEC 2020

 
   Vražda na blatech je povedená detektivka, kterou jsem v červenci přečetla jako první. Původně jsem měla chuť na nějaký thriller, ale pak jsem si to rozmyslela a sáhla po detektivce. V originále knížka vyšla už v roce 2016, ale u nás vyšla až letos. Během čtení jsem si zapisovala postřehy, protož jsem tušila, že článek budu psát až později, tak abych na něco nezapomněla. 

  Na Vraždě na blatech se mi líbí, že se zde setkáváme s prostředím patologie, což není tak časté. Hlavními postavami jsou totiž soudní lékařka Julie a komisař Florian. (Samozřejmě nesmíme zapomenout na vraha - díky speciálním kapitolám o něm budeme mít možnost nahlédnout do jeho zvrácené mysli.) 

  Tahle knížka je neuvěřitelně čtivá. Abych to potvrdila, mám poznámku, že během prvního dne čtení jsem přečetla 100 stránek a to jsem do toho dělala spoustu jiných věcí. V knížce nechybí napětí, nečekané zvraty a s největší pravděpodobností vás bude i děsit. (Já jsem to tak alespoň měla.) Nemohla jsem přestat číst. Opravdu mi během čtení (hlavně z některých situací) běhal mráz po zádech. Je tam patrná i určitá originalita. 

  PS. Florian je nejlepší vyšetřovatel, o jakém jsem kdy četla.  

  

Další knihou, kterou jsem za červenec přečetla, je Alfa samec. Jak jste asi odhadli podle názvu a obálky, jedná se o erotický román. K této knížce jsem si ani nesthla zapisovat poznámky. Neskutečně dobře se mi četla a po těch vraždách v předhozím příběhu byl sex vítaným rozptýlením. A sexu je v této knížce opravdu hodně. Takže kdo má rád knížky tohoto žánru, myslím, že Alfa samec ho rozhodně nemůže zklamat. Já jsem si čtení neskutečně užila a pamatuju si, že jsem strašně toužila po vířivce. (Hlavní hrdina má ve svém domě vířivku.)  Už jsem ve vířivce párkrát byla, ale to jsem byla hodně malá, pořád si to ale pamatuju. Někdy lituju, že v bazéně nemáme bublinky. Vždycky jsem je měla ráda. No, nic, každopádně pěkná letní oddechovka. Rozhodně doporučuju, jako vlastně všechny knížky z tohoto "seznamu".

  

Samozřejmě jsem nesměla vynechat pokračování příběhu mé oblíbené Scarlett, které bylo jiné než první část, hlavně díky změně prostředí - Irsku. Přibyly nové postavy. Nechybělo dobrodružství a nové ponatky. Neustále se měnil vývoj postav, což bylo také veli příjemné. 

  Pořád jsem na ten příběh myslela, když jsem ho zrvna nečetla. Bylo to neskutečné. Já tím příběhem úplně žila. Naprosto jsem mu propadla. Dokonce tak, že jsem serozhodla přečíst si další klasiky - momentálně jsem začala Janu Eyrovou a miluju to už teď.

  Dokonce jsem během čtení přemýšlela, že si dám re-reading Jih proti Severu, což jsem tedy nakonec neudělala, ale hrozně jsem chtěla. Bála jsem se, že by pro mě už příběh nebyl tak vzácný, kdybych to četla všechno takhle za sebou. Vím, že se Scarlett a Rheetem rozhodně nesetkávám naposledy. Scarlett (1 i 2) se stala kandidátkou na nejlepší knihu roku 2020. Určitě ji zařadím do svého "TOP seznamu". 

  Líbilo se mi to napětí, tajemno a farmy. Bylo pěkné, že autorka propojila popisy krajiny s akcí. Scarlett mě ani ve druhé části nepřestávala překvapovat. Autorka si dokonce dala práci a do vyprávění zapojila i irské pověsti, což moje čtenářské očko nezapomnělo ocenit. Ve dvojce mi možná trošku vadily častější úvahy Scarlett o Kočičce. 

  Zhruba v půlce knihy mi přišlo, že z toho Alexandra Ripleyová dělá takovou menší ságu, což vůbec není nic proti, naopak. A některé postavy během příběhu i dostali opačný psychologický vývoj - za začátku jsem ho měla fakt ráda, ale to se ke konci kvůli určité věci změnilo a pak už jsem ho neviděla tak, jako na začátku. Škoda, no... Oslovení "slavná O´Harová" určitě nezapomenete, protože je tam tak často, až se vám někdy bude zdát zbytečné, proč nám to paní autorka pořád připomíná. Jinak ale zdařilé pokračování a líbil se mi konec. 

DŮVOD DÝCHAT - je knížka, která mi vyrazila dech. Je to knížka, kterou jedni zbožňují a druzí nenávidí. Já jí miluju. Provází ji sympatická hlavní hrdinka Em (celým jménem Emily), která vypadá, že se jí všechno daří. Ve škole má dobré známky... Ale když se zavřou dveře domu, kde bydlí se svou tetou Carol, zjistíte, že její život rozhodně není perfektní a dokonalý. Po pravdě - má do dokonalosti hodně daleko. Em to rozhodně nemá jednoduché, ale snaží se zůstat silná a to je něco, co se mi hodně líbillo. 

  Nejprve k postavám - Em mi byla sympatická a měla jsem s ní hluboký soucit. Carol jsem nenáviděla a do svých poznámek jsem si napsala - omlouvám se za ten výraz - svině svinská-, protože to snad to jediné, co mě v souvislosti s ní napadlo. Zlejší ženskou jsem snad napříč knižním světem nepotkala. Díky ní je knížka opředena emocemi, hlavně tedy strachem Emily. George mě zklamal neřešením situace a Evan je prostě skvělý, nejlepší. Každá z nás by chtěla potkat svého Evana. 💕

Díky této knize jsem si opět uvvědomila, jak strašně miluju svojí rodinu a jsem hrozně šťastná, že je mám. Jak důležitá je vůle nevzdat se a stát si za svým i za cenu, že to je občas hodně těžké a v danou chvíli se nám daná věc zdá nemožná.

  Děj jsem s Em maximálně prožívala a fandila jí od začátku až do konce, který mě zasáhl a zároveň šokoval, (i když by to na jednu stranu zase tak překvapující býr nemělo.)  Závěr byl tak děsivý, že jsem o něm přemýšlela zbytek večera neschopná číst cokoli dalšího. Nevím, jestli jste někdy zažili "knižní kocovinu" - já ji měla z téhle knížky - natolik mě dostala. 

  Carol bych zavřela už od té chvíle, kdy se tam objevila poprvé. Tak silnou vlnu odporu a nenávisti ve mně nevyolala snad zádná postava. Prostě jedním slovem - BESTIE! 

  Díky téhle knížce jsem opět dostala chuť k psaným recenzím. Určitě je nominovaná na nejlepší knihu roku. Skoro celou knížku jsem si říkala, jestli o téhle knížce vůbec budu schopná něco napsat, protože ty emoce yly tak silné... 

  Jak už jsem asi psala u knížky VÍM, ŽE TĚ CHCI, je důležité dobře si všímat svého okolí - ne vždy je všechno tak perfektní, jak se na první pohled zdá. Je potřeba nehlédnout pod slupku, abyste zjistili, zda je jablko dobré. 

  Také jsem si ještě více uvědomila sílu přátelství a lásky. Měla by být v každém nádechu, pohledu, myšlence... Vím, že ne všechny problémy je vždy jednoduché řešit a najít člověka, se kterým je budete moci řešit, je velmi vzácné. Važte si toho dotyčného. 💓

  V knížce jsou hodně odkazy na dech a dýchání jako takové, což by někomu mohlo vadit, mě to nevadilo a příběhu to podle mého názoru neuškodilo. 

  Knížka Důvod dýchat nám ukazuje, jak mocný dokáže být strach, jak nás ovádá a mění. Jsem ráda, že i do tak těžkého tématu, jako je týrání, dokázala autorka vložit i něco krásného - lásku dvou mladých lidí. 

  Co už tak fajn není, jsou vulgarismy a přetvářka postav. U Em to ale chápu. (To skrývání.) Nechybělo napětí. Děj se mi míhal před očima jako film - a to dělá knížku ještě děsivější a celkově tak nějak lepší.

  A je to tady! ve svých letech jsem si konečně poprvé přečetla šestý díl Harryho Pottera a Prince dvojí krve. Předtím jsem snad nikdy neviděla šestku jako film a jestli ano, nepamatovala jsem si ji. V současné době už mám zkouknutý i film a musím říct, že jsem si všimla, že je v něm oproti knize snad nejvíce chyb. 

  Konec mě zaskočil, nečekala jsem to. Bylo mi z toho smutno, což po předchozí knížce nebylo nejlepší, ale ta knížka rozhodně stojí za to. Je to přece Harry! 

  Bylo skvělé, že jsme mohli poznat minulost lorda Voldemorta a objasnit si věci, které nám předtím jasné nebyly. Tenhle díl byl hodně napínavý a líbil se mi víc než pětka. Také se mi líbila ta trošku temnější atmosféra, působivé. Myslím, že je více než jasné, k čemu se v Bradavicích schluje. Bohužel, nemám ohledně toho zrovna pozitivní myšlenky, ale neskutečně se na sedmý díl (také moje první čtení) těším!

Tyto tři poslední knížky jsou úplná TOPka. I když všechny přečené knihy stojí za zmínku, tyhle vedou. 

  Líbila se mi zdejší atmosféra, zajímavý děj; ve kterém nechybělo napětí; zvraty, romantika. Nechápu, že jsem se do knížky nepustila dřív. 

  Nejdříve jsem si z bratrů oblíbila Nicoliho, ale s postupem času se mi pod kůži vryl i Luco, který mi svým provokativním chováním chvílemi silně připomínal Damona z Upířích deníků (z toho seriálu, ne z knížek.)

  Tahle knížka mě hodně nekpla do čtení a měla jsem ji přečtenou asi během dvou nebo tří dnů. Prostě super. Nemohla jsem přestat číst a pořád jsem myslela, co se stane dál. Četla jsem ji do pozdních nočních hodin, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne. Po přečtení jsem uvažovala, že si vezmu druhý díl, což jsem nakonec neudělala, protože si chci sérii šetřit na později. Momentálně si myslím, že na ni přijde řada už v září... 

  To by bylo pro dnešní přečteno všechno. Mějte se hezky, užívejte posledních prázdninových dnů a nezapomeňte číst. 😇