Říše upíra: Jay Kristoff

Autor: Jay Kristoff

Originál: Empire of the Vampire, 2021

V ČR: Aděla Michalíková, Kateřina Stupková, CooBoo, 2022

Série: Říše upíra (1. díl) 

Počet stran: 800

Anotace: Ze svatého poháru posvátné světlo povstane, Věrná ruka svět na správnou cestu dostane. A pod dohledem sedmera mučedníků očí pak pouhý člověk nekonečnou noc skončí.
  Od posledního východu slunce uplynulo dvacet sedm let. Celou tu dobu vedli upíři válku proti lidstvu a nyní v moři temnoty přežívá jen pár jiskřiček světla. Gabriel de León je člen Stříbrného řádu, který měl bránit svět před stvořeními noci. Z bratrstva však zbyl už jen on a teď je nucen ve vězení vyprávět svůj příběh. Příběh o legendárních bitvách a zakázané lásce, o krvavých válkách a Věčném králi. A hlavně o poslední naději lidstva: grálu!

  "Stejně jako San Michon zachytila krev Spasitele a převrátila hřích jeho vraždy ve svatou záležitost Boha, tak i my přetváříme naše vlastní hříchy. Z největších hrůz jsou ukuti ti nejlepší hrdinové." 

( str. 104)

  Příběh je originální už jen tím, že ji vypráví Gabriel de León, který po celou knihu sedí ve vězení. Prostřednictvím něj poznáváme nejen zcela nový svět plný skupin upírů a jiných bytostí, prostředí kláštera a prožíváme s ním zakázanou lásku. Bojujeme jeho bitvy. Společně s Gabrielem zažijeme dlouhou (800 stránkovou) cestu, na které nás budou provázet různé pocity a emoce: strach, láska, vztek, bezmoc, napětí, tlak od okolí, touha, přátelství, spojenectví, zrada, hlad a chuť pomstít své milované. 

  Jediné, co mě po dočtení fakt mrzí, je, že autor zatím nijak nevyužil spoustu andělů, které do příběhu nasadil. Snad se dočkám v příštím díle. 🙏

Pro zajímavost jsem si je vypsala: Naél - anděl blaženosti 

                                                       Sarai - anděl moru 

                                                       Eloise - anděl odplaty

                                                       Chiara - slepý anděl odplaty

                                                       Eireme - anděl naděje

                                                       Mahné - anděl smrti 

                                                       Rafael - anděl moudrosti 

                                                       Sanael - anděl krve 

                                                       Gabriel - anděl ohně 

                                                       Raissa - anděl spravedlnosti

  

  "Vždycky je lepší být parchant než hlupák."

(- Gabriel de León, str. 126) 

    Stylem psaní (tedy vulgaritou a sarkasmem)  se jedná o klasického Jaye Kristoffa. Ani v této knize i totiž nebere servítky a hojně využívá sprostá slova nebo přirovnání. Když se nato však podíváme z té druhé stránky, tak zjistíme, že do prostředí, do kterého Jay knihu zasadil, se tento jazyk prostě hodí.  Mám trochu i pocit, že se snažil přiblížit i generaci mladých čtenářů (od 15-20 let), kdy, co si budeme lhát, takhle spousta lidí prostě mluví.   Autor vytvořil naprosto originální svět s originálními názvy. Použité bytosti nejsou ničím novým - známe je z jiných knih či televizních pořadů, ale to, jak je dokázal roztřídit na skupiny a dát těm skupinám názvy s charakteristické rysy, v tom tkví ta originalita. 

  Jay Kristoff píše strašně čtivě, dokázal mě vtáhnout hned po první stránce. V průběhu knihy se láska ke Gabrielovi i prostředí, ve kterém se nacházel, jenom prohlubovala. Ke čtivosti rozhodně přispívají krátké kapitoly po celou dobu knihy. Určitá postava mi svým chováním na konci dost připomněla moji neoblíbenou postavu z Půlměsíčního města (Sarah J. Maas) Micaha. 

  Pro tohoto autora jsou také typické první věty knihy, kterými vás dokáže uvést do rozpaků nebo totálně rozsekat. Ne jinak je tomu i zde. Z počátku knihy jsem byla velmi rozpačitá a hned jsem si udělala obrázek o tom, jak se Gabriel (možná i sám autor) staví k víře a Bohu. Proto jsem se rozhodla brát tyto pasáže s velkou rezervou. Přesto mi přišlo, že Jay se v určitých bodech a s několika změnami opíral o křesťanství.

  Za vše myslím, mluví následující ukázka: 

  

  A tak jsem se raději díval na Spasitele nad námi. Zákony tvrdí, že ho zaživa ubičovali kněží starých bohů, kteří nechtěli přijmout Jednu víru - že ho pověsili y kola vozu a zbili trním, spálili ho ohněm, podřízli mu hrdlo a hodili ho do vody. Mohl zavolat svého Všemohoucího otce, aby se zachránil. Ale místo toho přijal svůj osud, věděl, že to bude spouštěč, který sjednotí církev a rozšíří jeho učení do každého koutu říše. Touto krví je jim zaručen věčný život.  

  Neříkám, že se jedná o přesný "opis" náboženství, ale určité děsivé podobnosti tam jsou.  A nejen v téhle ukázce, ale jak jsem v průběhu čtení zjistila,  na více místech. Tímto bych chtěla upozornit hlavně na kruté rituály, takže to asi nebude čtení pro úplně slabé žaludky.  Je to tu celkem dost barvitě popsané.

 Jak už je autorovým zvykem, částečně s námi mluví prostřednictvím postav. To, co knihu činí unikátní, je styl vyprávění. Strašně se mu to povedlo, nebylo to nudné, hluché, nic. Jenom doporučuju číst opravdu pozorně, protože Gabriel se rozhodl svůj příběh nevyprávět úplně postupně, ale na přeskáčku. Prostě mluví, jak se mu zrovna chce. Líbí se mi, že postavy jsou rozmanité a žádná není napsaná jak přes "kopírák". 

  Jay Kristoff svoji knihu protkal francouzštinou, což je další věc, která se mi také velmi líbila. Kniha se dělí do šesti částí a obsahuje celkem 50 nádherných ilustrací, které jsou na internetu lehce k dohledání i v barevné verzi.  

  Jedná se o dark fantasy s prvky hororu se spoustou krvavých bojů. Na své si celkem přijdou i milovníci erotických scén v knihách (ehm, já), které ovšem nejsou tak dlouhé a časté jako u Maasové. Objevují se tu i LGBTQ+ vztahy, takže pokud jim fandíte, máte o to větší chuť se do knihy pustit. Já osobně tyto pasáže označuji za milé čtení na odlehčení po těch častých bitkách. 😄

  Knihu rozhodně doporučuji. Asi nesedne úplně každému, ale já se hrozně těším na další díl. Doufám, že se ho brzy dočkáme. 🙏Ten otevřený konec mě totiž asi zničí... 

🌟🌟🌟🌟/🌛

 ´Bůh mě nechtěl. A ďábel se bál otevřít dveře.´

 (str. 172)

  "Vítězi jsou jen ti, co se nikdy nesmířili s porážkou. Jediné, co je horší, než skončit poslední, je vůbec nezačít. Vysrat se na poslední místo." 

 (str. 206)

   ´Ano. Ze všeho, co stříbrosvatí honí, jsou ledokrevní nejspíše ti nejnebezpečnější. Na pronásledování Mrtvých musíš být mazaný a opatrný. Rozhodně celá staletí nepřežili jen tak. Nebuď otrokem strachu, ale jeho přítelem. Koukej kolem sebe. Mysli. A až potom jednej.´ 

(str. 212)

´Varovala jsem tě. Jsem dvakrát vynalézavější než ďábel. Takže vy dva byste měli raději začít.  Sekat. Bodat. Do střehu! A všechny ty úžasné upocené nesmysly.´

(- Astrid, str. 285)

"To není důležité, Aarone. Ať jsi jako kluk udělal cokoli, už jím nejsi. Tvoje minulost je jako kámen, ale budoucnost je jako keramická hlína. Ty sám rozhodneš, jaký tvar svému životu dáš." 

(str. 525, Gabriel de León)