V zahradě zášti: Camilla Bruce
Originál: On the Garden of Spite, 2021
V ČR: Pavel Kolmačka, Fobos, 2022
Počet stran: 504
Anotace: V Chicagu se o ní leccos povídalo. Dobrým sousedům v Indianě se možná občas něco nezdálo, ale kdo by čekal něco zlého od dobromyslné vdovy, které v životě nepřálo štěstí, je vzorná matka a poctivě chodí do kostela? Kdyby jen věděli, čím prošla...
Muži k ní přijížděli plni očekávání a nadějí s celým svým majetkem, avšak odjíždět je nikdy nikdo neviděl. Belle Gunnessová na farmě v La Porte totiž dávno přišla na to, že muži nejsou složití. Že žena se na tomhle světě musí o sebe postarat sama. A že nesmí zaváhat a pohrdnout jakýmikoli prostředky, třeba i krvavými, jinak nedosáhne toho, po čem touží a co si zaslouží."Ne," vrtěla hlavou, až jí uzlíček vlasů na zátylku poskakoval. "Nezkoušej si namlouvat nesmysly. Bylo to dítě, ne žádný kus masa."
"Ne horší než sele. vepřový krájím pořád."
V první části knihy se ocitáme v Norsku, kde Belle a Nellie (hlavní protagonistky a vypravěčky příběhu) vyrůstaly. Po brutální události se Belle rozhodne odejít za sestrou do Ameriky, kde, jak doufá, začne nový život. Má své plány, které hodlá uskutečnit za každou cenu. Ale nejprve si musí najít manžela, který na sebe nenechá dlouho čekat. Román je inspirovaný skutečnou Belle Sorensovou Gunnessovou a jejími činy, která však byla ve skutečnosti prý ještě zlejší než v knize...
Jiní bydleli tak nuzně, že jim nikdo žádnou službu nenabízel, a tak prádlo nosili mně: košile se skvrnami od tabáku o kořalky, kalhoty pokryté blátem a zacákané omáčkou, tílka tak uleželá, že jejich pach visel ve vzduchu ještě po tom, co byl oděv vyprán a pověšen, spodky čpící močí.
V první řadě bych chtěla říct, že dění v této knize je vážně otřesné, odporné a nelidské. To vše je ale podáno plynule a čtivě, že prostě musíte číst dál, i když si čtení třeba dávkujete na kusy tak, jako já. Knihu jsem si musela prokládat Městem ze skla. Po dočtení jsem si jistá, že musím jít na romantiku. A klidně i pořádně sladkou. 😁
Autorka se rozhodla knihu rozdělit na tři části a dvě a různé vypravěčky. První vypravěčkou je samotná Belle, které uvidíme i do hlavy a budeme si tak moci alespoň částečně udělat představu o tom, jaká byla. (I když sama autorka ve svém doslovu říká, že románová Bella byla oproti skutečné mírnější, což si osobně ani nedokážu po přečtení představit. A vlastně ani nechci.) Druhou vypravěčkou je Nellie, což byla sestra Belle. Někdo tuto část knihy považuje za zbytečnou, já si však myslím - díky Bohu za ní. 😄 Ráda bych věděla, jestli takový Mads skutečně byl. Přišel mi jako normální chlap, se kterým by mohla být Belle i šťastná, kdyby nebyla chamtivá psychopatka plná zášti. Peterovi Gunnessovi se autorka moc nevěnovala. Nevím, jestli je to tím, že o něm nešlo najít moc informací nebo se ho Belle ve skutečnosti takhle rychle zbavila a Camille Bruce chtěla zachovat autentičnost.
Bavilo mě to střídání jednotlivých pohledů Nellie a Belle, už jenom ta rozdílnost jejich povah i života. Také změna prostředí v jednotlivých etapách knihy velmi osvěžující. Příběhu hodně prospělo, že autorka do děje zasadila děti a jejich pozdější vnímání.
Myslím, že na svou dobu byla Belle hodně chytrá a mazaná. Trošku mě mrzelo, že si autorka více nepohrála s děním v okolí a více nepopsala to místo, o kterém zrovna vyprávěla. Chápu, že kniha by pak byla ještě tlustší a už ne třeba tak atraktivní ke čtení pro některé čtenáře. Myslím, že by svým obsahem však mohla potěšit i náročnější čtenáře, kterým ovšem nevadí podrobné surové popisy masakrování těl. Tato kniha rozhodně není pro čtenáře se slabším žaludkem. Stejně ji doporučuju prokládat ještě něčím lehčím, protože ty situace v ní (hlavně ve třetí části knihy), jsou hodně náročné na psychiku. Tak moc, až jsem se místy těšila, až to dočtu.
Trošku mi vadilo, že se opakovali jisté pasáže z pohledu Nellie. Kdo četl, asi ví, které myslím. Přišlo mi celkem zbytečné, když autorka pořád kladla důraz na její bolavá záda. Místo toho se mohla více zaměřit na jejich minulost v Norsku. Mimochodem, celkem mě zarazilo v jakých otřesných podmínkách tehdejší chudí Norové žili (viz druhá ukázka výše). Byla tam jedna pasáž, která mě vyloženě zarazila. Já jsem si myslela, že v devatenáctém století už to s hygienou bylo lepší. Tohle konkrétně mi přišlo, jako bych vůbec nečetla o 19. století, ale při nejmenším třeba o dvanáctém. Samozřejmě nejsem vůbec znalec norské historie, takže mě berte prosím s rezervou. Celkově mě mrzí, že se o Norsku tolik nepíše. A když, tak je to dějiště severské krimi.(Nic proti, mám tento žánr hodně ráda.) Dala bych si však líbit nějaký román, klidně i historický, který by se v této zemi odehrával a pomohl mi lépe poznat zdejší lidi, jejich zvyky, tradice a pochopit jejich myšlení. Prostě je trošku poznat. Pokud o nějaké takové knize víte, napište mi do komentářů, ráda se mrknu. 💗
Ale to jsem celkem dost odbočila. Zpátky ke knize. Myslím, že i přes svoji reputaci a kruté činy byla Černá vdova z La Porte celkem zajímavá, i když samozřejmě ne v pozitivním smyslu, osoba. Ráda bych se o ní a její sestře dozvěděla víc, tak doufám, že na ni ještě v nějakém článku narazím.
I přesto, že jsem četla knihu, nechápu, jak někdo tak nenávistný a plný zášti může vůbec chodit po světě prakticky bez povšimnutí. Nechápu, že něco nezpozorovali její sousedé. I když upřímně - jak autorka sama v knize ty pohledu Belle píše, - kdo by podezíral vdovu s malými dětmi?
Camilla Bruce na konci v doslovu popisuje, že Belle napsala trochu jinak. Skutečná Belle prý byla ještě krutější a prý se paradoxně (byť na oko) hodně zajímala o náboženství, což v příběhu pouze naznačuje. Nejedná se o spoiler, je to fakt, navíc bych neřekla, že je pro děj nějak zvlášť důležitý.
Celkem mě překvapilo, že ačkoli se sestry ve vyprávění střídají, o Nellie nevíme prakticky nic. Navíc by mě zajímalo bližší info o jejich rodině, více faktů o tom, jak v jakých podmínkách vyrůstali a jejich dětství.
Líbí se mi, že s Belle prožijeme hodně let. Vidíme ji jako mladou ženu a sledujeme, jak postupně stárne. A jak se mění a vyvíjí i její názor na svět (především na muže). Úplně jsem kulila oči, co byla schopna říct nejen o manželích, ale i jak mluvila o situaci, která nastala bezprostředně po jejím napadení v první části knihy. Ne, tohle nepochopím a ani nechci. Jsem ráda, že to nechápu, protože kdybych to chápala, musela bych být jako ona. A to bych opravdu nesnesla.
Knihu doporučuju k přečtení, pokud máte dost silný žaludek, pevné nervy a chuť na hlavní postavu, která je naprosto bez empatie. Naprosto originální příběh. Velmi doporučuju přečíst si autorčinu poznámku na samotném konci knihy. Stojí za to.
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐
Komentáře
Okomentovat