Hana - Alena Mornštajnová
Originál: Host, Brno, 2017 (1.vydání)
Počet stran: 310
Anotace: Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen?
Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu?
Je zima rok 1954 a devítiletá Mira se pře zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na oslavě nedostane zákusek.
Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, čtenář má pocit, že sleduje napínavý film.
Zůstává jen otázka, zda se kra osudu přece jen rozpustí...
"Nevadí mi ten tvůj Jaroslav, i když se mi ani obzvlášť nezamlouvá, a rozhodně si nemyslím, že by byl pro tebe ten pravý," odpověděla ještě smířlivě. Hanino vysvětlení bylo opravdu výborné a za normálních okolností by ji velice potěšilo. "Vadí mi uřvaný Hitler, co sedí v Berlíně a všude se roztahuje."
(Třináctá kapitola, 1938, str.145)
Příběh začíná celkem nadčasově tím, že malá holčička, konkrétně devítiletá Mira, neposlechne rodiče a jde s kamarádkou Jarmilkou na led, kde se mají setkat ještě s dalšími dvěma nezbedníky z nedalekého okolí. Jamilka nakonec na kře nepojede, ale Mira to zkusí (právě proto, že jí láká to, že tuhle činnost má zakázanou) a po krátké chvíli spadne dolů do ledové vody, čímž je tajemství, které mělo zůstat mezi kamarádkami nenávratně a okamžitě odhaleno.
Mira už cestou domů tuší, že tohle si za rámeček nedá. Zanedlouho slaví její maminka Rosa třicátiny, ke kterým dostane šlehačkové věnečky. Tatínek dostane, Hana dostane, dokonce i dva sourozenci Miry zákusek dostanou. Maminka si na oslavu pochopitelně také jeden dá.
Mira však svůj zákusek nedostane. Za trest. Porušila zákaz. Naštvala rodiče.
Nešťastnou shodou náhod se malá, bezbranná a rázem osamělá holčička dostane k tetě Haně, která se jí na první pohled vůbec nezamlouvá, protože se jí zdá velmi podivná, lépe řečeno - velmi divná.
Její zvláštnost totiž není jen tak, jak Mira brzy sama pozná a pochopí...
Drobná Rosa vnímala sestřin smutek a z pohledu jejích patnácti let se jí Hanina situace zdála tragická. Neštěstí lidí, kteří u nich strávili několik dní, se jí tolik nedotýkalo. Chápala je jako něco, co se děje jen ostatním, jako třeba nemoci nebo dopravní nehody, něco, co se jejím nejbližším nikdy stát nemůže. Zato Hanin smutek Rosu bolel, ale nevěděla, jak ji utěšit.
(Patnáctá kapitola, září 1938-únor 1939, str.174)
Alena Mornštajnová (*1963), vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí.
Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu česká kniha roku 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015.
Ale noc byla tmavá, pouliční lampy byly kvůli nebezpečí náletů zhasnuté a okna zatemněná, takže neviděla vůbec nic, a přestože natahovala uši, hukot řeky a vlastní vzlyky přehlušily těžké šoupavé kroky a vzdechy těch, kteří mířili vstříc věčnosti.
(Devatenáctá kapitola, září 1942, str.217)
Tuto knihu jsem si přečetla po mnoha nadšených ohlasech, mimo jiné také na maminčino naléhání, abych si knihu přečetla, protože je vážně skvělá a recenze ostatních nelhaly. Pustila jsem se do ní zhruba 27.12.2017 a na Silvestra ještě před půlnocí jsem už měla dočteno.
Po zralé úvaze jsem usoudila, že tato kniha je více než úžasná a rozhodně se společně se sérií Měděný jezdec a sérií Cizinka umístila mezi moje nejoblíbenější knihy, které jsem dosud četla.
Už delší dobu jsem nečetla nic od českého autora, ale nyní vím, že si prostě musím sehnat (a hlavně přečíst) i další autorčiny knihy, protože píše neuvěřitelně čtivě. Po každé kapitole máte chuť číst dál. Na čtení se těšíte. Kdybych neměla poslední dobou ještě jiné povinnosti, tak bych knihu měla přečtenou i za kratší dobu. Myslím, že by se svým čtivým, svižným a napínavým tempem dala zvládnout i za den, maximálně dva.
Příběh jsem si užila. Hany mi bylo líto a bylo mi líto i Miry, se kterou jsem zvláště na začátku knihy hodně sympatizovala, protože jsem na tom v jejím věku byla se zákazy úplně stejně.
Anotace se však mýlila. Čtenář nemá dojem, jako by sledoval film. Vážení čtenáři a čtenářky tohoto blogu, já ty čtyři dny, co jsem knihu četla, příběhem doslova žila. Bez legrace, do mnohých situací jsem se vcítila opravdu tak, že jsem měla pocit, jako by hrdinové (zvláště Hana, Rosa, Mira, Gustík a Karel), byli moji staří dobří známí odjakživa. Nemám slov.
Ještě nyní, když si vzpomenu na jednu z konkrétních situací, vidím, jak teta Hana vytáhla z kapsy svého černého svetru chleba, vidím to jako živí obrázek a cítím, jak mi do ústa krku vniknul chleba obalený kusy černé; tlusté vlny ze svetru.
Podotýkám, že při poslední větě z první ukázky jsem se nahlas rozesmála, protože mi přišel vtipný výraz "uřvaný Hitler."
Silný příběh, který bych doporučovala všem milovníkům knih inspirovaných skutečnými událostmi.
Komentáře
Okomentovat