Sedmé dítě - Erik Valeur

Autor: Erik Valeur
Originál: DET SYVENDE BARN, JP/POLITIKEN Hus, Dánsko, 2012
V ČR: Magdaléna Jírková, Omega, Dobrovský, 2017
Počet stran: 840

Anotace: Těch sedm dětí mělo jedno společné: narodili se na společném oddělení B Královské nemocnice a všech sedm  bylo určeno k adopci. Během několika měsíců jim zaměstnankyně známého dětského domova Kongslund našli nové rodiny po celém Dánsku a děti dospěly, aniž by cokoli tušily o své minulosti.
S jedním dítětem se ovšem pojí tajemství, které musí za každou cenu zůstat utajeno. Když je o mnoho let později nalezena na pláži nedaleko dětského domova mrtvola starší ženy, rozběhne se vyšetřování, které zasáhne celý národ. Tajil proslulý dětský domov půl století skandály sahajících do nejvyšších pater společnosti.
Román Sedmé dítě je vyprávěním o sedmi dětech, jejichž životy jsou nerozlučně propojeny od narození na začátku 60. let minulého století, až po jejich dospělost, kdy v Dánsku nastal takzvaný čas blahobytu. Do Konglundské aféry se od prvního dne zapojí největší televizní stanice v zemi, idealistický deník a nejvlivnější dánští politici...
  ...a v dětském domově Kongslund mezitím ředitelka zpívá nekonečnou píseň o modrých slonech pochodujících po jemných pavučinách. Svou písní varuje děti, o které pečovala:
...tenounká pavučina, 
přejít co nejopatrněji...

  Severin vstal. Kroky jej vyvedly z pokoje; bylo to jeho poslední přiznání hříchů, nevrátil se a o měsíc později začal chodit se Spasitelkou, zatímco kazatelna stála nepoužívaná v Orlova pokoje. Alespoň si to myslel.
                                              (12;Severin; 1976-1984, str.255)

  Kniha je vyprávěná z pohledu několika postav a líčí různé události s různým časovým odstupem i odlišnými časovými rovinami. Příběh je ztělesněním zajímavých myšlenek autora. Svým námětem dětského domova a ponuré, strašidelné atmosféře, mi  maličko připomínala knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (viz recenze ZDE), kterou jsem kdysi četla. 
  Už dle anotace je jasné, že se jedná o příběh, kde překvapení střídá překvapení a tajemství střídá napětí. 


"Žádný člověk není ostrov," ozval se hlas.
                                                                    (12;Severin; 1976-1984, str.255)

ERIK VALEUR (*1955) je dánský novinář, který píše pro Berlingske Tidende, Danmarks Radio, Information a Tank. Je také komentátor Politiken a Jyllands - Posten. On a jeho  kolegové dvakrát obdrželi prestižní cenu Cavling. V roce 1994 mu byla udělena cena Publicistklubben a v letech 1994 a 1999 získal cenu Kryger. Je autorem knih Stop the xPress (1993), The Power Book (2002) a 60 Rounds Fired (2007).

  Ale v pokoji se rozhostilo ticho a starému muži vyhasl doutníček mezi prsty. Obchodník se podíval šikmo vzhůru do tmy, jako by mohl přinutit starou dámu opět chodit a zajistit, aby se nic z těch předchozích událostí nestalo. 
(19;Smrt; 15.května 2008)
  Oproti výše zmiňované knize byla tato určena asi pro náročnější čtenáře, protože jsou zde celkem filozofické pasáže, které by mohli čtenářům, kteří nejsou na tento styl psaní zvyklý, jednoduše vadit. Na druhou stranu musím ocenit originalitu tohoto příběhu, protože se odehrává v Dánsku, což je pro mě celkem velká neznámá, co se knižního světa týče. Z tohoto prostředí jsem pokud vím ještě nečetla. O to více byl děj zajímavější. 
  Jak už jsem asi zmiňovala, myslím, že je určena spíše pro náročnější čtenáře. Autor má také zvláštně originální styl psaní.  
  Děj byl mrazivý. Vůbec - už jen první kapitola byla mrazivá. Knihu bych doporučovala milovníkům strašidelnějších příběhů a také fanouškům Severské krimi.
  Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Omega a Knihám Dobrovský. 
Knihu si můžete zakoupit ZDE nebo ZDE.

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moře nálezů a ztrát 1: Náhodní lháři - Lena Valenová

Panský dům (původní trilogie): Anne Jacobsová

Gabrielovo Inferno - Sylvain Reynard