Sběratel trofejí - Sarah Flint
Autorka: Sarah FlintOriginál: The Trophy Taker, 2017
V ČR: Jakub Kapras, Knihy Dobrovský/Omega, 2018
Série: DC Charlotte Stafford (2. díl)
Počet stran: 384
Anotace: SLEDUJE… ČÍHÁ... A POČÍTÁ PRSTY.
Detektiv konstábl Charlie Staffordová je zpět.
Londýn sužuje vlna brutálních rasových útoků. Zároveň je ve westnorwoodském parku nalezena zohavená mrtvola ženy bez prstýnku a s vyřízlým srdcem. K vyšetřování se na žádost oddělení vražd připojuje také tým CSU pod vedením detektiva inspektora Geoffreyho Huntera.
Spolu s ním vyráží do terénu i mladá policistka Charlie Staffordová, kterou již známe z autorčina debutu.
V následujících kapitolách s námi autorka rozehrává mistrnou partii, možná o něco méně drsnou než v debutovém Maminčině mazánkovi, ale o to rafinovanější. Podivných vražd se shodným bodem operandi přibývá, okruh podezřelých se rozrůstá, každý z nich má velmi uvěřitelný motiv a čtenář do poslední chvíle netuší, kdo je pachatel.
Hunter se Staffordovou a ostatními členy týmu postupují metodicky, pečlivě schraňují důkazy, analyzují a vyslýchají...
Dopadne Charlie Staffordová rasového násilníka Millera? Podaří se jí zastavit zvráceného vraha a sběratele prstů? A co ji to bude stát?
Srdce mu ztichlo, zkamenělo a on si pro sebe tiše zamumlal: "Vyrvalas mi srdce z těla, Susan. Jednou si vezmu to tvoje."
(Prolog, Před 32 lety, str. 8)
S Charlie Staffordovou a Geoffrym Hunterem se již díky Maminčinu mazánkovi známe. Svůj první případ vyřešili, a tak se směle vrhají na další. Nová kniha - nový případ. To jako první musím ocenit, i když nyní krátce k ději.
Anotace nám toho řekla celkem hodně, což u této knihy není na škodu, protože nám pomůže k tomu, abychom byli zvědaví, jak celý příběh dopadne. Anotace správně říká, že se v knize řeší dva případy. Prvním z nich jsou rasové útoky, které jsou podle mého názoru také dost surové a druhý se týká už samotného názvu. Druhý případ se totiž týká muže, který na začátku, jak už nám říká anotace, zabije ženu. Nebudu prozrazovat proč. Nicméně vždycky si ze své oběti nechá prst a vyřízne jí srdce. Vlastně asi ani víc prozrazovat nebudu, protože by toho už bylo moc... Pokud vás zajímá, jak případy nakonec dopadnou, musíte si ke knize sednout a přečíst, více totiž neprozradím.
Tělem mu projela vlna prudkého vzteku, jako by mu do útrob sáhli doběla rozpáleným pohrabáčem. Hlava mu třeštila. Proč ho policajti nenechají na pokoji? To je tak těžké pochopit, že nikdy nepřestane? Měnit se neměl v plánu, a pokud by mu snad jeho způsob života chtěl někdo zakazovat, bude se bránit.
(Kapitola 15; str. 116)
SARAH FLINT je pseudonym britské autorky, která 35 let pracovala u Metropolitní policie. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla, se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní.
Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejich vyřešení se během své služby podílela.
A on, místo toho, aby to zarazil a vysvětlil mu, co je správné a přiměřené, dovolil v chlapci probudit v něm touhu, kterou se nikdy předtím neodvážil vyslyšet, vášeň, o níž tajně snil, ale kterou vedle Susan nikdy nezažil.
(Kapitola 26,str. 221)
Když jsem se dívala na svou starou recenzi na Maminčina mazánka, zjistila jsem, že už je to přes rok, co jsem tento autorčin debut přečetla. Maminčin mazánek se mi hodně líbil, (pokud jste tu recenzi četli, tak to víte) a proto jsem byla hrozně zvědavá na další autorčinu knihu. Byla jsem velmi nadšená, když mi přišel balíček právě se Sběratelem trofejí, protože se Charlie Staffordová stala mou vůbec nejoblíbenější vyšetřovatelkou a autorčin styl psaní je jak čtivý, tak i poutavý.
Maminčin mazánek onehdy nasadil vysokou laťku, a tak jsem byla hodně zvědavá, co na knížku řeknu. Musím říct, že ve výsledku nejsem vůbec zklamaná. Jako první asi vyzdvihnu obálku, která je, stejně jako u předchozí knihy, mrazivá, což od příběhů tohoto žánru očekáváme.
Už jen samotný námět láká čtenáře, aby si příběh přečetl. I to je velké plus. Když porovnám Mazánka a Sběratele, po pravdě se mi stále o trošičku víc líbil autorčin debut.
Ne, že by tato kniha byla špatná, to naříkám, ale na první případ zkrátka nemá (dle mého názoru). Na druhou stranu mi tahle publikace přijde více brutálnější, což by mohlo přilákat čtenáře, kteří mají rádi drsné knížky.
Ve Sběrateli trofejí mi totiž přijde, že je málo kapitol z pohledu pachatele a píše se zde zabývají vyšetřováním, což zase není na škodu, protože se zde objevují i další postavy z vyšetřovacího týmu a to je velice zajímavé. Kapitoly z pohledu pachatele jsou totiž více zajímavé a hodně posouvají děj. Také se můžeme dočíst, jak ten člověk uvažuje.
Ani tato kniha však není o tyto kapitoly ošizená. Možná je trošku divné, že jsem si knížku s tímto tématem vybrala na předvánoční čas. Důvod mého jednání je však velice prostý. Za prvé mě hodně nalákala už jen anotace, za druhé jsem se na Charlie Staffordovou těšila a za třetí mě mrzelo, že mi na čtení nezbyl čas už dřív. Knížka je skvělá.
Sarah Flint prostě opět dokázala, že umí psát. Její styl psaní mě baví a vím, že se k jejím příběhům budu ráda vracet. Děj má spád i nečekaný konec. Rozuzlení? To je prostě pecka. Akorát je problém, že když člověk nemá moc času číst, když je v napínavé části, musí pořád myslet jen na ten příběh. Někdy nemusí pak přestat ani číst, dokud danou situaci nedočte... To je výsadou skvělých knih, mezi které se bez pochyby jistě řadí i tato.
Navíc v knihovně vypadá opravdu krásně. Další důvod si ji pořídit, přečíst. Vážně jsem zvědavá, co bude Charlie řešit příště. Sarah Flint mě prostě baví. Líbí se mi, že umí popsat i vyšetřování tak, aby se čtenáři hezky četlo, nenudil se.
Rozhodně doporučuji. Pokud ještě váháte nad vánočním dárkem pro někoho, kdo má rád thrillery/detektivky, tohle je právě tip pro vás! Myslím, že rozhodně neuděláte chybu. Knihu doporučuji hlavně pro fanoušky knihy Maminčin mazánek.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Knihy Dobrovský.
Knihu můžete zakoupit ZDE.
Komentáře
Okomentovat