RESTÍKY: Zimní moře - Susanne Kearsley
Autorka: Susanne Kearsley
Originál: The Winter Sea, 2008
V ČR: Petra Pachlová, Ikar, 2016
Série: Hrad Slains (1. díl/2)
Počet stran: 494
Originál: The Winter Sea, 2008
V ČR: Petra Pachlová, Ikar, 2016
Série: Hrad Slains (1. díl/2)
Počet stran: 494
Anotace: Úspěšná spisovatelka Carrie se vydává do Skotska, aby tam rozepsala plánovaný historický román. Slainský hrad, kde se děj její knihy má odehrávat, je jí podivně povědomý, a za svou hrdinkou si vyvolí Sophii, svou dávnou předkyni, která v těch místech žila. Carrie nejdřív podivným předtuchám nepřikládá váhu, ale když mezi řádky jejího románu začíná prosvítat skutečný, pravdivý a dávno zapomenutý příběh, hranice mezi fikcí a skutečností se nebezpečně rozpijí.
Polibek byl sice krátký, nenechal mi však žádný prostor, abych si špatně nevyložila jeho záměry. Všechno, co jsem v tom jediném závratném okamžiku cítila, byl on - jeho teplo, jeho dotek, jeho síla, a když zvedl hlavu, maličko jsem se na nohou zakymácela, jak jsem ztratila rovnováhu.
(kapitola desátá, str. 176)
V knize se nacházejí dvě časové roviny, dva příběhy. První je ze současnosti, který nám autorka líčí pomocí spisovatelky jménem Carrie a druhý z minulosti s hrdinkou Sofií. Děj z minulosti je zde postaven tak, abychom si mysleli, že ho píše Carrie. Díky tomu máme pocit, že autorka vlastně napsala dvě knihy v jedné.
Prakticky celá knížka se odehrává na hradě SLAINS, (který STOJÍ DODNES). Styl psaní, jaký má Susanne Kearsley mi silně připomínal mou oblíbenou Barbaru Erskinovou (hlavně její knihu Žila jsem již před staletími). Při psaní historické části obě paní autorky nasadily složitější styl psaní s tím rozdílem, že Susanne do příběhu dala tolik Aniček, že se musela opravdu hodně soustředit, abych rozuměla, o které je zrovna řeč. Jednu z nich zmiňuji pro osvětlení dalším čtenářům (viz níže).
Jak jste si možná mohli všimnout (tady na blogu je dohledatelný článek ohledně přírůstků), tato kniha je se mnou už šestým rokem. Přesto jsem ji teď četla poprvé. Po přečtení můžu říct, že jsem smutná, že jsem si Zimní moře nepřečetla dřív. Je to úchvatná kniha. O tom jako bez pardonu.
Na knihu jsem myslela každou chvíli, kdy jsem jí neměla v ruce a myslím na ni i nyní, den po dočtení. Nejradši bych se hned vrhla do Ohnivého ptáka, bohužel jsem rozečetla Dítě číslo 44, (jsem v jedné třetině a i když je to napínavé, nemůžu se dočkat, až budu mít volnou ruku na další knížku).
ANNA STUARTOVNA se narodila 6.2. 1665 v St. James Palace v Londýně ve Velké Británii. Její rodiče Byli Jakub II. Stuart a Anna Hydeová. Pocházela s několika sourozenců a na trůn nastoupila jako nástupkyně Viléma III. (její švagr). Anna měla velmi přísnou protestanskou výchovu a to i přes to, že její otec později konvertoval ke katolicismu.
Jakub II. utekl ze ze země poté, co vypukla revoluce, parlament to uznal jako jeho abdikaci. A tak se vlády chopili Vilém III., Anna Stuartovna a její sestra Marie a vládli společně. Ihned po Annině nástupu na trůn se však Anna zapojila do války o španělské dědictví, která trvala skoro do konce její vlády.
Anna si roku 1683 vzala za manžela Jiřího Dánského.
Dne 1.5. 1707 se Skotsko a Anglie stává jedním státem.
Vůbec jsem se nechtěla s postavami loučit. Trochu mě mrzí, že příběh Carrie nebyl úplně ukončený. I když možná si to autorka šetří okrajově do druhého dílu, který však už pojednává o jiných lidech (alespoň co se týče těch ze současnosti). U čtení jsem si i poplakala.
Za zmínku stojí i autorčina poznámka ohledně historických postav, která je hodně zajímavá a jsou v ní fakta, která jsem nevěděla.
Díky knize jsem si také vyhledala jak to bylo s Danielem Defoe, známý autor knihy Robinson Crusoe, díky níž jsem si už v páté třídě oblíbila klasiku. Musím říct, že se jedná o velmi zajímavou osobu.
V Zimním moři není nouze o romantiku a zvraty v obou příbězích.
Miluju to. Naprosto a určitě se hodně brzy pustím do dvojky. Rozhodně nebude na přečtení čekat šest let. 😂
Komentáře
Okomentovat