Malé ženy - Louisa May Alcottová

 Autorka: Louisa May Alcottová 
Originál: Little Woman, 1868
V ČR: Jindřiška Smetanová, Sofa books, 2020 (4.vydání)

Počet stran: 308

Anotace: Meg, Jo, Beth a malá Amy čekají s napětím i steskem na tatínka. Přesto jejich život není složen jen z trpného čekání. Naopak, děvčata prožívají mnohá dobrodružství, čelí i nástrahám, které pramení z dospívání. Jejich cesty se na čas rozdělí, aby se opětovně sešly v rodinném kruhu.

  Moffatovi byli velice zámožní a žili lehkovážným způsobem. Nevnímali cenu peněz a neznali nic jiného než jen zábavu a zábavu. 

(kapitola XII. O tom, jak je těžké "cizí peří") 

  Klasika, která byla několikrát zfilmována (poslední film byl natočen roku 2019 s Emmou Watson). Knížka je velmi čtivá a v mnohém nadčasová. Překladatelka zde přeložila i jména. Trošku jsem se musela zorientovat a pozastavit nad tím, proč ty jména nenechala původní. 

  Pro pořádek - Meg = Markéta, Beth = Elisabeth/celou dobu známá jako Líza, Amy a Jo, která se zde většinou jmenuje Josefína + se tu objevuje kluk jménem Tadeáš.

  Příběh se odehrává za války Jih proti Severu, ale válka je zde jenom velmi okrajově (spíše z pohledu toho, jak to prožívají ženy a dívky, kterým odvedou tátu, manžela nebo bratra). Moc se mi líbí krásná obálka. 

  Strašně jsem si zamilovala postavu maminky (paní Marchové). Celkově se mi moc líbil ten vztah, který mezi sebou rodina měla.  Autorka v knize líčí svoje dětství se sestrami a samu sebe zde znázornila v postavě Jo. Až do deváté kapitoly se mi zdál idylický i přesto, že jejich samotný život vůbec není ideální. Jsou chudí a tatínka mají ve válce. Co se týče deváté kapitoly, měla jsem z ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem chápala Amy a její vztek a na druhou jsem velmi soucítila s Josefínou

 Když jsem si přečetla něco o autorčině životě, celkem mě překvapilo, že se sama nikdy nevdala a v rozhovoru uvedla, že důvodem, proč neměla svatbu, je, že chová náklonost k ženám. (Na tu dobu velice odvážné).

  V knize jsou kapitoly očíslované římskými číslicemi a k tomu je strašně dlouhý název podle toho, o čem kapitola vypráví. Během čtení jsem měla neustále pocit, že postavy znám a byli mi velmi blízké. Některé více, jiné méně. (Mezi méně sympatické postavy patří Moffatovi, kteří tvoří znatelný kontrast k Marchovým). 

  Na knihu jsem myslela i mimo čtení a měla jsem neustálou potřebu číst dál. I když jsem si knížku chtěla šetřit, abych s ní mohla strávit co nejvíce času.  Konkrétně v tomto vydání se vyskytuje netypický styl psaní přímé řeči, viz ukázka: 

  - Někdy je opravdu těžké být dobrý sám od sebe. Potřebuješ k tomu druhého člověka. A když se takový člověk objeví, je to velké štěstí. 

(str. 118)

  Trošku mě mrzí, že v tomhle vydání  není konec takový, jaký udávají v informacích o autorce, ale končí zde úplně v jiném momentě. Až dneska jsem si všimla, že na zadní straně se píše, že Jindřiška Smetanová zde příběh, nejen přeložila, ale také převyprávěla. (!)  Vzhledem k tomu, že jsem koukala na to, že vydání z Knižního Klubu má necelých 500 stran, si říkám, že tohle je vydání zkrácené. Už podle toho momentu, kde kniha končí. Jsem rozhodnutá pořídit si nezkrácenou verzi. 

  Nechápu, že jsme jí neprobírali tenkrát ve škole. Ani na střední. Přitom si myslím, že rozhodně stojí za pozornost a určitě sec k ní budu ráda vracet. Měla bz být v povinné četbě. Jsem si jistá, že by si mezi středoškoláky našla čtenářky, které ji ocení. Přesto, že kniha neoplývá akcí, rychle ubíhá a každý se v ní najde. 

     Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐