Z krve a popela - Jennifer L. Armentrout

 Autorka: Jennifer L. Armentrout
Originál: From Blood of Ash, 2020
V ČR: Pavla Kubešová, Fragment, 2021
Série: Z krve a popela (1. díl)

Počet stran: 544

Anotace: První díl návykové fantasy ve stylu knih Sarah J. Maasové

Poppy byla už od narození vyvolena, aby svět přivedla do nové éry, a její život tak nikdy nepatřil jen jí. Na ramenou jí teď leží budoucnost celého království, sama však neví, zda o to vůbec stojí. A když do jejího života vstoupí zlatooký strážce Hawke, který má zajistit její Povznesení, Poppyin osud a povinnost se propletou s jejími touhami a potřebami. Poppy začne zpochybňovat vše, v co kdy věřila – a Hawke ji uvede v pokušení vyzkoušet zakázané…

  "Jak se to stalo?" žádala odpověď vévodkyně z Teermanu. Přecházela po místností, kde se obvykle přijímali hosté,  a spona ve tvaru květiny, kterou měla ve vlasech, se pod lustrem oslnivě blyštěla. "Jak se někdo mohl dostat do zahrady a málem ji unést?" 

(str. 111)

  Poppy má ve svých rukou osud celého království. Je totiž Panna. Vyvolená. Před sebou má rituál tzv. Povznesení, ale ona si není jistá, jestli takový život, tedy život Panny, chce vést. Tím, že je Vyvolená život nikdy nepatřil jen jí, nemohla se svobodně rozhodovat a vůbec dělat věci, které obyčejní lidé normálně dělají. Vše se ještě zhorší ve chvíli, kdy do Poppyina života vstoupí Hawke, díky kterému začne zpochybňovat vše, všem do teď žila, čemu věřila a co jí od mala učili...

Vtom zdánlivě milým tónem promluvil vévoda. "Je skutečně jedinečná, že ano?"

     Ztuhla jsem. 

    "Polovina jejího obličeje je mistrovským dílem," zamumlal a mě se nejdřív zmocnil chlad a hned na to, když se mi obrátil žaludek, mě polilo horko. "Ta druhá polovina je noční můra." 

(str. 154)

  Jako první bych ráda vyzdvihla jednoduchou, ale velmi krásnou obálku. Nejdřív jsem se trochu bála porovnání s mojí oblíbenou autorkou Sarah J. Maas, ale v tomhle případě se přidávám k názoru ostatních, že je pravdivé. Osobně mi to teda v jedné věci ještě připomínalo Falešný polibek (série Kroniky pozůstalých), ale vůbec mi tyto podobnosti nevadí. Koneckonců, je čím dál těžší vymyslet něco skutečně od A do Z originálního, že? 😀
  Co je originální, tak jsou kraveni a jak celý ten svět funguje. Já se tedy musím přiznat, že jsem odhadla, jak to s určitou věcí a postavou je, protože náznaky tam jsou. Nevadilo mi to. Téhle knížce odpouštím snad všechno. I to, že jsem ji předtím jednou odložila, protože jsem měla zkrátka nějaké špatné období a menší čtecí krizi. (Ano, stává se mi, ale naštěstí ne moc často a naštěstí není dlouhá.) Doufám, že s přibývajícími díly se dozvím více z toho, jak celé království a jeho politika funguje. 

  Líbí se mi, jak autorka dělí bytosti na skupiny, i když tohle je většinou začátek konce. Lidi se prostě nechtějí dát zaškatulkovat. Mají od všeho kousek, chtějí svobodu a to je dobře. Co mě trošku štvalo, bylo, jak Poppy nemohla vůbec nic sama od sebe dělat. Prakticky všechno pro ni bylo zakázané. Bylo mi jí líto. 

  Skoro ve všech recenzích se objevuje, že Poppy je dost naivní postava, což trošku je, ale je to tím, jak se spoustou věcí zkrátka nemá zkušenost. Ona sama za to prakticky nemůže. Naproti tomu Hawke je další postava, nad kterou budeme všechny fantazírovat. (Přidávám ho na seznam knižních idolů.) Jo, jasně, je tam opět jak jsme zvyklí z jiných knih, líčen jako obrovský krasavec a silák, který se téměř ničeho nebojí a všichni ho chtějí, ale kvůli nim to tak trochu čteme, ne? 😈💓 Dalším knižním sympaťákem je určitě Vikter, který mi tak trochu připomínal povahově Broma z Eragona. Mám je oba moc ráda.💕

  Kdo byl z postav "na přes držku?" Určitě vévoda a lord Mazeen. Hnusné, zlé, arogantní postavy, které si jen honí ego. 

  Abych nemluvila jen o postavách, musím ještě zmínit romantickou linku. Strašně se mi líbí chemie naší hlavní dvojice. V tomhle případě mi vůbec nevadí, že si na sex počkáme. Protože ta konverzace mezi nimi mě prostě hrozně baví. Navíc věřím, že v následujících dílech nám to vynahradí. 😈

  Co nesmím opomenout, jsou boje. Krve je zde celkem dost, protože když už autorka rozjede nějaký boj, změní se to v masakr. Autorka vraždí a zraňuje jednu postavu za druhou, až máte občas pocit, že na vás ta krev bude stříkat ze stránek.

   Nikdy bych nevěřila, že jsem schopná denně na posezení zvládnout 200 stránek. Ale já to včera s touhle knihou dala! 💪 To je můj rekord v počtu přečtených stran, zatím jsem vždycky přečetla tak do 150, většinou čtu tak max. 120 stran denně.  A to jsem to proložila seriálem Euforie (2. díly, HBO) a shlédla i Slunce seno, jahody (Netflix) a k tomu jsem ještě byla vyzvednout knižní balík (Amo Jones - Polámaná loutka a Šepot mrtvých). Jo, zkrátka jsem prostě nemohla přestat číst. Normálně jsem byla smutná, že kniha už končí. Ještěže mám další díly teprve před sebou. Druhý díl mám doma, ale další si teprve musím dokoupit. Miluju to a absolutně chápu ten hype, který kolem knihy je. Na další díly se moc těším a určitě si pořídím i další knihy od autorky, protože tohle prostě musím přečíst všechno! 💘

 

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐