Re-recenze: Ódinovo dítě - Sirri Pettersen

Autorka: Sirri Pettersen 
Originál: Odisbarn,  2013)

V ČR: Jitka Jindřišková, Host, 2016

Série: Havraní kruhy (1.díl) 

Počet stran: 568

Anotace: Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy… Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.

 Thorrald vešel dovnitř, ale dveře se za ním nechtěly zabouchnout. 

(Prolog, str. 9) 

  Dneska se vrhnu rovnou na svoje postřehy a dojmy ze čtení. Nejprve mi však dovolte napsat pár slov na okraj. Poprvé jsem knihu četla v roce 2018 a rozhodla jsem se si před přečtením dalších dílů, které jsem si nakoupila až v roce 2022, přečíst první díl znovu. Spousta věcí už jsem zapomněla, tak abych to do dalších dílů věděla. A dobře jsem udělala. Při procházení starších příspěvků na blogu jsem narazila na svou minirecenzi po prvním čtení a rozhodla jsem se ji zaktualizovat. Kdo by chtěl, může se na starou verzi pro porovnání podívat TADY.

  Takže jdeme na to. Jako první se sluší říct, že je to rozsáhlá epická fantasy se smyslem pro detail. Setkáváme se zde s množstvím postav různých charakterů a vlastností. Kniha poukazuje na problémy, které vznikají při snaze o zaškatulkování společnosti. Zajímavá je tzv. Kolkagga, které se všichni obávají. Příběh je opředený známými i méně známými mýty severské mytologie. 

   Líbí se mi, jak autorka vystavila svět, kde se příběh odehrává i jak se v něm lidé chovají k havranům. Série určitě nebude pro každého (popisné, hodně postav, třeba hodně představivosti a soustředění).Velké plus vidím v celkové čtivosti, krásné mapě i celkem krátkým kapitolách. A nebyla bych to já, abych se nevyjádřila k postavám. 

  Hlavní postavou je Hirka, která mi zpočátku přišla celkem záhadná, ale umí se s problémy porvat a snaží se o nezávislost na druhých, což je sympatické.  Rime je  mladík se smyslem pro přátelství i odvahu, který neváhá pomoci kamarádce v nouzi. Urd (tady zvaný Vanfarin) mi tenkrát přišel jako nudná postava. Nicméně je celkově velmi důležitý, protože strašně míchá kartami a celkově posouvá děj. Je to velmi rozporuplná, i když spíše záporná postava. Mimochodem, postava zvaná Urd se objevuje i v knize Silní: Zajatec Železné hory. Ilume byla naprosto nesympatická postava od začátku až do konce, přesto mi jí bylo v určité chvíli líto. A havrani? Naprosto boží (a v tomhle případě i doslova) "postavičky." 

  Takže abych to nějak shrnula: letos se mi kniha četla o dost lépe, než když jsem ji četla ve svých osmnácti. Přece jenom už jsem i víc věcí pochopila a díky své neustále kvůli čtení rozvíjející se představivosti jsem se dokázala s knížkou lépe sžít. Přesto si myslím, že tahle kniha je psaná spíše pro náročnější čtenáře žánru fantasy, protože to není úplně jednoduché čtení. Autorka opravdu dost věcí do detailu popisuje. 

  Knížka se mi i přes to, že moc nejsem na  dlouhé popisné věci dost líbila.  Akce je tam zase na můj vkus tolik není, ale věřím, že bude v dalších dílech. Něco málo nám už autorka naznačila. Takže se snad brzy vrhnu na Plíseň a doufám, že tentokrát dám plné hodnocení. 

 Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐