Taťána a Alexandr - Paullina Simonsová

Autorka: Paullina Simonsová
Originál: Tatiana and Alexander, HarperCollinsPublishers, Londýn, 2003
V ČR: Milena Pellarová, Ikar, Praha 5, 2013, (1.vydání)
Počet stran: 408

Anotace: Rok 1943. New York.
   Město nových nadějí, tisíce kilometrů vzdálené od válkou zmítané Evropy i rodného Leningradu. Město, do něhož přijela osmnáctiletá Taťána Metanovová, aby zde začala nový život, a kde se záhy po příjezdu narodilo její dítě - Alexandrův syn. Jenomže ani oceán nedokáže  Taťánu oddělit od stínů minulosti a z  prvotního nejistého pocitu, že je její manžel stále naživu a zoufale potřebuje pomoc, se časem stává jistota a posedlost.
   Mezitím v ruinách Starého světa Alexandr Bělov, důstojník Rudé armády, uniká smrti tam, kde lidské životy ztratily svou cenu. Ví, že proti němu stojí nejen nacistický nepřítel, ale že bude muset přežít i vražedné soukolí Stalinova režimu. Kupředu ho žene jediná myšlenka - ještě jednou se setkat s Taťánou, svou životní láskou...

  Taťána to po svém příjezdu do New Yorku nemá vůbec jednoduché. Pořád ještě je zničená myšlenkou na ztrátu milovaného manžela  - Alexandra Bělova.  Taťána na cestě onemocní a je si dobře vědoma toho, že její nemoc je nebezpečná nejen pro ní, ale  především také pro její zatím nenarozené dítě.
  To se však změní.  Nedlouho po  příjezdu se jí narodí syn, který je naštěstí v pořádku. Novopečená matka má radost, že na všechno není už tak sama, ale na druhou strnu jí pohled na novorozence vhání slzy do očí, protože ví, (nebo si to alespoň myslí), že se ten malý drobeček, který se sotva narodil nikdy nesetká se svým otcem. Mezitím se utěšuje myšlenkou, že chlapečkovi, (kterého pojmenuje Anthony Alexander Barrington), zatím nemusí nic vysvětlovat. Zatím...
  Naproti tomu Alexandr, který je pro ni neznámo kde, si dělá starosti o to, zda-li  je jeho životní láska v pořádku i s dítětem a jestli pak ho poslechla a odjela pryč ze Sovětského svazu, jak jí jednoho
dne řekl.  Tiše doufá, že je okolo Táni všechno v pořádku. Každý den je vystaven pohledům na hrůzy, které si my v dnešním světě neumíme ani představit.
  Ona se trápí, protože si myslí, že je mrtvý, on proto, že neví, jestli je jeho láska v bezpečí. A oba navíc trápí vzdálenost, která je odděluje.
  Jednoho dne však Táně dojde, že by její manžel nemusel být mrtví a od té doby se z jejího přesvědčení stává posedlost. také v Americe potkává spoustu zajímavých lidí, jako například mladého a přitažlivého Edwarda a nebo Vikki, se kterou se Taťána začala hned kamarádit.
Alexandr a jeho milovaná žena doufají, že překonají všechny nesmírně obtížné překážky a znovu se shledají. Co myslíte, je něco takového vůbec možné? Setkají se? Nebo se budou muset smířit s tím, že jeden druhého navždy ztratili a nebudou mít šanci být plnohodnotná rodina?

  "Co se děje?"
  "Nic. jenom uvažuju, že když jsem tě uviděla poprvé, připadalas mi - nehledě na tu jizvu na tváři - jako nejmíň komplikovaná holka na světě."
  Taťána pohlédla na dítě a položila jí ruku na koleno. "Já nejsem komplikovaná. Jenom chci  zjistit, co stalo s manželem."
  "Mně a Edwardovi jsi řekla, že zemřel."
  "Možná jsem se ukvapila," zašeptala Taťána a zadívala se na deštivou massachusettskou krajinu , která ubíhala za okénkem. 
  "Tys mě hledal?" zeptala se ho jednou. "Celý život," odpověděl. 
                                                                                 (24. kapitola, Barrington, srpen, 1944, str.205)

  Alexandr každé dopoledne stavěl a dohlížel na ostatní  vězně a každé odpoledne opravoval plot z ostnatého drátu po obvodu tábora nebo okna v barácích, čistil prázdné zbraně, dělal prostě cokoli, aby zaměstnal ruce. Díky tomu dostával víc jídla, ale pořád to nestačilo. Paša mu připomněl svoji zkušenost z Finska, kde Němci nevěděli, co si s tolika Sověty počít, a tak je prostě nechali umřít.
                                                                                              (27.kapitola, Polsko, 1944, str. 242)
 
   Paullina Simons se narodila a vyrůstala v Petrohradu, v deseti letech však s rodiči emigrovala do USA. Je autorkou 10 románů, přičemž nejvíce úspěchu dosáhla s měděným jezdcem z roku 2001, který se stal mezinárodním bestsellerem a jenž je prvním dílem o osudech Taťány a Alexandra, následuje 2. díl s názvem Tatiana and Alexander, The Summer Garden).
                   
 
Jak už u této autorky bývá zvykem, na knihu jsem se velice těšila a i když jsem si na její přečtení musela počkat déle než rok, vím, že čekání opravdu stálo za to a vyplatilo se mi.
Ani na chvilku jsem se u knihy nenudila. Oběma, jak Táně, tak i Alexandrovi musím vysmeknout hlubokou poklonu, že se i přes všechny překážky nevzdávali naděje na znovushledání a do poslední chvíle tomu věřili. Navíc ta jejich láska z toho textu vyloženě srší.
  Líbí se  mi, že autorka ví, o čem píše, sedí data, místa, okolnosti... Navíc máte při čtení pocit, jako byste sami byli součástí jejich příběhu. U celé této série jsem měla pocit, že jsem tam s nimi. Byly chvíle (a že jich zrovna v tomhle díle nebylo málo), kdy mi vyloženě běhal mráz po zádech právě ze skutečnosti, že knihy navozují a věrně kopírují atmosféru tehdejší doby, a proto máte pocit, jako byste to prožili s nimi. Prostě Paullina Simonsová = záruka výborné kvality.


                                           Výsledek obrázku pro hvězdičky  Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminčin mazánek - Sarah Flint

Nákupy knih - červenec/srpen 2017

Pilíře země - Ken Follett