sobota 29. října 2016

1. Kapitola - "Martinova nadvláda"


   „Ahoj“, řekla ségra do telefonu. Nějaká její další známost, pomyslela jsem si pohrdavě. Po kolikáté už? Nikdy jsem svojí ségře tolik nezáviděla jako právě tehdy, když ten večer volala jednomu klukovi z New Jersey, kterému bylo devatenáct let. Nám bylo šestnáct. A byly jsme dvojčata, jiné sourozence jsme neměly.

  Na rozdíl od mé maličkosti měla moje ségra jménem Tamara hnědé oči po matce, hnědé vlasy s nádechem do blond, velká prsa a zadek. To se klukům líbilo. Já mám oči tmavě zelené, vlasy také hnědé, ale s nádechem do světle zrzava a žádná prsa ani zadek.

  Na rozdíl od Tamary mám několik nevýhod – máma mi nevěří, věří Tamaře, já se musím lopotit s prací, zatímco ona jen vysedává u počítače s mobilem v ruce a nahání kluky. S tím klukem s New Jersey, který se jmenuje Thomas, si píše už měsíc (jaký úspěch, protože jí kluk nevydrží déle než týden a pak mu zlomí srdce a jde za jiným), volají si a cukrují spolu.

  „Thomas přijede,“ vykřikne Tamara s nadšením. „To je super,“ odpovím na to já s předstíraným veselým. „Že jo?!“ Na to Tamara. Zatvářím se lhostejně až smutně a Tamaře okamžitě dojde, že něco není v pořádku.

   „Co je?“ zeptá se mně. „Měla bys být šťastná, Thomas přijede!“ Ani se na ní nepodívám a jdu trochu dál, abych se nemusela dívat na její veselý, zamilovaný obličej a do zdi řeknu: „ A to jako proč? Thomas je tvůj kluk, ne můj, tak proč bych měla být ráda, že přijede? Já ti to přeju, ale už toho mám dost, jak s ním pořád chatuješ a ani mi nedovolíš, abych se také podívala! Víš co, jdi se bodnout!“ Tamara se obrátí na podpatku a za chvíli už slyším, jak se chlubí a žaluje mámě, abych dostala jeden z miliónů výprasků, které mě čekají vždycky, když něco provedu. Zvlášť v neděli.

  Máma sekretářka ředitele, a tak má každé pondělí poradu. Ostatní sekretářky na ni kvůli jejímu postu žárlí a jsou na ní hnusné stejně jako ředitel podniku, v němž máma od prosince pracuje, a který se jí z počátku jevil jako sympatický a schopný čtyřicátník, který má pod čepicí, ale nakonec se z něj vyklubal obyčejný suchar, který neumí nic jiného než jen sekýrovat druhé. Nejvíce sekýruje mámu.

   Máma byla odjakživa sekretářka, ale po našem narození nemohla sehnat práci, a tak pracovala jako letuška v jednom leteckém podniku v Lisabonu, kam jsme se museli přestěhovat. Náš táta je bohatý, takže jsme si mohli dovolit koupit v Lisabonu byt a máma po půl roce nic nedělání, jak sama s oblibou říkávala, nastoupila do práce. Mezitím si však hledala práci, aby byla znovu v oboru a cítila se v práci dobře.

  Všichni jsme jí to přáli, protože co si budeme povídat, kdo by nechtěl mít spokojenou mámu? Jednoho dne, když jako obvykle přišla domů z nekonečných nákupů bot a cetek pro sebe a Tamaru, bez jediného pohledu na mě zapnula notebook, aby se znovu podívala na portál práce, jestli není něco nového v jejím oboru, zatímco Tamara obdivně koukala na další tuny oblečení a bot, které si sama vybrala a máma jí to všechno poslušně koupila.

  Po chvíli máma zvedla telefon a vytočila nějaké číslo. Ze sluchátka na druhém konci se ozval příjemný hlas starší ženy, která se představila jako Claire New a ta se zeptala, co si přeje. „No víte, právě jsem viděla váš inzerát na pracovním portálu works a chtěla bych Vám říct, že bych měla vážný zájem se o místo sekretářky ucházet,“ řekla máma sebejistě, i když já poznala, že je trochu nervózní. „Dobře můžete přijít na pohovor, a když s Vámi bude pan ředitel spokojený, možná Vás i přijme.“ Říkal hlas ženy na druhém konci. Máma měla radost a neovládla se: „ To by bylo skvělé!“ Pak se ale rychle opravila a vyhrkla: „Zajisté, přijdu.“

  A přišla. Těsně po telefonátu máti svolala rodinou poradu, na které se nás všech zeptala, jestli by nám nevadilo, kdybychom se znovu přestěhovali. Tentokrát na okraj Lisabonu. Sestra s tátou nadšeně souhlasili, ale já jsem nesouhlasila, protože jsem věděla, že mámin šéf má práci od nevidím do nevidím a nelíbilo se mi to. I přesto, že víc brala Tamaru než mě, pořád to byla moje máma a měla jsem jí svým způsobem ráda. Zároveň jsem byla ráda, že bude mít znovu práci v oboru.

  Naše mamka je totiž velice krásná, a proto hned jak se objevila ve dveřích kanceláře ředitele, okamžitě jí vzal. Všichni mně začali přesvědčovat, jak to bude super, jak jsem velká a šikovná holka, a že to všechno spolu zvládneme. (Najednou.) Nevím proč, ale nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Byla jsem doma kvůli tomu za tu divnou a nepřející. Zvykla jsem si. Vy byste si časem taky zvykli, kdybyste se byli každý den nuceni koukat na vaši línou a rozmazlenou sestru, která nedělá nic jiného, než jen obvolává kluky v širokém okolí, chodí na rande a vy místo soukromého života běhali okolo hospodářství. Když říkám hospodářství, myslím tím zahradu, zvířata, jedno malé políčko a v neposlední řadě samozřejmě také dům.

      Když se ségra s Thomasem seznámila, myslela jsem si, že jejich „vztah“ bude jen další z Tamařiných úletů, nyní ale vidím, že jsem se hluboce spletla. Asi jejich vztah opravdu bude vtahem se vším všudy. Takový standartní. Možná časem dojde i na děti, sestra se odstěhuje a já, Kate Liss, budu mít konečně pokoj pouze sama pro sebe. Ty tomu vážně věříš? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Stejně se ti sem nasáčkuje máma s těmi svými tunami oblečení a bot, které za ty roky nashromáždila a ty nebudeš mít pro sebe ani kousíček místa.   

   Osobně jsem Thomase nikdy neviděla, letmo jsem ho zahlédla pouze z fotek, které jí posílá přes e-mail a musím říct, že je to vážně kus chlapa. Je tmavovlasý, svalnatý se širokými rameny, tmavýma očima, které se neustále smějí, i když se na fotkách málo kdy usmívá. Tamara má potřebu neustále provokovat na úkor toho, že jsem ještě s nikým nechodila, ba ani si s nikým nepsala, netelefonovala… Každý den mě zasypává informacemi o Thomasovi, a aby toho nebylo málo, tak si ho ještě vytiskla na papír v životní velikosti a pověsila si ho do pokoje před naše postele. Každý večer se zasněným pohledem na jeho oslnivou tvář svléká a se svůdností v hlase tiše říká: „Vidíš, tohle bys mohl mít, kdyby si za mnou přijel.“ Po téhle větě vždy obrátím oči v sloup a naznačuju výstřel do spánků. Ona si pokaždé vymyslí a řekne mamce, že jí nadávám a posmívám se jí za to, jak vypadá. Obvykle pak následuje pár ran, vyhrožování a nějaký další trest. Máma a Tamara to všechno společně (samozřejmě s upravenou verzí, která mluví v jejich prospěch), vyzvoní tátovi a následuje další pokárání.

  V den, kdy Thomas zavolal, že přijede, tomu nebylo jinak.

 „Co si vůbec dovoluješ se miláčkovi Tamaře posmívat?!“ Utrhne se na mě máma, která právě vrazila do pokoje, aby si na mě mohla vybrat svojí nedělní stresovou situaci a užít si tak svojí siestu. Já jako obvykle držím, neuhýbám, ale bráním se slovně. „Máš být ráda, že jí přijede přítel, budeme mít hosta!“ Já, zklamaná prioritami ségry oponuju: „

 „Ne mami, hosta bude mít ona, ne já. Tak proč bych se zrovna já z toho měla radovat?“ Máma zalapá po dechu a zlostně vykřikne: „ Ty hajzle jeden nepřejícnej!“ A bum – další rána. Kolikátá už? Desátá? Patnáctá? Nevím. Ještě jedna následuje, pak se sebere a naštvaně, doprovázená prásknutím dveří, odejde. Já tiše sedím, po tváři mi stékají slzy a pak už se definitivně odevzdám bolesti. A to jak fyzické, tak i té duševní.     


 

A mám hotovo!!!

S radostí vám oznamuji, že mám hotovo! Respektive DOPSÁNO. Knihu jsem pojmenovala "Martinova nadvláda," protože právě tato dvě slova jsou nejdůležitějším mezníkem v knize. Příběh jsem dopsala dne 27.10.2016 v přibližně 23:00, trval mi napsat rok. S věnováním, citátem, názvem a poděkováním má 330 stran. Doufám, že se vám bude líbit... :)

čtvrtek 25. srpna 2016

Krycí jméno Verity - Elizabeth Weinová

Autorka: Elizabeth Weinová
Originál: Code Name Verity, Hyperion, New York, 2012
V ČR: COOBOO, Praha 4, 2015, Petr Eliáš
Počet stran: 308

Anotace: 11. října 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne Gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví. A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se skamarádila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její tajemství přežít?

V první části knihy se dozvídáme něco o Verity, o její misi, jejím úkolu... V druhé části ještě blíže nahlédneme do osudu Maddie, jejíž osud byl s Verity spojen více, než jsem si po přečtení anotace dokázala vůbec představit... Každá z nich je úplně jiné, přesto mají něco společného.
Maddie s Verity byly nejlepší přítelkyně.
Obě si dělají zápisky, ale každá z úplně jiného důvodu... obě vědí, že mohou zemřít...

"Je něco, co o vás nevíme? My udržíme vaše tajemství a vy zase naše. Mlčení zachraňuje životy."
                                                                                                                                     (str.279)

                                                              
Elizabeth Weinová se narodila v New Yorku, ale přestěhovala se do Londýna, když jí byly tři roky. Žila i na Jamajce, kam ji otec poslal studovat. Po rozvodu rodičů se s bratrem a sestrou vrátili zpátky do USA. Studovala mimo jiné na americké univerzitě Yale a také ve Filadelfii. Při svých studiích se seznámila se svým manželem Timem a odjeli spolu do Skotska, kde žijí dodnes.
Svůj první román začala psát již v patnácti letech a od té doby píše historické příběhy pro mládež. Jejích prvních pět knih se odehrává v době krále Artuše. Elizabeth má jeden zvláštní koníček - ráda létá. Přivedl ji k tomu její manžel, ale Elizabeth získala i vlastní pilotní průkaz a tato její slabost se odrazila v další skupině románů, do nich patří i tato kniha, která se odehrává za druhé světové války.
 
Na tuto knihu jsem dlouho čekala, než si ji budu moct přečíst. Dne 12. srpna jsem byla se ségrou (jako doprovod) u doktora, a když jsme si po cestě kupovali koláček k snídani, máma měla nápad zastavit se a v klidu si tu sladkou dobrotu vychutnat. To však neměla dělat. Netušila totiž, že když se zastavíme před sice poměrně malým knihkupectvím, které je za to plné knih (krásných knih), její peněženka lehce zapláče a koláček se jí tím pádem trošku prodraží. Ve výloze byla mimo jiné i tato kniha, kterou jsem si už minulý rok strašně přála k Vánocům, a tak jsem prostě neodolala a prosila do té doby, dokud mi ji nekoupila. A vyšlo to! Kniha je doma, nyní je už i přečtená a musím říct, že se mi moc líbila. Nutno ještě podotknout, že nemohu souhlasit s některými komentáři, které se objevili na portálu Databázeknih.cz, které prohlašovali, že první část knihy popisuje letadla - vůbec nevím, kde na takovou hloupost přišli, protože letadla se sice v první části vyskytovala, to je pravda, ale rozhodně tam nebyl nějaký popis, a když tak opravdu kratičký a skoro nepostřehnutelný.
Kniha byla dobře nepsaná, výborně mi vyhovoval styl psaní v první osobě a vůbec... Tahle kniha má kouzlo. Neříkám to jen proto, že mám ráda historické romány, ale hlavně proto, že se autorka podle mého názoru až děsivě dokázala vžít do postav Verity, ale posléze i Maddie, což mě na této knize snad nejvíce dostalo. Jak autorka, tak i Verity a Maddie mají můj velký obdiv a respekt.
Při některých scénách jsem byla hodně vyděšená, poměrně i překvapená, ale po celou tu dobu čtení se mi ani na chvilku nepřestalo svírat srdce. Bylo to, jako bych se koukala na film.

                                                  Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

neděle 14. srpna 2016

Zapomenutá zahrada - Kate Mortonová

Autorka: Kate Mortonová
Originál: The Forgotten Garden, 2008, Allen and Undwin
V ČR: Hana Krejčí, 2011, Ikar, Praha 5
Počet stran: 512

Anotace: Nell O´Connorová se večer v den svých jedenadvacátých narozenin od otce dozví, že není jeho pravá dcera. Avšak až po desetiletích se rozhodne vypátrat pravdu. A ta ji dovede do Cornwallu, do opuštěného domku vedle sídla Blackhurst, kde kdysi žila šlechtická rodina Mountrachetů. Poutavý román do sebe vplete i příběh Nelliny vnučky Cassandry a osud záhadného děvčátka, zanechaného na březích Austrálie v předvečer světové války.

Děj v sobě nese několik časových rovin, je tam také docela hodně postav, z nichž nejhlavnější je bezpochyby Nell - stará žena, která od svých 21 let touží po pravdě nad tím, kdo vlastně je. toho večera, kdy slavila právě jedenadvacet let jí její otec, o kterém si doposud myslela, že je její vlastní a ani ve snu by ji nenapadlo, že by to mohlo být jinak, oznámí, že je adoptovaná. Nell se najednou cítí, jako by do ní uhodil blesk a téměř okamžitě rozjíždí pátrání po tom, jaká byla její minulost, rodin, okolnosti proč jí rodiče dali k adopci a kdo vlastně byli její rodiče. Při pátrání si neustále pokládá otázku: "A kdo jsem vlastně já?", což jí dodává sílu, aby pátrání po drobných neúspěších hned nevzdala. O několik let později se do pátrání po babiččině minulosti pustí také její vnučka Cassandra, která ví, co všechno to pro babičku znamenalo, a kterou pátrání začne po chvíli i bavit a zajímat. Přitom jí to pomáhá, aby mohla pokud možno odsunout svoje bolístky, které jí zasadil sám život, ale také k tomu, aby znovu poznala to sladké pouto přátelství...

"Život by byl mnohem snazší, kdyby se podobal pohádce a kdyby lidé zapadali do šablon literárních postav."
"Ale oni zapadají. Jenom si myslí, že ne. Dokonce i osoba, která je přesvědčená, že něco takového neexistuje, je umělecké klišé: zatrpklý samotář přesvědčený o své jedinečnosti!"
                                                                                                                                        (strana 327)

Kate Morton je nejstarší ze tří sester. Narodila se v Jižní Austrálii, po mnoha stěhování se s nakonec usadila Tamborine Mountain. Tam absolvovala maličkou státní školu.Velkou část svého dětství strávila vymýšlením a hraním her na "Jako" se svými sestrami.
Kate Morton je držitelkou titulů v dramatických umění a anglické literatury,v současné době pracuje na své doktorské práci.Žije s rodinou v Brisbane.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Přesto, že mě kniha bavila, ta jsem ji četla strašně dlouho, ale není to tím, že má větší počet stran, to mi nevadí, (mám dlouhé příběhy ráda), ale neměla jsem moc času, a nejsem si tak úplně jistá, jestli se to malinko neodrazilo i na mém hodnocení, protože to byla doslova sprška let, několik časových rovin, (což je mimochodem další věc, kterou miluju), docela hodně postav s různým osudem, jejíž osudy jsou vzájemně propojeny... To všechno je super. Ten čas no... Za to, že jsem neměla na knihu tolik času, kolik bych chtěla, za to nemůže ani autorka, ani nikdo jiný, kdo se na knize podílel, to je prostě život... Je super, že je příběh protkán pohádkami, což knihu dělá ještě zajímavější. Nejvíce se mi líbila pohádka O PODVRŽENÉM DÍTĚTI, ve kterém byla zasazena jak princezna a královna, ale i víly, což mám už od malička hodně ráda. Bylo fajn si zase přečíst nějakou tu pohádku a udělat si při tom pohodu...  Z jakého životního příběhu jsem byla nejvíce nadšená? Nejvíce nadšená jsem byla z příběhu Elizy a Rose, i když Rose mi ke konci už začínala lézt na nervy. Také se mi moc líbilo pátrání Nell a nakonec mi sedla i její vnučka Cassandra, která mi nebyla ze začátku moc sympatická, ale nakonec, jak příběh postupoval dál mi přišla jako normální holka, která chce pomoci své babičce. Musím říct, že konec mě docela překvapil, i když jsem si to tak trochu myslela, ale na to jsem přišla až opravdu ke konci, takže je super... :) Určitě si přečtu i další knihy od autorky.


                                        Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

úterý 9. srpna 2016

Co mám tento měsíc ještě v plánu přečíst???

Ahoj, dnes tu pro vás mám jeden článek, který se týká mých čtecích plánů na měsíc srpen. Nebudeme to už déle protahovat, rovnou se na to vrhneme.

Nell O´Connorová se večer v den svých jedenadvacátých narozenin od otce dozví, že není jeho pravá dcera. Avšak až po desetiletích se rozhodne vypátrat pravdu. A ta ji dovede do Cornwallu, do opuštěného domku vedle sídla Blackhurst, kde kdysi žila šlechtická rodina Mountrachetů. Poutavý román do sebe vplete i příběh Nelliny vnučky Cassandry a osud záhadného děvčátka, zanechaného na březích Austrálie v předvečer světové války.

Tuto knihu musím dočíst jako první, protože ji mám rozečtenou už docela dlouho (na moje poměry). Musím říct, že je zajímavá, ale jako milovnice historických románů bych ocenila fakta, i když vím, že tohle není historický román nebo alespoň tak nepůsobí, ale stejně... Jinak je kniha moc krásně napsaná, více se dozvíte v mojí recenzi, kterou snad v nejbližších dnech zveřejním, protože jsem si psaní recenzí hodně zamilovala a už mi to chybí. možná se kouknu na resty a pak udělám znovu nějakou (doufám, že pěknou) recenzi.
To bych mohla, no ne? :)

A dáme si trochu historie.... Doufám, že nezklame a bude v ní hodně faktů, abych se znovu něco nového dozvěděla. :)

Samuel Charles Aubrey St. Aldwyn, vévoda z Gravenhurstu, je rozený zhýralec a známá osobnost zaplétající se do problémů. Nikoho by ve snu nenapadlo, že je také autorem velmi oblíbených historických románů, pisatel údajně kazící lidem morálku a mistrovský svůdce, mezi jehož obdivovatele patří i Lily Boscastlová. Ta ovšem sama dobře ví, co znamená zničená pověst. Když její zásnuby s jiným mužem skončí katastrofou a zavržením ze strany společnosti, nezbývá Lily nic jiného, než opustit Londýn a nalézt si práci - jako hospodyně u samotného Gravenhursta. Duchaplná a zároveň smyslná dívka ho silně vábí, ale také inspiruje. Ona přitom netuší, že s tímto mužem je spojeno tajemství, jež zná pouze pár osob, přízraky z minulosti, které mohou nebezpečným způsobem ovlivnit budoucnost obou.


Trochu akce, napětí a romantiky - no prostě nejlepší kniha na letní čtení, ne?

Tilly se naivně domnívá, že si ji Jasper vzal z lásky. Brzy pozná, že manžel je lhář a násilník. Při jedné z potyček vznikne požár a Jasper uhoří. Tilly se bojí obvinění z vraždy a raději prchá na vzdálený Ohnivý ostrov. Tam přijme místo chůvy u ředitele věznice, v níž si odpykávají trest nejtěžší zločinci. Jenže aby mohla začít nový život, musí se vyrovnat s minulostí…

Doufám, že ani tahle kniha nezklame, a že z ní budu stejně nadšená, jako moje sestra, která ji má rozečtenou a moc se jí líbí. :)



Nový bestseller úspěšné spisovatelky, u nás proslulé fascinující rodinnou ságou POSELSTVÍ RŮŽÍ, sleduje tři přátele v letech jejich dospívání až do ukončení studia na střední škole, kdy je několik tragických událostí hluboce poznamená a vzájemně vzdálí. Stáváme se svědky jejich úspěchů i porážek až do chvíle, kdy se po letech znovu shledávají.

Tuhle knihu jsem si vybrala, abych měla představu o tom, jak pokračuje další autorčina tvorba po knize POSELSTVÍ RŮŽÍ, která se mi moc líbila. V této knize by se měl objevit i milostný trojúhelník, což já mám moc ráda, i když v reálném životě se mi to nelíbí, ale v knize je to zajímavé, protože nikdy úplně nevíte, jak to nakonec celé dopadne.



Na všechny tyto knihy se moc těším a hlavně se těším, až se znovu pustím do nějaké té recenze. :)
Ráda bych připojila informaci o tom, jak pokračuje psaní knihy - takže mám napsaných 100 stran A4 a ještě nejsem ani v polovině knihy a máma už nadává, že to pak nestihne přečíst, až ji dopíšu, ale já si myslím, že po cestě do Prahy a zpátky to v pohodě zvládne. :) Jinak prostředek a konec už mám promyšlený, zbývá jen to všechno sepsat, někam poslat a doufat, že to snad vyjde. :)








pátek 29. července 2016

Sophie - Emma Pearseová



Autorka: Emma Pearseová
Originál: 2012, A Subsidiary of Perseus Books L..L. C, United States
V ČR: 2014, Ikar, Blanka Brabcová
Počet stran: 261

Anotace: Sophie je štěňátko australského honáckého psa, kterého si v obchodě se zvířaty vyhlédne šestnáctiletá Bridget. Kouzlu roztomilého pejska záhy propadne celá rodina Griffitových a nemohou si přátelskou a veselou Sophii vynachválit. Jednou se však rodiče vypraví v loďce na moře a vezmou Sophii s sebou. Stačí chvilka nepozornosti - a Sophie spadne do vody a zmizí neznámo kam...
Griffitovi jsou zoufalí a rozbíhá se rozsáhlé pátrání, do něhož se zapojí i místní úřady a média. Zpočátku se Griffitovi nevzdávají naděje, ale i ta po dlouhých měsících beznaděje pomalu uhasíná... Nakonec se s těžkým srdcem smiřují s nevyhnutelností. Sophie však není jen tak ledasjaký pes...

Jednoho dne uviděla šestnáctiletá Bridget v domě se zvířaty, kousek od místa, kde pracovala jako brigádnice, malá  štěňátka plemene australský honácký pes. Ta se jí natolik zalíbila, že se ně po práci chodila každý den dívat a sledovala, jak se mají a jak odcházejí do nových domovů. Pořád prosila rodiče, aby jí dovolili mít psa, ale rodiče na to, že už psů mají doma více než dost a kdesi cosi.
Když se však Bridget sejde se svou maminkou Jan u domu se zvířaty, Jan se nechá díky roztomilosti malých pejsků přemluvit a koupí jí malou, pořád ospalou fenečku.
Fenečka dostává jméno Sophie a rychle si zvyká na běžný chod domácnosti.
Jednoho dne si rodiče Bridget vyjedou na moře na lodičce jménem Honey May, kterou před časem koupili, a protože je Bridget v zahraničí nebo snad proto, že Sophie nesmí u žádné události chybět, vezmou ji na moře s sebou.
Jan, která trpí mořskou nemocí se při plavbě udělá špatně a Dave - její manžel jí přispěchá na pomoc, a v tu chvíli se bohužel přestane soustředit na Sophii, která nešťastnou náhodou spadne do moře...
Tak tohle je příběh, který jasně dokazuje, že pes je nejvěrnější přítel člověka, a že je ochoten udělat všechno proto, aby vám pomohl nebo vás našel...
Jak to se Sophinkou dopadne, to si můžete přečíst v této úžasné knížce.

Sotva se brána otevřela a auto zabočilo na příjezdovou cestu, Sophie čekala lačná upustit růžovou gumovou gumovou hračku Jan k nohám, hned jak otevře dveře a vystoupí. "Ahoj srdíčko," řekla Jan a Sophie několikrát vyplázla a zatáhla jazyk.

Musím říct, že na tuhle knihu a na tenhle příběh jsem byla zvědavá už od doby, co tahle kniha u nás v Česku vyšla. Příběh sám o sobě je zajímavý, překypující láskou k pejskovi a obráceně, to je dobře, takových lidí, kteří mají takto rádi svého domácího mazlíčka je stále ještě málo, ale styl psaní je celkově takový divný. Navíc - často se zde vyskytují chyby v textu, sem tam nějaký ten překlep no prostě hrůza...
Navíc mi tolik nepřišlo, že tam bylo o té její cestě, bylo to vyprávění hlavně o lidech a o tom, jak museli opustit svoje domácí mazlíčky, aby se mohli přestěhovat na ostrov.
Má to být příběh především o Sophince a její rodině a ne o neznámých lidech, kteří ani neměli kousek slušnosti a citu, aby jí dali napít a najíst, když viděli, jak je hubená a vyčerpaná! Tento moment jsem jako velký milovník zvířat dost dobře nechápala, a dokonce jsem nechápala ani to, jak se někdo může vzdát svého miláčka jenom proto, aby se někam mohl přestěhovat.  Já bych jí napít a najíst určitě dala, protože bych se nemohla koukat, jak hladoví a žít s pocitem, že jsem něco takového viděla a nic jsem neudělala.
Knize jsem nejprve chtěla dát 5 hvězdiček, protože to bylo zajímavé a vážně jsem se u knihy bavila, dokonce jsem plakala, ale pak počet hvězdiček klesnul na čtyři a nakonec jsem se rozhodla dát pouze tři hvězdičky. Je mi to líto, nemůžu jinak. Připadalo mi totiž, že s každou stránkou kvalita trošku klesala,  a to mám knihy o zvířátkách fakt ráda, ale tohle... Pět hvězdiček si určitě zaslouží Sophinka, protože je nesmírně šikovná a její paníčci za to, jak se o ní pěkně starají. Takových lidí by na světě mělo být víc... Pejskové si naši lásku a pozornost určitě zaslouží... ♥ ♥ ♥
             
                                                       Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky
                                              

čtvrtek 28. července 2016

Milý Johne - Nicholas Sparks

Autor: Nicholas Sparks
Originál: Dear John, 2007, Sonny Connect
V ČR: 2010, Ikar, Hana Krejčí
Počet stran: 268

Anotace:  John Tyree se stane vojákem, aniž by věděl, co všechno to obnáší. O týdenní dovolence se osudově zamiluje do Savannah, křehké a laskavé dívky. Jejich lásku ale podrobí tvrdé zkoušce 11. září, protože John musí do války. Dokáže láska překonat stesk a odloučení, ale i hlubší rozpory mezi milenci?

Jednou z hlavních postav je John Tyree, který si se svým otcem neužil tolik, jako ostatní vrstevníci. Otec je nemluva, který se zajímá a sbírá mince a je ochoten dát klidně všechny (nebo většinu) peněz na to, aby jich získal co nejvíce. Občas sice k synovi prohodí nějakou otázku, ale je spíše zdvořilostní.
John se po střední škole, kterou ne příliš slavně díky malé motivaci a nedostatečné podpoře dokončil, rozmýšlí, co dál, a popravdě se mu do nějakého přemýšlení vůbec nechce.
Nakonec se po několika dnech, možná měsících nic nedělání rozhodne, že se stane vojákem. S otcem o má doma pořád stejně, a tak jak se rozmyslel, tak také udělal.
John v armádě úplně přehodnotí svůj dosavadní pohled na svět a hlavně už není protivným sucharem, který má vztek na svého otce, neumí si přiznat chybu a jen sedí u televize a tloustne, nýbrž sympatickým mladým mužem s hezky vypracovanou postavou.
Na dovolenku odjíždí domů, do města, kde prožil celý svůj život a na pláži potkává mladou, též velmi sympatickou Savannah, které spadne do vody kabelka a John kabelku vytáhne a vrátí ji zpět majitelce. Od té doby se z Johna a Savannah stávají přátelé a jejich přátelství postupně přerůstá v lásku. Pak přijde osudový den - 11. září a nabízí se zde otázka - vydrží jejich láska i přes neshody, které měli těsně před Johnovým odjezdem?

Nicholas Sparks je jedním z neúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti, jeho knihy se pravidelně umisťují na prvních místech žebříčků bestsellerů.
Jsou překládány do více než třiceti pěti jazyků po celém světě a podle několika z nich byly natočeny i celovečerní filmy.
 Kromě dnes již legendárního Zápisníku jedné lásky v nakladatelství Euromedia - Ikar vyšly romány Útěk do samoty, Svatba, Noci v Rodanthe, Talisman, Poslední píseň, To nejlepší z nás (Co s láskou), Bezpečný přístav, Nejdelší jízda nebo Vzkaz v láhvi.
Nicholas Sparks žije se svou rodinou v Severní Karolíně, do níž také zasazuje děj většiny svých příběhů.

Tato kniha se  pro mě stala nezapomenutelným zážitkem. Tohle byla třetí kniha, kterou jsem od autora četla a popravdě líbila se mi zatím nejvíc. To, s jakou romantikou dokázal napsat dopisy, které Savannah Johnovi posílala, bylo prostě něco neskutečného.
Filmové zpracování jsem zatím neviděla, ale určitě se něj ráda podívám, abych měla srovnání. Uvažuju o tom, že bych udělala nový štítek s názvem "Film podle knihy" nebo něco takového, aby jste měli srovnání a věděli, jak se mi filmové zpracování líbilo a co na něj říkám.
  Konec knihy byl hrozně smutný a myslím, že takový konec si John nezasloužil. Po dlouhé době mě kniha zase rozbrečela, což se mi nestalo od doby, kdy jsem četla Alianci.
Tato kniha rozhodně není dobrá, pokud jste sami doma a je vám smutno tak, jako se to stalo mě, protože vás děj ještě více rozesmutní a roztrhá vaše srdce na malinkaté kousíčky.
Pokud jde o Johnova otce, tak mi nepřipadal zase až tak hrozný, prostě měl jen zdravotní problémy, které mu možná trochu zasahovali do psychiky.
Tohle byla rozhodně jedna z nejsmutnějších knih od Sparse, přirovnala bych ji ke knize "To nejlepší z nás", kterou také můžete znát pod názvem "Co s láskou."

                                              Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

pondělí 25. července 2016

Vlak naděje - Christina Baker Kline

Autorka: Christina Baker Kline
Originál: Orphan Train, 2013
V ČR: 2015, Kateřina Kovářová, Albatros Media - Plus
Počet stran: 264

Anotace: V jednom z posledních vlaků naděje, které od poloviny devatenáctého století v Americe odvážely sirotky z přelidněného New Yorku k náhradním rodinám na Středozápadě, sedí i devítiletá Niamh. Píše se rok 1929 a Niamh, která přišla o rodinu po velkém požáru na newyorské periferii, cestuje díky organizaci Pomoc dětem vstříc nejisté budoucnosti. Co ji v ní čeká? Najde přes řadu bolestných ztrát své štěstí?
Podobná otázka zní v hlavě i sedmnáctileté Molly v roce 2011. Po smrti milovaného tatínka střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou a jde z průšvihu do průšvihu. Za ten poslední musí na veřejně prospěšné práce: bude uklízet v podkroví devadesátileté paní. Protnou se osudy těchto dvou žen? A dostanou odpovědi na své otázky?

Vlak naděje, román inspirovaný skutečnými událostmi, vypráví o tom, že občas musíme něco ztratit, abychom něco podstatného našli.


Holčička Niamh nemá v životě zrovna štěstí. S rodiči se pořád stěhuje z místa na místo. Devítileté holčičce, které co nevidět bude deset její život nepřipadá zase až tolik hrozný - má rodinu, která ji nadevšechno miluje, malou sestřičku, o kterou se stará, protože ví, že mamince se musí pomáhat a i přesto, že se pořád stěhují a holčička nemá možnost si pořádně najít kamarády jí její život připadá docela dobrý. Pak přijde rok 1929 a její život se změní navždy. Přijde o všechno - o rodinu, kterou milovala a s malým kufříkem se tak, jako většina sirotků v Americe vydává díky organizaci  Pomoci dětem na poměrně dlouhou cestu vlakem a tak jako všichni děti doufá, že si ji někdo vezme do péče. Na druhé zastávce má štěstí. Ve vlaku se seznámila s klukem, který je postrach ulice a ostatní mu přezdívají Germán.
Oba si slíbí, že se pokusí najít. Jak se Niamh v nové rodině povede?
  Sedmnáctiletá Molly také nemá v životě zrovna štěstí, ukradla knihu - Jana Eyrová, a proto si musí odpracovat několik hodin veřejně prospěšných prací, aby si trest odčinila.
Ujme se jí paní, které je kolem devadesáti let - stejná osoba, která tenkrát cestovala jako malé děvčátko jménem Niamh vlakem, aby nějakým způsobem mohla začít nový život.
Kniha je plná přátelství staré ženy s dívkou, která také neprožívá bych řekla zrovna nejrůžovější období, i když si za to může sama - nikdo ji do toho nenutil, no ne?


Christina Baker Klineová (*1964) se narodila a chvíli vyrůstala v Cambridgi, odkud se s rodinou přestěhovala do USA. Do Cambridge se však vrátila a vystudovala literaturu na místní univerzitě. Ve studiích pokračovala na univerzitách ve Virginii a na Yale. Přestože vystřídala řadu zaměstnání (dodavatelka jídla či šéfkuchařka), v současnosti se již plně věnuje literatuře. Je autorkou pěti románů, Vlak naděje je prvním přeloženým do češtiny. Tento román si v USA vysloužil řadu nadšených ohlasů a dlouho se držel na předních příčkách v žebříčcích čtenářské oblíbenosti. Tzv. vlaky naděje a jiné historické události však Klineové pouze posloužily k tomu, aby na jejich pozadí vytvořila dojemný příběh o odvaze jednotlivce, naději a síle přátelství, které se rozvinulo mezi devadesátiletou ženou a sedmnáctiletou dívkou. Autorka v současné době žije s manželem a třemi syny v Maine.
Na svém kontě má další 4 romány s názvy Bird in Hand, The Way Life Should Be, Desire Lines, Sweet Water.

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a to už od doby, co u nás v Česku vyšla. Říkala jsem si, že si to musím za každou cenu přečíst. A tak, když se mi kniha konečně dostala do ruky, jsem neváhala a začala jsem číst. Hlavní postava "ze současnosti" Molly mi vůbec nesedla a tato dějová linka se mi vůbec nelíbila, a když to řeknu hnusně, tak mi tam vysloveně vadila.  Zaprvé proto, že se Vivian skoro vůbec na nic neptala, například by se jí mohla zeptat na to, jak to, že si změnila jméno nebo na další věci, které by mohly čtenáře zajímat. Zkrátka mi Molly vůbec nepřišla sympatická, a to hlavně tím, jak se chovala.
Naproti tomu dějová linka z minulosti mi přišla docela zajímavá, ale také to nebylo to, co jsem čekala. Navíc mi ten zážitek ze čtení úplně totálně zkazila Molly, která mi požitek ze čtení tak znechutila , že jsem posledních několik stránek přeskakovala a četla si jenom úryvky z minulosti 20. století.
Jinak - co bych této knize ještě vytkla je to že mi tam chyběly fakta, protože do knížky jsem šla s pocitem, že se opět něco zajímavého dozvím, taková situace tady bohužel nenastala.
Myslím, že kdyby bývala autorka napsala pouze knihu o tom, co malá Niamh prožila, udělala by líp.
Abych knihu pouze nekritizovala, tak musím říct, že má vážně moc pěknou obálku. Dlouho jsem přemýšlela, co se mi na knize opravdu bez jediné chybičky líbilo a došla jsem k závěru, že skutečně pouze obálka je to jediné, co je na této knize opravdu bezchybné. A je mi to líto, protože jsem od knihy měla velká očekávání. A možná, že až moc velká.

                                                                       Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

středa 20. července 2016

Jak hodnotím knihy?

Ahoj,
 dnes jsem se rozhodla udělat článek o tom, jak hodnotím knihy. Možná jsem s tímto článkem mohla přijít už dřív, ale poslední dobou mám hodně práce doma, a tak sice čtu, ale na psaní nemám čas. k tomu jsem momentálně pár dní měla problém s internetem - stávkoval, a tak mi nezbylo nic jiného, než číst knihy :), což  mi jako velkému knihomolovi, který čte už od doby, kdy se naučil číst, ale znáte to... Psaní recenzí a vůbec různých článků mě taky baví a navíc vůbec nemám ráda resty, takže jsem byla opravdu naštvaná, když net nešel.
  Tak a nyní se dostáváme k samotnému důvodu tohoto článku. Důvod je ten, že si myslím, že byste měli vědět, jakým způsobem hodnotím knihy. Možná by se vám některým mohlo zdát, že přečtu knihu, napíšu recenzi a nad tím, kolik dám hvězdiček vůbec nepřemýšlím a prostě dám všech pět, když se mi kniha líbila, ale tak to není.
  Každá kniha, která má zveřejněnou (i nezveřejněnou) recenzi má moje pečlivě uvážené hodnocení, které určí, jaký počet hvězdiček nakonec daná kniha dostane.
  V první řadě se hodnotí otázka dobře napsané anotace, samotný děj, ze kterého by podle mého názoru neměla anotace prozrazovat nejdůležitější zápletku, postavy, které v příběhu vystupují, a v poslední řadě také obálka a úprav knihy, která je v mnohých ohledech velice důležitá, ale bohužel není vždycky zárukou dobré knihy.
  Co nemám ráda?
  Nemám ráda, když mi anotace vyzradí pomalu všechen děj, jako se mi to už asi u třech knih stalo, ale ty tady ani nemám, protože jsem v té době ještě neměla blog. Takovým příkladem je například kniha PUSTINA od autorky Moira Young, jejíž anotace prozradila všechno, co se v knize stalo. Mám ráda překvapení , a proto bych tuto knihu hodnotila pouze 1 hvězdičkou.
  Jinak mi na knihách nic moc nevadí, pouze když je v knize týrání zvířat nebo z nich autor udělá bezduchá hloupá stvoření, která nic nechápou, což mě jako velkou milovnici zvířat velice uráží a štve.

úterý 12. července 2016

Zapomenutá legie - Ben Kane

Autor: Ben Kane
Originál: The Forgotten Legion, 2011, Arrow Books
V ČR:Vyšehrad, 2014, Praha
Počet stran: 424

Anotace: Tři muži
Tarquinius, etruský válečník a věštec. Gal Brennus, jeden z nejobávanějších gladiátorů Říma. Otrok Romulus, prodaný do gladiátorské školy, který sní o tom, že se pomstí za sebe a svoji sestru Fabiolu.
                  Jedna žena
Fabiola, prodaná ve třinácti letech do nevěstince, kterou miluje druhý nejmocnější muž republiky. Spaluje ji nenávist k nezámému otci, který znásilnil její matku.
               Otroci Říma
Jejich cesty se střetnou a prolnou v Římě zmítaném politickou korupcí a násilím. Se slavnou řískou armádou se dostanou až na samotný okraj neznámého světa, aby tam naplnili svůj osud.

Romulus už od malička byl otrokem jednoho ne příliš proslulého obchodníka Gemeluse, který má dluhy, kam se jen podívá. Jednoho dne, když Gemelus odejde, Romulus začne cvičit šerm s jedním otrokem, který se stal jeho dlouholetým přítelem., což dělali vždy, když pán nebyl doma.
Zlý a panovačný Gemelus se o jejich tréninku nějakým způsobem dozví, toho hned využije tak, že Romula prodá do gladiátorské školy, jeho přítele nechá zabít a Fabiolu, Romulovu sestru prodá do jednoho římského nevěstince.
Romulus i Fabiola si musí na svůj nový "domov" zvyknout a každý se s tím vyrovnává po svém. Jednoho dne se chlapec seznámí s Brennusem, který je v gladiátorských soubojích nejlepší. Od jejich seznámení uplyne velká doba a Romulus se pod Galovým vedením každým dnem zlepšuje. Romulus se pomalu, ale jistě vyrovnává se ztrátou nejlepšího přítele,který mu byl po dlouhá léta oporou v nelehkých situacích, a jehož smrt si nepřestává vyčítat, dále se také musí vyrovnat s odĺoučením od sestry i matky.
Jednoho dne se  Brennus a Romulus seznámí s Tarquiniusem, který umí věštit a mimo jiné je i etruským válečníkem. Spolu se stovkami otroků jsou nuceni bojovat po boku Crassovi armády... Jak celá tahle kniha dopadne? Jak bude děj pokračovat? To si můžete přečíst v této úžasné, ale opravdu úžasné triologii popisující  dějiny starověkého Říma.

Anglický spisovatel Ben Kane se narodil v roce 1970 v Nairobi, kde jeho otec pracoval jako veterinář. V sedmi letech se vráti s rodiči do Irska, odkud pocházeli. Po dokončení střední školy uvažoval o studiu historie, ale nechtěl se stát učitelem. Nakonec vystudoval veterinární medicínu na University College Dublin, ale neklidná povaha a touha cestovat ho přivedli na Hedvábnou stezku a do Turkmeniránu, což vzbudilo jeho zájem o žímské tažení do Parthie v r. 53 před Kristem. Poté se vypravil na téměř 3 roky trvající cestu kolem světa, při níž navštívil celkem 60 zemí a 7 kontinentů. Po práci se zase vrátil do "běžného života" k veterinářství. S manželkou a dvěma dětmi žije v North Somersetu.

Krásně napsané, svižný děj, který se čte jedním dechem, napětí, láska, boj o život a nic neutuchající touha po svobodě a pomstě, historická fakta a slovníček na vysvětlenou některých nejasností.
                                                Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Bezpečný přístav - Nicholas Sparks

Autor: Nicholas Sparks
Originál: Safe haven, 2010, North Carolina
V ČR: 2012, Ikar
Počet stran: 304

Anotace: Do Southportu se přistěhuje plachá Katie, jejíž minulost halí opar tajemství. Ačkoliv se zprvu brání navázat jakýkoliv vztah, postupem času se seznamuje se sousedkou Jo a Alexem a jeho dětmi a v ospalém jižanském městečku začíná zapouštět kořeny. Musí se tedy rozhodnout – zvolí život na útěku, nebo novou rodinu? Román Nicholase Sparkse, jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti, ukazuje, že v nejtěžších chvílích dokáže člověka zachránit jenom láska.

Katie má za sebou obtížnou minulost, a tak se rozhodne, že se přestěhuje do jiného města, daleko od svého dosavadního domova a doufá, že tak unikne temným stínům minulosti. V novém prostředí si nejprve musí najít práci - získá práci jako servírka v jedné nedaleké restauraci a krátce po svém přistěhování se seznámí se sousedkou Jo, která je jí sympatická a obě jsou moc rády, že si mají s kým popovídat o svých každodenních starostech, problémech, radostech... Katie se dále seznamuje s poměrně pohledným prodavačem Alexem, a jeho dětmi. Těmto třem lidem také osud nepřál štěstí. Alexovi Katie není už od samého začátku lhostejná, a proto se snaží, aby se v jeho společnosti cítila co nejlépe, protože tuší, že ji postihlo něco opravdu, řekla bych až mimořádně hrozného.
Dokáže Katie překonat bolest a zklamání z minulosti a nebo ji minulost pohltí na tolik, že nebude schopná vnímat nic jiného?

 Nicholas Sparks je jedním z neúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti, jeho knihy se pravidelně umisťují na prvních místech žebříčků bestsellerů.
Jsou překládány do více než třiceti pěti jazyků po celém světě a podle několika z nich byly natočeny i celovečerní filmy.
 Kromě dnes již legendárního Zápisníku jedné lásky v nakladatelství Euromedia - Ikar vyšly romány Útěk do samoty, Svatba, Noci v Rodanthe, Talisman, Poslední píseň, To nejlepší z nás (Co s láskou), Milý Johne, Nejdelší jízda nebo Vzkaz v láhvi.
Nicholas Sparks žije se svou rodinou v Severní Karolíně, do níž také zasazuje děj většiny svých příběhů.

Sympatičtí hlavní hrdinové, svižný děj, romantika, pěkná obálka i film = prostě super kniha, jejíž konec budete hltat jedním dechem.

                                                Výsledek obrázku pro hvězdičky  Výsledek obrázku pro hvězdičky  Výsledek obrázku pro hvězdičky Výsledek obrázku pro hvězdičky  

sobota 9. července 2016

Poselství růží - Leila Meachamová

Autorka: Leila Meachamová
Originál: Roses, 2010, Grand Central Publishing
V ČR: 2012, Knižní klub, Libuše a Luboš Trávníčkovi
Počet stran: 496

Anotace: Mimořádně oblíbená autorka stvořila nesmírně poutavý román, připomínající slavný Jih proti Severu Margaret Mitchellové. Její romantická rodová sága se odehrává v Texasu v letech 1914 - 1985 a čte se jedním dechem. S vypravěčským mistrovstvím román líčí životní příběh Mary Toliverové, majitelky bavlníkových plantáží, a přibližuje životní osudy tří generací.

Kniha líčí příběh postav rodin - tří generací a právníka Amose, který se s nimi po celá léta přátelí. Děj nám hezky přiblížil dvacáté století a společně s postavami jsme měli možnost prožít léta 1914 - 1985.
Romantický příběh se špetkou napětí, ale také tragédií, kterých si hrdinové této knihy podle mého úsudku prožili více než dost.
Musím říct, že Mary, jedna z hlavních postav mě chvílemi až štvala tím, jak se k Percymu chovala. Rozhodně to k němu nebylo fér, ale ani Percy se v jedné situaci nezachoval právě nejlépe. Mary by tak posedlá Somersetem, že si vůbec neuvědomovala, co je pro ní v životě opravdu důležité.

Leila Meachamová je spisovatelka a bývalá učitelka. V době, kdy učila angličtinu, napsala několik milostných románů. Svou nejznámější knihu „Poselství růží“ dokončila, když jí bylo 65, ale pracovala na ní již od poloviny osmdesátých let. Spisovatelskému povolání se naplno věnuje až po odchodu do důchodu, kdy měla čas svůj román dokončit. V roce 2012 vydala další román pod názvem „Tumbleweeds“.

Tato kniha byla pro mě, a myslím, že i pro ostatní z vás, kteří jste knihu četli, velký zážitek. Myslím, že i přesto, že od začátku víme, jak Mary dopadne, vás její osud velmi zasáhne a možná i trochu překvapí... Stejně jako asi každý, kdo nějakou knihu od autorky četl, se i já musím přiznat, že se moc těším na další díl, protože to, s jakou lehkostí a elegancí je kniha napsaná, je prostě něco úžasného.

                                               Výsledek obrázku pro hvězdičky Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Pekelné stroje 1: Mechanický anděl - Cassandra Clare

Autorka: Cassandra Clare Originál: Clockwork Angel, 2010 V ČR: Lenka Faltejsková, Yoli, 2015 Série: Pekelné stroje (1. díl) Počet st...