pátek 29. září 2017

Lidé, kteří mě znali - Kim Hooper

Autorka: Kim Hooper
Originál: People who knew me, St. Martin´s Press, 2016
V ČR: Michaela Dvořáková, Knihy Omega, Knihy Dobrovský, 2017
Počet stran: 328

Anotace: Emily se dostalo štěstí než většině ostatních...
Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství  - a její život je vzhůru nohama.
Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plány mění 11.září 2001. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy zmizet z New Yorku a začít nový život.
Není to snadné, ale Emily - nyní Connie Prynne -, si v Kalifornii vybuduje nový život. Ale když jí lékaři oznámí fatální diagnózu, Emily je donucena vše přehodnotit - pro dobro své třináctileté dcery.
Strhující debut, v němž je obyčejná žena konfrontována se svou minulostí, aby zajistila budoucnost své dcery. Základní otázka zní: "Jak byste se zachovali vy?"

Lidé, kteří mě znali, si myslí, že jsem mrtvá.
                                                                                                                                            (Jedna, str.5)

  Emily je mladá, sympatická žena, která se jednoho dne zamilovala do (v té době ještě dospívajícího) muže Andrewa (v knize známý též jako Drew). Nedlouho poté, co se poprvé potkali, ho Emily pojala za manžela. Oba byli bláznivé zamilovaní jeden do druhého.
  Na těch pár měsíců se zdá být všechno tak dokonalé... Až na pár "drobných" problémů s penězi jsou Emily a Drew spokojeným novomanželským párem.
  Vše se změní poté, co se rapidně zhorší zdravotní stav Drewovi matky. Em, jak jí Drew říká ve společně stráveném čase, si  s hořkostí a zármutkem uvědomuje, že jejich vztah už vůbec není tak idylický, jako ze začátku. Vlastně by se jich současný vztah dal přirovnat k rozbité okenní tabulce. Emily si je jistá, že nic horšího ji v životě potkat nemohlo. To však ještě netuší, že všechno může být ještě mnohem, mnohem horší...
  Naše hlavní hrdinka, která již prošla různými nesnázemi se vztahy, prací a v neposlední řadě také penězi se po nějaké době znovu setkává s mužem, který ji kdysi miloval a ona ho odmítla právě kvůli Drewovi - s Gabem...

Byly časy, kdy se střetla minulost a přítomnost, kdy hra opravdu mohla skončit. 
                                                                                                                                          (Osm, str. 73)

  Jak se jistě dalo čekat, právě on je ten, do kterého se Em zamiluje a tím se zde utvoří milostný trojúhelník a celá situace se tím ještě více zkomplikuje. 
  Snad nemusím říkat, že žena je s novým partnerem velmi šťastná a to i přesto, že ji pro tuto situaci velmi pochopitelně sžírá pocit viny. Na chvilku je zase všechno dokonalé. Práce, peníze, bydlení, vztah s Gabem... Pak však přijde osudné datum - 11.září 2001 a všechno, co až dosud bylo tak skvělé a fungující, se rázem mění v až nesnesitelnou tragédii. 
  Navíc Emily těsně před tragédií zjistila, že je těhotná. Řešila, jak říci Drewovi, svému stále ještě  manželovi o současném vztahu i stavu. Před jedenáctým zářím se jí zdálo, že její problémy  už nemohou být větší... Ale to bylo předtím...

  Neřekla jsem jim, že nutím Drewa ráno vylézt z postele prvního, protože jsem nechtěla zdravit jeho mámu. Neřekla jsem jim, že pokaždé, když začne padat, jako nemocný strom v lese, rozmýšlím, zda jí pomoct, nebo nechat spadnout. Neřekla jsem jim, že jsem zvažovala zavolat sociálku, abych jim nahlásila týrání starších, aby si ji vzali pryč. Neřekla jsem jim to, protože jsem myslela, že řeknou to samé jako Drew - měj trochu slitování. 
                                                                                                                        (Dvanáct, str. 120-121)

  Emily (nyní těhotná otřesená) po tragédii utíká z New Yorku do Kalifornie, kde doufá v lepší život, než jaký vedla doposud. Je si vědoma toho, že potřebuje začít znovu jako nový člověk. Dokonce si změní jméno s nynější Emily Morrisové na Connie Pryne.
   Snad netřeba dodávat, že na začátku svého pobytu v Kalifornii, si nejprve musí najít nový domov a práci. To také udělá. Není naivní a ví, že musí nějak přežít. Naštěstí si obojí najde velice rychle. 
  Začíná být opět šťastná a to v jejím případě nezní vůbec dobře - zatím bylo její štěstí předzvěstí katastrofy. Tentokrát tomu není jinak. Lékaři jí totiž oznámí závažnou diagnózu, která změní život nejen jí, ale také život její nyní už třináctileté dcery Claire...

Řekla jsem jí, jak zdrcující bylo, že Parkinson není smrtelný. Zeptala jsem se jí, zda to ze mě dělá hrozného člověka, že jsem si přála opak, že jsem nechtěla nic jiného, než to skončit. 
Usmála se. "Zlato, někdy doufám, že moje máma chytne chřipku, ze kterého se vyklube pneumonie."
                                                                                                                       (Dvanáct, str. 122 - 123)

KIM HOOPER žije se v jižní Kalifornii se svým manželem a absolutním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

Tenhle debut se vážně povedl. Trochu mi svým dějem připomínal moji jednu z  více oblíbených knížek Léto na druhý pokus.
  Kniha mě bavila, do čtení jsem se vůbec nemusela nutit. Naopak - musela jsem se nutit, abych od vůbec někdy odešla a přestala číst. Je svižná, čtivá, zajímavá a má potenciál zabavit na dlouhé hodiny.
  Myslím, že se skvěle hodí na čtení na léto, ale i na dlouhé zimní večery. Hodí se prostě do každého ročního období i počasí.
  Včera jsem knihu dočetla, přečetla jsem asi 200 stran na jeden zátah. Četla jsem ji do čtvrt na jednu, ale za to ponocování rozhodně stála a svého "počinu" rozhodně nelituji. Nikdy jsem se u knihy nenudila, ani mi nepřišla táhlá i když ty linky o nemoci by tam nemusely být zase tak často. Neskutečně moc mě bavil život Emily. Ale velmi brzy jsem si zamilovala také její nový život jako Connie. Líbila se mi také postava její dcery Claire. Byla to správná holka a myslím, že kdybychom se potkaly, tak bychom si spolu báječně popovídaly, Byly chvíle (a ty chvíle byly dost často), kdy jsem ji obdivovala za to, jak je statečná.
  Této knize také velmi pomohla krásná obálka a především sympatické postavy v kombinaci s autorčiným talentem psát příběhy.

Velký, pupkatý muž, který seděl sám, měl ruce tak velké, že vedle nich vypadal sud s pivem, který pil, jako miniatura.
                                                                                                                          (Šestnáct, str. 167)
  Líbí se mi, že se jedná o příběh, který je takový ze života a nejsou v něm klišé. Na ty jsem v těchto dnech opravdu neměla náladu. Nejen, že se jedná o román pro ženy, ale především v sobě skrývá příběh, který se čte doslova jedním dechem a myslím si, že rozhodně není pro ty, kteří nemají rádi silné příběhy. Já je ráda mám a proto mi tato kniha vůbec v ničem nevadila.
Jediné, co musím hlavní hrdince vytknout je to, že často lhala a nebo si pravdu nechávala pro sebe.

   "No, doporučovala bych vám jít na chemoterapii co nejdřív," řekla, "ale vím, že život má někdy přednost."
  Ano, život má přednost. Život musí předcházet smrti.
                                                                                                                         (Třicet jedna, str.306)

Děkuji knihám Omega a Knihám Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku a příjemně strávené chvíle s touto až neskutečně úžasnou knihou, na kterou hned tak nezapomenu.

  "A pokud umírám, omlouvám se." 
  Nemohla se vysmát mojí omluvě. Jen zírala do stopu. 
  "Chci, abys věděla, že zvládnu roky chemoterapie, pokud to bude znamenat, že s tebou budu moct zůstat," řekla jsem. "Udělala bych cokoli, abych s tebou mohla zůstat." 
  Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, měla jsem v krku pocit, že jsem snědla něco kyselého. 
  "Mluvila jsem s Alem. Miluje tě, zlato. Kdybych odešla, nebudeš sama. Postará se o tebe," řekla jsem v naději, že tenhle neurčitý plán jí dá stejně neurčitou jistotu.
                                                                                                                                 (Dvacet, str.216)

Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky


Knihu můžete zakoupit tady: http://www.knihyomega.cz/eshop-lide-kteri-me-znali.html
                                                https://www.knihydobrovsky.cz/lide-kteri-me-znali-5943811

pátek 15. září 2017

Rande naslepo - Saliya Kahawatte

Autor: Saliya Kahawatte
Originál: Mein Blint mit dem Leben, Eichborn AG, 2009
V ČR: David Jirsa, , Knihy Dobrovský, Knihy Omega, Praha 4, 2017
Počet stran: 232

Anotace: Když bylo německému Sinhálci Saliyovi Kahawatte 15 let, jeho zrak se během několika měsíců rapidně zhoršil. Doktoři tvrdili, že jednoho dne úplně oslepne. Měl opustit školu a pokračovat v dílně pro nevidomé. Ale jeho snem bylo dál studovat a být nezávislý.
Více jak 15 let se mu podařilo svoje postižení úspěšně skrývat a budovat kariéru ve světě vidících. Jeho uši a intuice mu nahradily zrak. Pracoval tvrději než všichni ostatní a s pomocí počítače s hlasovým výstupem četl knihy, mapy i nápojové lístky v barech.
Mezi jeho strategie patřilo třeba počítání schodů na schodišti a když byl opravdu v úzkých, trapnou situaci mistrně otočil v žert.
Až jednou ho okolnosti donutily přiznat si pravdu...

   Tělo miluje kontinuitu, duše miluje rituály.
                                                                                    (Druhá kapitola, Současnost, Struktury, str. 25)

  Saliya Kahawatte byl tenkrát ještě chlapec - dospívající mladý muž, když začal ztrácet zrak. V takovém (jestli vůbec nějakém) věku si člověk vůbec nedokáže představit, že by něco podobného zažil. V patnácti letech si totiž leckterý dospívající nedokáže představit ani svoje budoucí povolání, natožpak něco podobného...
  Jednou. Saliya měl zrovna hodinu zeměpisu a přednášel spolužákům referát, najednou jakoby z z hodiny na hodinu přestal vidět a tak si celkem logicky myslel, že potřebuje brýle. Lékař mu skutečně brýle nasadil, ale bez sebemenšího uspěchu či zlepšení.
  A tak musel v tehdejší době ještě chlapec znovu k lékařům. Doufal, že tentokrát jejich krok bude úspěšný.
  To, co však dozvěděl v následující době, navždy změnilo jeho život. Trpí totiž poruchou zraku, která je diagnostikovaná jako akutní odchlipení sítnice.
  Během knihy máme možnost poznat autorův život, pohled na věc, jeho zájmy, ale nasvítí nám také pohled na jeho víru - je totiž buddhista. Kromě toho máme také možnost poznat podmínky na nám většinou neznámém místě - Srí Lance.
  Je zajímavé sledovat, jak se tento podle mého názoru nesmírně statečný muž vypořádává s tím, co ho potkalo v různě obtížných situacích... A jak to Saliya má se ženami? To se dozvíte, když si přečtete tuto knihu a poté shlédnete také stejnojmenný film...

  Když jsem se minule procházel kolem řeky Alster, pomyslel jsem si, že jsem se dosud pohyboval po světě značně strategicky.
                                                              (Kapitola třetí, Současnost, Rozumně a s nadhledem, str. 55)

Saliya Kahawatte se  narodil v roce 1969 německé matce a sinhálskému otci ve Freibergu v Sasku. Poté, co jeho rodina uprchla z NDR v roce 1973, vyrostl poblíž Osnabrücku. Od 15 let trpěl degenerativním onemocněním sítnice a nyní má zhruba pětiprocentní schopnost vidění oproti zdravému člověku.
Vystudoval hotelový management. Nyní je majitelem poradenské firmy minusVisus a pracuje také jako kouč a lektor. Aktivní buddhista žije v Hamburku.

Třesou se mi kolena, podlaha se pode mnou točí a jen ztěžka popadám dech. Hlavně se nepoddat bolesti, hlavně se nevzdávat. Bojuj, Sali, bojuj!
                                                                                                                                                                                                                                                                     (1995-1998, Nahoře i dole, str. 138)

   K přečtení této knihy mě přesvědčilo motto, které je napsané na obálce: "Jak najít lásku, když ji nevidíte." Zajímalo mě to téma. A musím přiznat, že jsem si knihu vzala už jenom kvůli té obálce a úsudku podle názvu, přičemž jsem jako první předpokládala, že se bude jednat o klasickou romantiku. (V té době jsem ještě neměla ani přečtenou anotaci.)
  Ale protože mě tato kniha vážně zaujala na první pohled, přečetla jsem si anotaci a řekla jsem si, že by se mi mohla líbit. A nezklamala!
  Pochopitelně je psaná v první osobě čísla jednotného - jedná se totiž o příběh inspirovaný přímo životem samotného autora. To, myslím, dodává knize na svižnosti a atraktivitě.
Také jí celkem dost nahrálo do karet, že jsem čtenář, který rád čte skutečné příběhy. Tento příběh se pro mě stal neskutečně silnou inspirací. Líbí se mi, že se autor nelituje a bojuje.
Skvělý nápad je také to, jak se báječně dokáže poprat s pasážemi z minulosti, ale i ze současnosti. Autor rozhodně má můj velký obdiv proto, že i když mu doporučovali něco jiného, rozhodl se sám. podle vlastní vůle a nenechal se sebou manipulovat. Má můj velký obdiv proto, co všechno si vytrpěl a přesto přese všechno svou situaci zvládnul. Kniha je nesmírně čtivá, zabaví a já se pořád ještě nyní nepřestávám divit tomu, co všechno je v životě zvládnul.
Přiznám se narovinu, že mám u téhle knihy obzvláště problém s tím, abych neprozradila něco, co nemám.
  Můj názor je ten, že by této kniha měla být více vidět. Jedná se o jednu z mála beletrií, z jejíhož přečtení si opravdu něco odnesete.
Pokud mám však být plně upřímná, od knihy jsem čekala trochu něco jiného. Čekala jsem, že autor více popíše vztahy se ženami. Zde je spíše popsán jeho zdravotní stav, ale i tak... V knize se skrývá neuvěřitelně čtivý, silný a inspirativní příběh muže, který si toho hodně prožil, přesto se z toho nesložil a neztratil naději v lepší zítřky s chutí bojovat s "nedostatky."


                                                     Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Knihu zakoupíte tady: http://www.knihyomega.cz/eshop-rande-naslepo.html?slova=rande+naslepo
                                    https://www.knihydobrovsky.cz/rande-naslepo-25743829


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Omega a Knihám Dobrovský.

neděle 10. září 2017

Snaž se nedýchat - Holly Seddon

Autorka: Holly Seddon
Originál: Try Not to Breathe, 2016
V ČR: Marek Čtrnáct,  Knihy Dobrovský, Knihy Omega, Praha 4, 2017
Počet stran: 400

Anotace: Amy Stevenson byla největší novinovou zprávou roku 1995. Teprve patnáctiletá Amy zmizela, když se vracela ze školy, a o tři dny později byla nalezena v bezvědomí. Její útočník nebyl nikdy dopaden a její andělská tvář se objevila ve všech novinách i televizních zpravodajích.
O patnáct let později Amy stále leží v nemocnici, obklopena plakáty zpěváků z 90. let. Jednoho dne ji objeví reportérka Alex Dale, když píše nudný článek o lidech ve vegetativním stadiu. Alex se potápí. Odřízla se od všeho, kromě své jediné lásky - pití. Dokud nepozná Amy.
Vzpomene si na Amyin příběh a napadne ji, že by díky ní mohla pomoct obnovit zašlou novinářskou slávu. Jediný problém je, že Alex j stejně ztracená jako Amy, protože jí alkoholismus o vše připravil, včetně manžela a pověsti dobré novinářky.
Doufá, že když najde pachatele, postaví se zase na nohy, a tak se pouští do nebezpečného vyšetřování...

  Nemocniční oddělení vězelo mrtvé v pauze. Devět těl beze slov a bez zvuků prkenně sedělo pod úhlednými přikrývkami.
                                                                                                             (Kapitola dvě, Jacob, str.13)

  Na úvod musím napsat, že je tato kniha psána z pohledů několika postav. Pomocí tohoto prvku máme možnost se seznámit se životem nejen Amy - oběti útoku a Alex - dost možná kdysi sympatickou úspěšnou novinářkou, která před několika měsíci propadla alkoholu, ale také například Jacoba - sympatického mladíka, se kterým Amy dříve chodila. Nahlédneme také do "zákulisí" života Matta, což je bývalý manžel Alex, který je policista a rozvedl se s ní právě kvůli její závislosti.
  Alex se téměř ze dne na den rozhodne, že obnoví svoje povolání novinářky. Zajde za Amy, která je stále i po letech v nemocnici  a vezme případ do vlastních rukou. Jenže - jak se ukáže, rozluštit tuto záhadu nebude tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Situace je nejen obtížná, ale také nesmírně nebezpečná. Navíc - nebezpečí není to jediné, s čím Alex musí bojovat. Musí se totiž vyrovnat nejen s alkoholismem a tím i větší ztrátou peněz, ztrátou pověsti dobré novinářky, ale také (a to s výjimkou alkoholu především) s narůstající samotou...

  S obnovenou vírou ve svou sílu vůle se vykopla ze dveří a pomalým, stálým tempem se rozeběhla.
                                                                                                          (Kapitola třicet tři, Alex, str. 201)


HOLLY SEDDON je spisovatelkou na plný úvazek, která žije se svým manželem v pulzujícím centru Amsterdamu v domě plném dětí a domácích zvířat.
Holly, od mládí doslova posedlá hudbou a knihami, vyrůstala na anglickém venkově a již před dosažením dvaceti let začala publikovat v časopisech a na literárních webech. Její první román Snaž se nedýchat se stal mezinárodním bestsellerem. V současné době připravuje svou druhou knihu s názvem Nezavírejte oči, která vyjde v létě roku 2017 a české vydání nám přinese taktéž nakladatelství Omega.

Probudila jsem se a zoufale toužila po mámě, takovým tím  pronikavým způsobem, který jsem necítila, co jsem byla maličká. Ještě předtím, než přišel Bob. 
                                                                                                (Kapitola třicet sedm, Amy, str. 220)

  Během čtení tohoto příběhu jsem pořád přemýšlela, co asi tak napíšu do této recenze a vlastně ani nyní, když píšu tyto řádky si nejsem tak úplně jistá svými pocity.
  Do knihy jsem se začetla téměř okamžitě. Nejsem si jistá proto, že se ve mně ty pocity tak různě mísí... Ano, musím říct, že tato kniha má jistě velký potenciál.
  Ze začátku jsem trošku nemohla pochopit Amy, protože ona a já jsme tolik rozdílné... Jako oheň a led. Nechápala jsem, jak se Amy mohla tak hnusně zachovat vůči Jacobovi. Takové jednání od ní bylo zvrhlé a sprosté.
  Ale abych Amy jenom nekritizovala, musím také říct, že kapitoly s ní mě baví a lituji, že nejsou delší. Naproti tomu mě zase až tak neuchvátily kapitoly o Alex, které jsou naproti tomu podle mého názoru někdy až zbytečně dlouhé. - To je jediná výtka, kterou ke knize mám.
Asi nejvíc se mi líbí příběh Jacoba (samozřejmě po Amy, jejíž příběh mi přijde nad slunce zajímavý). Je mi sympatický a jsou části, kde ho i lituji.
Co by se někomu nemuselo líbit je to, že tu jsou docela dost sprostá slovíčka. Tohle nemám moc ráda, ale na rovinu se přiznám, že u této knihy mi to vůbec nevadí - naopak si myslím, že se tam takové pasáže hodí. Což je věc, kterou při hodnocení knih nepíšu nebo neříkám. Přesto jsem na tuhle věc pro svůj lid musela upozornit a objasnit, jak se na tuto situaci dívám já.
Jinak - kniha se mi četla dobře, protože je čtivá a během opravdu krátké chvíle vám nabíhají přečtené stránky. Něco takového u příběhů velmi oceňuji.
Kniha mi také linkou o Alex trochu připomněla "Sto jmen", kterou jsem před časem četla líbila se mi a recenzi si můžete také přečíst na tomto blogu. Najdete ji pod štítem Recenze - A.
  Celkově se mi kniha líbila, ale přišlo mi, že se některé pasáže (zvláště u Alex) opakovaly. Nicméně na další autorčinu knihu se velmi těším a doufám, že bude ještě o něco lepší, než tato.
  Příběh bych označila za psychologický thriller a má krásnou obálku.

                                                             Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Knihu můžete zakoupit tady: http://www.knihyomega.cz/eshop-snaz-se-nedychat.html
                                               https://www.knihydobrovsky.cz/zkus-zadrzet-dech-6088848

Za zaslání recenzního výtisku děkuji společnosti Knihy Omega a Knihy Dobrovský.




Se záští - Eileen Cook



Autorka: Eileen Cook
Originál: With Malice, HMH Books, 2016
V ČR: Bohuslava Nováková, Dobrovský, Omega, Praha 4, 2017
Počet stran: 256

Anotace: Osmnáctiletá Jill Charron vyráží na výlet do Itálie. Má to být dobrodružství na celý život. Ale dochází k nehodě. Jill se probouzí v nemocnici, nohu v sádře, stehy v obličeji, a místo vzpomínek na posledních šest týdnů jen jedno velké nic.
Ví jen to, co jí řekli: během školního výletu do Itálie se připletla ke smrtelné nehodě a musela být převezena domů, kde jí otec zařídil nadstandartní péči. Péči, která zahrnuje právníka, ale i houf novinářů...
Protože je možné, že ta nehoda... nebyla jen pouhou nehodou.
Jill se snaží dát dohromady události posledních šesti týdnů, ale její dosud pohodlný a bezproblémový život zmizí v nenávratnu...

Co vůbec je v tom zatraceném želé? Šťouchla jsem do něj lžící a ono se roztřáslo jako hromádka celulitidy s třešňovou příchutí.
                                                                                                                         (Kapitola třetí, str. 24)


Kniha je napsána stylem, že se hlavní hrdinka Jill v nemocnici již probouzí. Nepamatuje si události posledních šesti týdnů - tím srozuměno, že si nepamatuje události, které se jí měly stát při výletu do Itálie. Nepamatuje si, jak k nehodě došlo ba dokonce, což je k nevíře, neví ani to, že ji ta nehoda potkala.  Jak se píše v anotaci, během čtení na začátku knihy nevíte, jestli to nehoda doopravdy byla nebo je v tom něco úplně jiného.
Napětí tu houstne. Nevím, co bych ke knize (tedy k ději) více napsala, abych neprozradila nějaký velký spoiler, takže se raději vrhnu na samotné hodnocení - to bude v tomto případě asi to nejrozumnější řešení.

Od něj to znělo, jako by se jednalo o běžný postup, ale já jsem na internetu viděla pravdu. Mysleli si, že bych mohla uletět.
                                                                                                                    (Kapitola dvacátá, str. 164)

EILEEN COOK je autorkou řady románů, které byly přeloženy do osmi jazyků. Většinu svého dospívání si přála být někým jiným a žít někde jinde, což je skvělá škola pro spisovatele.
Eileen žije ve Vancouveru se svým manželem a dvěma psy a už nechce být nikým jiným.

"Mohla ses se Simone přetahovat a ten nůž jí vytrhnout, nebo pokud je nůž z kuchyňky, kde jste bydlely, mohla jsi ho použít na nějakou svačinu. Nedá se zjistit, kdy jsi na nůž sáhla. a kdo ví, proč v tom autě byl. K čertu s tím, třeba Simone vůbec neprobodli. možná na ten nůž spadla."
                                 (Kapitola dvacátá, str. 169)

Líbí se mi námět knihy. Je čtivá, svižná a snadno se v ní zorientujete.
Co je u této knihy velký plus a musím to označit jako originální kvalitu je to, že v sobě skrývá výslechy osob, kteří jsou s událostí nějak spojení. Možná i tím je tempo knihy tak svižné. V knize jsou i dost časté rozhovory mezi postavami, což je nesmírně čtivé. Ani se nenadějete a už jste na konci příběhu a víte, jak celá kniha nakonec dopadla.
V knize nechybí napětí ani dynamika. Tento příběh společně s knihou "Maminčin mazánek" a "Snaž se nedýchat", určitě budou moci za to, že svoji knihovničku obohatím o thrillery či jiné napínavé příběhy. Je skvělá a určitě stojí za přečtení.

                                                         Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Knihu koupíte tady: http://www.knihyomega.cz/eshop-se-zasti.html?slova=se+z%E1%9At%ED
                                 https://www.knihydobrovsky.cz/se-zasti-613286

Za zaslání recenzního výtisku děkuji společnosti Knihy Omega a Knihy Dobrovský. 

sobota 2. září 2017

Maminčin mazánek - Sarah Flint

Autorka: Sarah Flint
Originál: Mummy´s Favourite, Aria, 2016
V ČR: Jana Brosová, Dobrovský, Omega, Praha 4, 2017
Počet stran: 272

Anotace: SLEDUJE... VYČKÁVÁ...
                   KDO BUDE DALŠÍ?
V lesním hrobě je pohřbena matka s dítětem. Jeden z nich je živý, druhý mrtvý.
Detektiv konstábl Charlie Staffordová má za úkol pátrat po pohřešovaných osobách. Úkolem ji pověřil přímo její šéf, detektiv inspektor Geoffrey Hunter.
Čím více párů je pohřešováno, tím sílí tlak na oba kriminalisty. Stopy jsou nejasné. Identifikovali několik podezřelých, ale je mezi nimi pachatel? Dokáže Charlie zastavit sadistického vraha, jehož jediným přáním je potrestat ty, kdo podle něj provedli něco špatného? Nebo se sama bezděčně stane obětí?
Napínavý, dechberoucí detektivní thriller z nové řady příběhů detektiva konstábla Charlotte Staffordové z londýnské Metropolitní policie.

  Většina lékařů a výživových specialistů tvrdí, že
  průměrný člověk může bez jídla žít čtyři až šest 
  týdnů, ale bez vody je i týden zázrak.   
                                                                                                                            (Kapitola 9, str. 45)
      
  Muž v lese kope jámu a čeká na svou první oběť. Obětí jeho ohavných činů jsou vždy matka a její nejoblíbenější (milované) dítě. - To vysvětluje název "Maminčin mazánek."
  Pokaždé, než svou oběť dostane, pečlivě sleduje její život. Sleduje její život zdálky, ale sleduje ho i zblízka. Čeká na příležitost. 
  Když se mu jáma (hrob) zdá už dost hluboká, vše potřebné je připravené k uskutečnění jeho zvrhlého plánu, jde unést matku společně s jejím mazánkem. 
  Jeho první obětí je čtrnáctiletý Richard a jeho matka Julie. Překvapivě Juliin vztah s manželem, jenž nese jméno Keith Hubbard není v žádném případě idylický. Keith ji totiž mlátí.
  Dotyčný vrah se baví utrpením svých obětí. A to jak psychickým, tak také fyzickým. Baví se strachem v jejich očích. Podle mého názoru se jedná o chladnokrevného zabijáka, který v sobě nemá nic než touhu po pomstě. Chce se pomstít maminkám i jejich mazánkům a nezastaví se před ničím. 
  Pachatel těchto hnusných zločinů si dává pozor, aby po sobě nezanechal jedinou stopu a vyhnul se tak jakémukoli prozrazení. Nějací podezřelý jsou, ale policisté a dokonce ani naše hlavní hrdinka Charlie, jak jí s oblibou říkával její zesnulý bratr Jamie, nejsou absolutně schopni určit, jestli v podezřelých je pachatel. A obětí stále přibývá... 
Otázkou však zůstává, KDO bude DALŠÍ. V MĚSTEČKU UŽ SI NEMŮŽE BÝT NIKDO NIČÍM JISTÝ A UŽ VŮBEC NEMŮŽE NIKOMU VĚŘIT. Vlastním kolegům, sousedům, ale dokonce ani rodině či přátelům...

  Charlie poznala matčin strach, skutečný a surový. Ztratila příliš mnoho. Nemohla to ztratit znovu. Žádná z nich. Charlie si přála, aby o tom mohla mluvit. 
                                                                                                                          (Kapitola 17,str. 98)


SARAH FLINT je pseudonym britské autorky, která 35 let pracovala u Metropolitní policie. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla, se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní. 
Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejich vyřešení se během své služby podílela. 
Maminčin mazánek vyšel v roce 2016 a její prvotinou. Její druhý detektivní příběh Trophy Taker vyšel v roce 2017.

Sarah ráda čte a pilně se připravuje  svou velkou výzvu: výstup na Kilimandžáro. Žije a pracuje v Londýně s partnerem a třemi dcerami. 

  Jeho matka ho odmítla doprovodit, přestože ji s sebou chtěl, víc než cokoli. Nikdy tu pro něj nebyla, ani když měl bolesti. Nikdy. Jeho tělo se zahojilo, ale jeho duše byla zraněná víc a víc, každá její absence byla hřebíčkem do rakve. 
                                                                                                                        (Kapitola 19, str. 112)
 Tato kniha je prostě úžasná. Ano - je prostě skvělá.
 Toto mi, prosím, věřte. Možná vám k tomu, abyste mi uvěřili, že tato kniha prostě stojí za přečtení, je informace, že já thrillery skoro nečtu. Vlastně jsem za svůj život četla asi tři knihy tohoto žánru. Narovinu - jsem prostě fanoušek historických románů a ne thrillerů.
  Tahle kniha mě ale svou anotací zaujala na první pohled, a tak jsem se rozhodla, že si jí zkusím přečíst. Čím více jsem na tento příběh čekala, tím více jsem se na něj těšila, protože mi něco říkalo, že z ní budu nadšená.

  Zbylé dítě nebylo nic, to oblíbené bylo mrtvé a všechno bylo ztracené, všechno bylo navždy pryč. 
                                                                                                                               (Kapitola 24, str. 139)

  Zkrátka, jak už jsem jednou napsala - nejsem žádný zapálený fanoušek thrillerů, ale tahle kniha je nejlepší, jakou jsem kdy četla.
  Sice jsem napsala, že se jedná o thriller, ale na své si tu přijdou také fanoušci detektivek. Autorka celkem nepravidelně střídá kapitolu o Charlie a vyšetřování a samotném vrahovi. Z této knihy mě několikrát přeběhl mráz po zádech. Zvláště z pasáže, která je hned na začátku knihy, kde dotyčný zabije Richarda a potom Julii stále dokola šeptá: "Maminčin mazánek. Maminčin mazánek. Maminčin mazánek."
  Upřímně - kniha mě bavila, že se nejednalo jen o thriller, ale bylo tam i vyšetřování, u kterého jsem se uklidňovala. Fakt - leckteré pasáže mě donutily k tomu, abych se více těšila na Huntera, Meg - matku hlavní hrdinky, Bena - kamaráda Charlie, který je válečným invalidou a spoustu dalších poklidných postav, které nezažili vrahovo hrozivé běsnění.
  Kniha mě bavila hned po otevření. Nevím, jestli za to mohlo i to, že jsem se na knihu tolik těšila a částečně jsem se na ni nalákala prostě "jen" díky čtivému stylu psaní autorky. Myslím, že této knize prospělo také to, že jsou krátké kapitoly. Krátké kapitoly, ale každá končí tak, že prostě musíte číst dál i když víte, že máte před sebou více věcí na práci než jen čtení.
  V knize se nachází 44 kapitol. Již od začátku jsem si myslela, že vím, kdo je pachatel. Zásadní zvrat těchto mých úvah o tom, kdo to provádí, nastal v jednom okamžiku, který tu nebudu prozrazovat - jednalo by se totiž o spoiler. A já chci, abyste byli stejně tak překvapení jako já. Knihu jsem dočetla dnes ve 3 hodiny odpoledne a ještě nyní, skoro v 9 hodin večer, když píšu tuto recenzi, jsem stále plná dojmů z knihy.
  Nebudu lhát, když řeknu, že něco takového, jako byl ten závěr bych opravdu nečekala. Hlavně jsem nečekala to, kdo byl vrah. To jsem při jeho postavení vážně nečekala.
  Během čtení jsem měla podezření na dvě určité osoby, ale ty jsem musela po nějaké době vyloučit a pak už jsem si jen odevzdaně a celkem frustrovaně říkala: "Tak kdo je vlastně vrah?"
  Na závěr bych ráda řekla to, že tahle kniha za přečtení rozhodně stojí. Doporučuji všem fanouškům thrillerů, detektivek, strašidelných příběhů, ale také těm, kteří rádi zabrousí i do jiného žánru, než je jejich obvyklý oblíbený. Tak, jako já. Nebudete litovat! 
  Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega a Knihy Dobrovský. 

  Kdykoli jindy by to nebe bylo úchvatné, malý, vzdálený kousek Londýna, kde absence neonových světel dovolí pohled na nebeskou klenbu v celé své kráse. Dneska večer však, když temné stromoví odhalilo svá tajemství, byla veškerá nebeská krása zastíněná čirým zlem, které tu leželo skryté pod zemí. 
                                                                                                                         (Kapitola 43, str. 251)

                                                  Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

                                                     
                                                             
Knihu koupíte tady: http://www.knihyomega.cz/eshop-mamincin-mazanek.html
                                 https://www.knihydobrovsky.cz/mamincin-mazanek-6088453







pátek 1. září 2017

Pilíře země - Ken Follett

Autor: Ken Follett
Originál: The Pillars Of The Earth, Macmillan, New York, 1999
V ČR: Jan Jirák, Knižní klub, vydání čtvrté, 2015
Počet stran: 928

Anotace: Rozsáhlý historický román, jehož zásluhou se Ken Follett stal celosvětovým bestselleristou, líčí příběh odehrávající se v Anglii 12. století.
Na pozadí mocenských politicko-náboženských sporů sleduje po půl století osudy několika obyvatel městečka Kingsbridge, kteří zasvětili život výstavbě katedrály.
Strhující dobová freska v sobě spájí výtečný vypravěčský um, originální myšlenku přiblížit čtenářům vznik jedinečných a charakteristických staveb své doby a především neobyčejně barvitou představu o středověku, jež obnáší mozaiku lidských vztahů nabitých napětím, svár dobra a zla, statečnost a lásku, nenávist, násilí, intriky i zradu...

Tom pochopil, že to Ellen myslí vážně. Zaplavila ho vlna úlevy a štěstí. Padl na kolena a zůstal klečet na zemi. A pak, jako když se zvednou stavidla, se rozplakal.
                                                                                                        (Kapitola 1, část čtvrtá, str.75)

  U téhle knihy je strašně složité představit děj - je tam toho opravdu moc. A když píšu moc, myslím tím opravdu MOC. Dobře - zkusím to. Samotná anotace, jak jste si asi stačili všimnout nám toho totiž moc neprozradí.
  Představte si Anglii ve 12. století. Představte si stavitele, který si přeje postavit katedrálu.  Tento stavitel se jmenuje Tom, má dvě děti - malou Martu a staršího Alfreda. K tomu všemu nemá práci, je chudý a jeho manželka Agnes mu oznámí, že je těhotná. Jediná naděje na záchranu před smrtí hladem je pro tuto rodinku prasátko, které s sebou vláčí na cestách. Jednoho dne jim však prasátko ukradnou zloději a navíc ještě zraní Martu.
  V tu chvíli se na cestičce objeví žena jménem Ellen se svým synem Jackem, kteří žijí o samotě v lese. Ellen Martě pomůže. Rodinka pak chvilku zůstává na místě, jen tak, pro jistotu, aby se Martě znovu neudělalo špatně.
  Z počátku, když se Ellen v knize objeví, jeví se jako postava, která je pro děj celkem nedůležitá, ale radím vám, abyste si ji dobře zapamatovali. Tahle žena totiž, jak později zjistíte, je pro další události celkem dost důležitá.
  Poté, co Tom nepořídí a jeho práce na katedrále je odmítnutá, rozhodne se i se zbytkem rodiny, (Ellen již odešla), utábořit v lese. Jenže se situace zkomplikuje poté, co Agnes začne rodit. V lese je chladno, navíc nikde není ani živáčka. A tak své milované musí pomoci Tom...
To, co jsem nestínila nyní, je teprve začátek knihy. Nebudu psát, jak to s Agnes a maličkým nakonec dopadne, protože to by byl až moc velký spoiler.

  "Netvař se tak smutně," požádala ho a oči měla plné slz. 
  "Nemůžu si pomoct," pokrčil rameny. "Jsem smutný."
   "Mrzí mě, že jsi kvůli mně tak nešťastný."  
   "To tě nemusí mrzet. Spíš by tě mělo mrzet, že jsem s tebou byl tak šťastný. Protože to tak teď bolí, holka. To, že jsi dosáhla toho, abych byl tak šťastný."
                                                                                                           (Kapitola 4, část třetí, str. 269)

  Kniha mimo jiné nastiňuje tehdejší život, ale i to, jak fungovala církev ve dvanáctém století. Z církevní linky bych si být vámi zapamatovala hlavně Philipa a jeho biologického bratra Francise.  Důležité je také jméno místního biskupa Walerana Bigoda, který, ač se to zpočátku nemusí tak zdát, má potenciál pořádně zamíchat dějem.
  A jestli se vám to už teď jeví rozsáhle a zamotaně, garantuji vám, že bude hůř. Samotná kniha má totiž postav daleko více. Hraběte Bartoloměje, jeho dceru Alienu, které je na začátku knihy 17 let a jejího bratra Richarda, kterému je na začátku příběhu pouhých 14 let.  
Nakonec vám musím říct ještě o jedné postavě a jeho rodině. Jedná se o Williama Hamleigha, který v knize přestavuje ztělesněné zlo. V hodně případech jedná na popud své matky Regy, či pro vlastní (leckdy velmi zvrhlé) potěšení. Jeho táta se jmenuje Persy. Hamleighovi neustále touží po moci a jsou pro to ochotni udělat cokoli. I zabíjet...

Když skřivánek v síti se zmítá,
zpívá tklivěji než kdy dřív. 
Jak by píseň ta tklivá
ze sítě chudáčka vyplíst. 
***
Pak večer lovec kořist sesbírá
a pro skřivana naděje hned zhasne.
Všech ptáků i lidí život končívá,
Jen píseň tón snad nikdy neuvadne.

"Sbohem, Walerane Bigode," zvolala Ellen. "Opouštím Kingsbridge, ale tebe neopustím. Zůstanu s tebou ve tvých snech." 
V mých taky, pomyslel si Tom.
                                                                                                           (Kapitola 4, část třetí, str. 270)


Ken Follett se narodil  5. 6. 1949.
Kenneth Martin Follett je velšský spisovatel historických románů a thrillerů.
Narodil se v Cardiffu ve Walesu jako prvorozené dítě v rodině daňového inspektora. V deseti letech se s rodiči a sourozenci přestěhoval do Londýna, navštěvoval osmileté gymnázium a technický institut a později na univerzitě studoval filozofii a v postgraduálním kurzu žurnalistiku. Pracoval v Cardiffu jako reportér pro South Wales Echo a v Londýně pro Evening News. Poté, co opustil novinařinu, pracoval jako zástupce ředitele v malém londýnském nakladatelství. Koncem sedmdesátých let začal po večerech psát. Zpočátku publikoval pod pseudonymy, například Zachary Ross nebo Martin Martinsen.
Proslavil se v roce 1978 špionážním románem Eye of the Needle a následovaly čtyři další bestsellery ve stejném žánru Tripple (1979), The Key to Rebecca (1980), The Man from St. Petersburg (1982) a Lie Down with Lions (1986).
V roce 1983 vydal knihu podle skutečné události On Wings of Eagles, která pojednávala o záchraně dvou civilistů z Iránu v době revoluce v roce 1979.
Poté změnil radikálně žánr a v roce 1989 spatřil světlo světa historický román Pilíře země (The Pillars of the Earth), který pojednává o výstavbě středověké katedrály v Kingsbridge. Knihy se prodalo 18 miliónů výtisků a v žebříčku bestsellerů New York Times se udržela 18 týdnů. V roce 2007 potom napsal pokračování Na věky věků (World Without End), jež se odehrává přibližně 200 let po událostech v Pilířích země a sleduje osudy dalších generací stavitelů katedrály v období poznamenaném morovou ránou v Evropě v polovině čtrnáctého století. Této knihy se prodalo 11 milionů výtisků.
Ken Follett je také autorem oceněné historické trilogie Století, ve které sleduje osudy několika generací vzájemně spřízněných rodin z různých částí světa. Kniha první Pád titánů (2010) pojednává o době první světové války a ruské revoluce. Druhá část Zima světa (2012) se odehrává v době vzestupu třetí říše, španělské občanské války, druhé světové války a na počátku studené války. V závěru nazvaném Hranice věčnosti (2014) se Follett rozloučí s hrdiny v příbězích poznamenaných událostmi jako kubánská krize, válka ve Vietnamu, stavba berlínské zdi, ale i pád komunistického bloku.
Dalším úspěsným Follettovým románem jsou Kavky (2001), dílo vypráví o událostech před vyloděním Spojeneckých vojsk v Normandii, poutavě líčí pokusy špičkové britské agentky o zničení telefonní ústředny v týlu německých pozic, na níž závisí spojení polních vojsk s velitelstvím v Berlíně.
V románu s romantickým podtextem Muž s podivnou minulostí se přeneseme do Londýna roku 1914 ke klíčovým událostem předvečera první světové války.
Za další Follettovy knihy jmenujme například Night Over Water (1991), A Dangerous Fortune (1993), A Place Called Freedom (1995) nebo The Hammer of Eden (1998).
Follettovy knihy neušly zájmu filmařů a on sám za svá díla dostal nejrůznější ocenění a čestné doktoráty.
Ken Follett se rozhodl pro napsání první knihy z finančních důvodů, protože potřeboval peníze navíc na opravu rozbitého auta.

  "A už to nikdy nikomu neříkej!" Zajíkala se hněvem a s obtížemi ze sebe vyrážela slova. "Nikdy nikomu neřekneme, co ti dva provedli - nikomu! Nikdy! Nikdy! Nikdy!" 
                                                                                                         (Kapitola 6, část první, str. 326)


  I přesto, že jsem knihu četla docela dlouho kvůli vysokému počtu stran a nedostatku času, se mi kniha líbila. Byla nápaditá, je v ní popsáno půl století, což je hodně let a to mám ráda. Označila bych jí jako rodinnou ságu.                                                                                                                            

  Podle historické propracovanosti si myslím, že autor na knize pracoval opravdu dlouho. A vyplatilo se. Je zajímavé sledovat osudy hlavních, ale i vedlejších postav, které jsou ovlivněny především činy Willliama Hamleigha. Tuto postavu jsem vážně neměla ráda. Přišel mi nafoukaný, chamtivý a jednal jen a pouze ve svůj prospěch. Musím však přiznat, že mi ho na konci knihy bylo i líto. A přitom jsem si celou knihu v podstatě nepřála nic jiného. Když ta chvíle nastala... Nevím, no.. Jak říkám, bylo mi ho prostě líto. Nicméně, celou dobu, co v knize vystupoval se téměř ke každému choval povýšeně. Ke každému, kromě své matky - té se bál.                                                                                                        

  Dále musím ocenit to, že Ken Follett opět po Pádu titánů dokázal až neuvěřitelně skvěle propojit osudy několika postav a rodin dohromady. Pád titánů mě přesto bavil víc. Přišlo mi totiž, že v knize Pilíře země některé situace autor až zbytečně moc dlouho protahoval a situace, které mohl více popsat, zase až tolik dobře nepopsal.                                                                                                                

Na druhou stranu báječně i přes tento nedostatek udržoval moji pozornost při čtení a leckdy mě překvapil nečekaným vývojem.                                                                                                                            Co mě trošku mrzí je, jak nakonec dopadl Tom, kterého jsem měla ráda. Richarda a jeho sestru Alienu jsem si také velmi oblíbila. Musím se přiznat, že jsem si musela zvykat na Ellen, která mi v některých chvílích přišla až nepřirozeně radikální.                                                                                            

Také mě v knize překvapil začátek. Začíná prologem, který popisuje události okolo popravy v roce 1123. Popravovaný je muž - to je jediné, co o něm na začátku víme. Radím vám, abyste si i tuhle chvíli zapamatovali, protože na konci dojde k objasnění, které jsem si dala dohromady už celkem dlouho předtím, než jsem si to přečetla. 
"Co tím chceš říct?" 
"Že může dojít ne krveprolití."
Waleran zvedl černé obočí. "Skutečně?" podivil se. "V tom případě ti budu muset dát rozhřešení." 
                                                                                                         (Kapitola 8, část druhá, str. 447)

  Je dobře se autor tolik nezaměřuje na popis krajiny, stavby katedrály, ale nýbrž na charakteristiky postav nebo na postavy samotné. Autorův styl psaní se mi líbí. Píše čtivě a jak už jsem napsala výš - rozhodně umí překvapit. 
Silný dojem na mě udělal Jack. Byl popisován jako velký milovník a obdivovatel Alieany, který se nebojí pro svou milovanou udělat cokoli - třeba za ni nasadit i vlastní život. Při čtení jsem si říkala, že Aliena má oproti většině z nás veliké štěstí, co se týká toho, že potkala někoho takového, jako je on. Normálně jsem se do něj během čtení zamilovala. (I když Jamieho z Cizinky nepředčil. :D) Z prostředí katedrály mi byl nejsympatičtější Philip, který měl situace hezky promyšlené a dokázal převorství hezky vést. 
K této knize jsem si několikrát musela vyhledávat určité pojmy, které jsem nevěděla, co znamenají. - To se mi tak často nestává. Jinak se mi kniha líbila, hlavně mě bavilo sledovat osud Alieny, Richarda a Jacka. Co mě trošku mrzí je, že Ken více nepřiblížil život Jonathana. Veliká škoda, protože si myslím, že měl na to, aby byl v knize popisován, měl ze začátku hodně našlápnuto. Zkrátka mi přišlo, že na něj autor při psaní trochu zapomínal. 
  William je pobil jako když liška roztrhá kuřata. Nad tím by plakali i andělé. 
                                                                                                       (Kapitola 9, část první, str. 454)

Na konec recenze je nutné říct, že další díl Na věky věků si určitě pořídím a přečtu a také to, že mi nezbývá než doufat, že v druhém díle bude tato postava více rozebíraná.
  Ocitli se v území nikoho mezi dvěma vojenskými tábory.
                                                                                                 (Kapitola 9, část první, str. 457- 458)

                                                         Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky
 
"Přinuť Williama, aby pro nás lom znovu otevřel, prosím," nevzdával se Philip. "Takhle se vlastně neprotiví tvé vůli, ale okrádá tím samotného Boha."  
                                                                                                        (Kapitola 9, část první, str. 464)














Emočník: Vzorný syn