Přeskočit na hlavní obsah

Plamen duše - Barbara Woodová

Autorka: Barbara Woodová
Originál: Soulflame, 1986
V ČR: Jiří Durman, Alpress, Klokan, Frýdek - Místek, 2002
(3. dotisk 1.vydání)
Počet stran: 408

Anotace: Krásná léčitelka Selené jde za svým osudem do starověkého Babylónu, Jeruzaléma a Alexandrie, do tajemného pouštního města Magny s němými otroky i do exotického paláce radostí v Persii. Poznává učení bohyně Isis, dávná zaříkávání beduínů, pavilon hindských lékařů. Její sen o místě, kde se lidem dostane pomoci a léčení, i její puť za životní láskou – řeckým lékařem Andreasem – vrcholí v Římě za vlády císaře Claudia.

Příběh začíná v Sýrii, kde se jedné noci Selené narodí. Její rodiče jsou uprchlíci, a proto se musejí neustále skrývat, aby je nenašli. Velice jim v tom pomůže žena, která je léčitelka a jmenuje se Mera, s jejíž pomocí se děvčátko, pozdější poutnice a léčitelka Selené narodí. Jenže dojde k přestřelce, při níž matku se Seleniným bratříčkem odvlečou neznámo kam. Táta obou dětí, který se do poslední chvíle radoval z přírůstku a snažil se je všechny zachránit, Meře těsně před svou smrtí řekne, aby se o děvčátko postarala. Mera k děvčátku přilne a vychová jako své vlastní.
Naučí ji všechno, co by měla o léčení znát.  Bylinky však nejsou to jediné, co může Selené k léčení využít... Má totiž trochu zvláštní dar - zázračný plamen, který dokáže mnoho pro nás naprosto nepředstavitelných, skoro až nemožných věcí.
 Čas plyne jako voda, až do dne, kdy se má Selené na veřejném obřadu stát ženou. Jenže... Někoho potká. Potká řeckého lékaře Andrease, s jehož pomocí onehdy zachránila život jednomu těžce zraněnému muži. Od doby jejich setkání neuplynula jediná chvíle, kdy by se ti dva ocitli bez myšlenky na jeden druhého. Byla to prostě láska na první pohled.
Jejich láska se ještě víc posílí právě na obřadu, kde se spolu hodně baví. Selené se už odmalička trápí jednou věcí - když mluví, zadrhává se. Spousta lidí se jí kvůli tomu posmívá a nadává jí... Ale Andreas je trpělivý. Vyčkává a nedokončuje to, co má tato zdánlivě křehká dívka na srdci. Naopak - jak už to u zaminovaných bývá - hltá každičké její slovo. Selené se mu se svým trápením (i přesto, že se stydí) svěří a on jí poradí, aby se, když mluví soustředila na něco jiného. Na něco, co je jejímu srdci i mysli blízké.
A tím ji definitivně této vady řeči zbaví. Selené si uvědomuje, že ho stále více miluje, což se ale příliš nelíbí Meře, které Andreas značně komplikuje plány o tom, povědět jí konečně pravdu.
Selené je ke svému neštěstí nucena odejít na dalekou cestu, na které později bude pokračovat sama, bez náhradní matky, která cestu nedokončí a nikdy už žádnou další nepodnikne.
Selené se potom, co se dozví pravdu o tom, že je adoptovaná na přání své pěstounky vydává na cestu, aby zjistila pravdu o tom, kdo byli její rodiče a také o tom, co je jejím životním posláním.
Cesta ani kraj, kterým prochází není vůbec jednoduchá a mladá žena se tak musí potýkat hned s několika překážkami najednou.
Neustále touží potom, aby mohla být s Andreasem. Nestále se však nabízí otázka: Setkají se spolu ještě vůbec někdy? Selené jako všichni zamilovaní doufá, že ano... Co když má však osud jiné plány?

 
Co ho žene na moře? Naso nevěděl a ptát se nemohl. Mezi mediky slyšel rčení: „Doktore, uzdrav se sám.“ Mořský kapitán však měl obavy, že rána v Andreasově srdci se obklady a stehy zahojit nedá.
                                                                                                                           (Kapitola č. 3, str. 36)


Vize ji tak přemohla, vypadala tak možná, až jí to bralo dech.
                                                                                                                             (Kapitola č.5, str. 42)


Seléne se na něho uchváceně dívala. Učil ji totéž, co ji kdysi učila Mera, když začínala s dávným věděním. Zažehnout plamen duše a soustředit na něho celý vesmír.
                                                                                                                          (Kapitola č.6, str.60) 
Úspěšná autorka se narodila v roce 1947 v Anglii. Vyrůstala v Kalifornii, kde později deset let pracovala v nemocnici v Santa Monice jako asistentka na neurochirurgii. 
 Pak se teprve začala věnovat svému koníčku - psaní. Procestovala téměř celý svět, na cestě důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky vhodně uplatnila ve své literární tvorbě. Barbara Woodová nyní žije a tvoří v Riverside v Kalifornii.
Je vidět, že autorka navštívila řadu zemí. Do svých knih se nebojí zahrnout jiné kultury a dokáže čtenáři výborně přiblížit jinou krajinu, jiný život, víru, zvyky... Líbí se mi, že ve svých knihách cizince rozhodně neodsuzuje a její knihy jsou poučné nejen z hlediska bylinek, ale i mezinárodních vztahů.
Musím říct, že i když se zde vyskytuje mnohobožství a já věřím, že existuje pouze jediný Bůh, knihu jsem si mimořádně užila. Rozhodně bylo zajímavé, přečíst si něco o tom, jak se v dřívější době žilo v těchto oblastech. 
Nejvíce se mi líbila část Jeruzalém, která podle mého názoru mohla být i delší. Na druhou stranu mi přijde, že  tuhl lokalitu autorka nepopsala tolik, jako například Babylon.
Ale i tak s každou stránkou podle mého názoru přidávala na dobrodružství a dramatičnosti, takže se čtenář rozhodně nenudí. Alespoň já jsem se tedy nenudila. Některé situace jsou naprosto šokující a tak napínavé, už musíte číst neustále. To je další  věc, která se mi líbila. 
Přesto, že jsem od autorky četla i s Plamenem duše pouze dvě knihy, vím, že si sbírku jejích knih musím pokud to, alespoň trochu půjde, zkompletovat. 
Do příběhu dala sympatické hlavní postavy. Možná mi tam trochu chybělo to, co se stalo s Ulrikou a Eirikem. Těm jsem velice fandila. Ale jinak kniha hlavně ke konci byla hodně napínavá a neztratí tímto "drobný nedostatkem" na svém ohodnocení. 
Co po přečtení této knihy rozhodně vím - v době, kdy se příběh odehrává, bych rozhodně nechtěla žít v Římě, kde byly podle mého názoru hrozně kruté tresty, které ještě navíc nebyly ani se soudem. Prostě stačit podpis císařovny či císaře a bylo "vymalováno." Jsem ráda, že nakonec vše dopadlo, tak jak dopadlo...

" Přišli jsme k sobě z dálky. Z větší vzdálenosti, než dělí hvězdy na nebi. Jsme jako dva poutníci na zemi, sami dva, právě zrození, ty a já." Prohlížel si její tvář. "Miluji tě, Selené," pokračoval . "Je to víc než žádost, i když po tobě toužím celým srdcem. Ty jsi vstoupila do mého života a probudila jsi mě. Dala jsi mi cíl. Chci tě učit, Selené. Nejdřív tebe. A pak budu učit i ostatní." 
                                                                                                                    (Kapitola 10, str.78) 
"Elizabeth," řekla Selené tiše. "Láska je nejkrásnější věc na světě. Je nejmocnější ze všeho a dokáže zázraky. Láska tvoří život. Hojí rány a dává lidem odvahu i sílu. Máš-li Cornelia dost ráda, nikdy ho neztratíš. Miluj ho celým srdcem a celou svou bytostí. Musíš se lásce odevzdat celá a on se na oplátku odevzdá tobě, neboť není nic krásnějšího a většího než je láska."
                                                                                                                     (Kapitola 43, str. 246)
"Ty strašné měsíce v paláci Laši," vzlykala a líbala mu oči. "V poušti, na útěku, když jsem se skrývala, i na voru v proudu řeky. A pak v Persii  - vždycky jsem před sebou měla tvou tvář. Modlila jsem se, abys mě jednou našel."
"Konečně jsem tě našel a nenechám tě odejít. Nikdy jsem nikoho nemiloval jako tebe, Selené. Naučila jsi mě zase snít a doufat. Mohl jsem si znovu vážit sám sebe. Ale když jsi zmizela, mé sny a naděje zemřely. Vrátil jsem se na moře..." 
                                                                                                                   (Kapitola 58, str.347)
                                                  Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky
                                                                                                      
                                                                               

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sto jmen - Cecelia Ahernová

Autorka: Cecelia Ahernová
Originál: One Hundred Names, Harper CollinsPublishers, Londýn, 2011
V ČR: Ludmila Havlíková a Tomáš Havlík, BB art, Praha 3, 2013
Počet stran: 320

Sto jmen, sto lidí, sto osudů...
Novinářka Kitty Loganová se ujímá tajuplného dědictví - jediného listu papíru se seznamem stovky lidí, který je klíček k nevšednímu příběhu.

Novinářka Kitty Loganová přišla o práci v televizi po odvysílání reportáže, v níž na základě křivého svědectví obvinila bezúhonného učitele, že zneužil studentku a přivedl ji do jiného stavu. Nemůže si být jistá ani svým hlavním zaměstnáním redakci časopisu Etcetera, který donedávna řídila její přítelkyně a rádkyně Constance, ale právě v době Kittyina skandálu podlehla rakovině. Nešťastná mladá žena, od níž se  po aféře   odstěhoval přítel a rozkmotřil se s ní i dlouholetý kamarád, se teď upíná k jedinému cíli. Chce splnit poslední přání své zemřelé zaměstnavatelky a napsat v jejím zastoupení příběh , který si Constance vysnila, ale nikdy ho nevtěl…

A mám hotovo!!!

S radostí vám oznamuji, že mám hotovo! Respektive DOPSÁNO. Knihu jsem pojmenovala "Martinova nadvláda," protože právě tato dvě slova jsou nejdůležitějším mezníkem v knize. Příběh jsem dopsala dne 27.10.2016 v přibližně 23:00, trval mi napsat rok. S věnováním, citátem, názvem a poděkováním má 330 stran. Doufám, že se vám bude líbit... :)