Elementum - Jiří Dittrich
Nakladatelství: Epocha, rok 2016 (1. vydání)
Série: Elementum (1. díl)
Počet stran: 512
Anotace: Největším problémem Alexandra Summerse byla blížící se maturita. Nebo alespoň do té doby, než se mu život obrátil naruby. Vše začne příchodem neznámého cizince, Alex se dozví, že je potomkem jedné z nejstarších, dávno zaniklých civilizací, jež vládla nejen politickou, ale také magickou mocí. Přesněji všemi silami přírody. Tato civilizace ale ve skutečnosti nezmizela. Už po tisíce let se skrývá mimo zraky lidstva a nyní se nachází ve velké krizi.
Alex je nucen chopit se svých schopností a nově objevenou říši zachránit. Jenže s tajemstvím jeho minulosti odhalí i zdrcující pravdu o vlastní rodině. Jeho rodiče jsou dávno mrtví a úhlavním nepřítelem se stává jeho vlastní bratr, kterého musí porazit. A jeho porážka znamená konec všeho...
Její ústa byla jako dotek moře, příjemná, tichá a unášející mě dál.
(Kapitola 9; To, ve mně ukryté; str. 158)
Alex Summers studuje na střední škole. Jeho maturita se nevyhnutelně blíží. Měl by se tedy soustředit na studium... Ale co když je všechno úplně jinak, než se na první pohled zdá? Co když je on úplně někdo jiný, než si myslel? Co když není obyčejný?
Zkrátka jednoho dne se Alex v tváří v tvář setká s cizincem, který mu prozradí tajemství o říši, o které doposud nikdy neslyšel. A co víc - dozví se dokonce, že ji napadá jeho krutý bratr Zek, proti kterému se bude muset postavit, zachránit svou říši a usednout na trůn jako nový vládce. Trochu moc novinek nejednou, nezdá se vám? To, co však Alexe zasáhne asi nejvíc je, že bude muset na čas opustit své dosavadní přátele a především, že lidé, u kterých dosud žil a měl je rád, nejsou jeho skuteční rodiče. Jeho opravdoví rodiče jsou mrtví... Už na první pohled je jasné, že trénink ani samotná bitva nebudou jednoduché - ale stihne Alex vůbec ovládnout všechny čtyři elementy, které ho čekají než se Zek rozhodne zaútočit nebo se to stihnout nedá? To a ještě mnohem víc si budete muset přečíst v této úžasné knize.
Z jednotlivých semínek začínaly vylézat kořínky a začaly se živit půdou pod nimi. Moje vůle byla silnější, než jsem si myslel semínka poslouchala na slovo a rodily se z nich postupně přenádherné květiny.
(Kapitola 17; Země; str. 290)
V první řadě začnu tím, že kniha má neskutečně pěknou obálku. Na příběh jsem se chystala už dlouho, ale vždycky něco bránilo, abych si knihu pořídila. Až se jednoho dne na mě usmálo štěstí a já ji vyhrála v soutěži. A co víc - vyhrála jsem oba dva díly, což je skvělé a tímto bych chtěla autorovi ještě jednou moc poděkovat za zaslání.
Ale zpátky ke knížce. Pokud mě už nějakou dobu sledujete, asi víte, že jsem si hlavně od doby četby Dvoru trnů a růží strašně oblíbila fantasy žánr. Byla jsem zvědavá, jestli se mi bude líbit, ale už podle traileru jsem očekávala skvělý děj. Vlastně, dalo by se říct, že díky traileru jsem se o této úžasné sérii dozvěděla.
Přiznám se, že ještě když jsem měla rozečtenou jinou knihu, jsem to nevydržela a přečetla si Prolog, který mě naprosto dostal. Hned, jak jsem dočetla tu rozečtenou, jsem se pustila do téhle a musím říct, že byla chyba, že jsem čtení tak dlouho odkládala, Jak jsem to, sakra, mohla vydržet?!
Styl psaní mi hrozně moc sednul. Líbilo se mi, že autor jako dnes už jeden z mála použil i trochu přechodníků, čímž knize dodal větší "šmrnc".
Co se mi dále líbilo, byl svižný, ale přesto krásný popis krajiny i historie říše. Kromě Prologu má kniha 31 kapitol, které i přesto, že jsou některé delší, zhltnete a nemůžete přestat. Při čtení jsem se cítila hladová/žíznivá po dalších stránkách. Snad nikdy jsem neměla dost. Navíc jsem měla pocit, jako kdybych se v té fiktivní říši ocitla přímo já a všechno jsem na těch pár dní, které mi četba zabrala, prožívala s Alexem. Úplně mě frustrovalo, když jsem se některý den ke knížce vůbec nedostala.
Bývala bych ji dočetla už včera a napsala recenzi, ale měli jsme návštěvu a nákupy, tak jsem se k ní dostala až večer. Dnes ráno, hned po probuzení jsem k příběhu opět zasedla a dočetla 3 kapitoly, které mi ještě zbývaly do konce.
Kámen byl jako prázdný kus galaxie mého života.
(Kapitola 18; Tvrdý jako kámen; str. 309)
Tak tuhle větu jsem si četla asi 3x, až tak se mi líbila. Četla jsem jí dokonce i nahlas ségře, ale ta zřejmě nechápala, co se mi na ní tak líbí, protože se na mě jen dívala.
Čím více se příběh ubíral ke konci, tím více gradoval. Jak to nakonec celé skončilo, to vám nechci prozradit. Konec je dle mého názoru na celém prvním díle vůbec nejlepší. Ne, že bych se už těšila, až celá kniha skončí, naopak... Bylo mi líto, že ještě nepokračuje. Štěstí, že mám u sebe druhý díl. musím ho začít hned dneska, nebo se asi zblázním.
Hrozně se mi líbilo že postavy, které autor stvořil po celou dobu neztrácely charakter, - např. že Zek ani na chvíli nevyměkl. Nebo že Alex zůstával stále stejný - po celou dobu byl dle mého názoru skvělý. V mnohých situacích jsem ho chápala a soucítila s ním.
Připadal jsem si jako na ohňostroji, na malém, romantickém ohňostroji, který se před námi rodil i umíral. Malé výbuchy plamenů vždy vyvrátily část půdy a voda, která překonávala zbytky ohně, se měnila v páru jejíž efekt pomalu zakryl celé části města.
(Kapitola 26; Poslední moment; str. 419)
Na závěr recenze bych chtěla říct, že knihu doporučuju všem, kteří s jejím pořízením váhají nebo mají rádi tento žánr. nebojte se toho, Tento díl má úžasně našlápnuto pro další skvělou sérii žánru fantasy. Příběh je neuvěřitelně napínavý (zvláště konec). Mimochodem, pokud o tom ještě nevíte, autor má v plánu napsat a vydat v této sérii celkem 5 dílů, což jestli budou všechny díly skvělé jako tenhle, určitě doufám, že se mu jeho sen splní. Miluju Alexe i svět, ve kterém se příběh odehrává. Jo, a taky miluju Gabriela.
Musím se vám však přiznat s jednou věcí - většina knihy popisuje výcvik, který je sice zajímavý, ale tak nějak jsem cítila, že mi tam ještě něco chybí. A tak jsem měla v plánu dát krásných 4,5/5 hvězdiček. Pak jsem si však přečetla konec a nemůžu jinak - tomuto dílu dávám plný počet, nemůžu jinak. Hrozně se těším na další díl. Na samý závěr musím poděkovat autorovi, že tuhle knihu napsal - jsem z ní úplně hotová!
"Kuráž musí být, i kdyby vyschla pole," pootočila se Abby a s důvtipnou hláškou se sesunula z kamene na zem a stoupla si poblíž Sama.
(Kapitola 26; Poslední moment; str. 420)
Komentáře
Okomentovat