Snílek Neznámý: Laini Taylorová

Autorka: Laini Taylorová
Originál: Strange the Dreamer, 2017
V ČR: Adéla Špínová, CooBoo, 2018
Série: Snílek Neznámý (1. díl ze dvou)
Počet stran: 488

Anotace: Sen si vybírá snílka, nikdy ne naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmalička je totiž mýtickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půlku světa, je příliš zbabělý. A tak o městě hledá každou zmínku v knihách, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit se skupinou legendárních válečníků. S nimi si konečně může splnit svůj sen... nebo o něj navždy přijít.

  "Duch zleniví, když zanedbáváš vášně." 

(kapitola 5; Sen si vybírá snílka) 

  Jednoho dne žil chlapec, který rád snil. Říkali mu Lazlo, a protože nikdo neznal jeho příjmení, říkali mu Neznámý. Tento nejdříve kluk; později muž, toužil objevit ztracené město zvané Pláč. Od malička si to přál, jenže se moc bál vyrazit do města sám. Jednoho dne se mu dostalo to potěšení, že dostal možnost vyrazit s vybranými lidmi na dobrodružnou výpravu právě do tohoto města. Výprava mu otevírá dvě možnosti - buď si splní sen nebo bude nešťastný… 

"Ty snad ne?" Ruby vypadala doopravdy ohromeně, jak tu stála usušená ohněm a nádherná, nahá, spokojená a modrá. Modrá jako opály, bleděmodrá. Modrá jako chrpa, jako křídla vážek, jako jarní - ne letní - obloha. Modrá jako pět vražd, které čekaly na spáchání. 

(kapitola 12; Líbání duchů)

  SNÍLEK NEZNÁMÝ je knížka, kterou jsem si nejprve nechtěla ani přečíst. Nevím, proč. Když vyšla, anotace mě tak nějak nechávala chladnou a negativní recenze mi taky moc na chuti do čtení nepřidaly. Neříkám nic proti negativitě. Koneckonců, negativní reklama je taky reklama. 

  Pak jsem se rozhodla, že se do Snílka přece jen pustím. Nejsem taková, že bych se do knihy nepustila jen kvůli tomu, že se ostatním nelíbila. Už několikrát se mi stalo, že se okolí daná knížka nezdála, ale já jsem si jí zamilovala. Tak jsem jí dala šanci. 

  Plno lidem se nelíbila kvůli originálnímu stylu psaní a užité lyrice, která se v knize vyskytuje opravdu hodně. Musím říct, že mi styl psaní sedl a lyrika se mi zde také moc líbila. 

  Pokud můj blog či YouTube už nějakou dobu sledujete, víte, že jsem spíše příznivce akce a napětí, ale zde jsou lyrické části tak krásně napsané, že jsem se do nich od první stránky zamilovala. 

  Nejvíce se mi líbila čtivost a poněkud do pohádky laděný styl psaní/svět, což mám ve fantasy hodně ráda. Autorka vymyslela originální názvy např. království Zosma, klášter Zemonan či poušt Elmuthaleth.
  Pěkný je i bližší popis prostředí knihovny či kláštera. Přesto, že se jedná o příběh, kde je lyrika více než je běžné; nachází se zde i s pár "hustých" wau momentů. Ach, ty zvraty! 

  Svět je zde dle mého názoru geniálně promyšlený. Mísí se tu prvky "klasické fantasy" a snění. To vše dohromady skvěle funguje. Miluju Snílka! Stal se jednou z mých nejoblíbenějších knih za rok 2019. Samotný Pláč je nám tu záhadou. Ten konec? Co nám to autorka udělala?! Měla jsem chuť se okamžitě pustit do druhého dílu. Kniha byla utnutá v tom nejlepším momentu. 

  Knihovnu a miloval a jako chlapi se mu zdálo, jako by měla vlastní vědomí a možná ho milovala taky. 

(kapitola 18; Roztavené kosti pozabíjených démonů)

  Co se týče postav, dělí se na ty, které jsem buď měla ráda nebo ne. Tentokrát jsem k žádné postavě necítila něco mezi tím. 

  Lazlo byl moje nejoblíbenější postava, protože jsem se do něj dokázala nejvíce vžít. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem v něm viděla kus sebe samé. Já jsem taky velký snílek. 

  Druhou nejoblíbenější postavou byla Sarai. I do té jsem se dokázala vžít zase něčím jiným. Pokud si knihu přečtete, možná pochopíte, co jsem danou větou myslela. A třeba také ne. Myslím, že něco takového může pochopit pouze někdo, kdo se nachází v podobné situaci.  

  Ruby a Sparrow byly takové kamarádky pro všechno, nicméně mě celkem nechávaly chladnou. Za to Minya. To byla tak strašně protivná postava, vůbec jsem jí neměla ráda. 

    Koho jsem vyloženě nesnášela, byly bohové. Co si o sobě vůbec mysleli?! Narcisové jedni! Lumpové! O zvrácenějších bozích jsem nečetla. Prostě hnus. Ani jednomu z nich se nedalo věřit! Kdyby na světě tito bohové skutečně existovali, radši bych byla bezbožná, než bych jim věřila či je dokonce uctívala. Hrůza! Nejhorší na tom je, že jsem jejich úmysly odhalila ještě dřív, než se o tom autorka naplno zmínila. Moje nejhorší představy se tedy naplnily. 

 Na Snílkovi Neznámém se mi nejvíce líbí citáty a to, že jsem si musela vyhledat i některá slova (ze začátku příběhu) ne googlu, což mi obohatilo slovní zásobu. 

  Na své si přišla i romantická část mé duše, protože se zde objevuje (mimo jiné) jemná romantika. O jemnější romantice jsem nečetla. Opravdu krásně napsané.

 Konec byl napínavý, ale popravdě, byla jsem z něj hodně smutná. Událost jsem prožívala společně s postavami až jsem sama na sobě cítila naprosté zoufalství bezvýchodnosti situace. 

  Snílka Neznámého určitě doporučuju všem snílkům, milovníkům originálních příběhů a fantasy s hodně; ale opravdu hodně jemňounkou romantikou. Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček. Moc se těším na Múzu nočních můr!