Pán hor 1: Hana Marie Körnerová
Série: Pán hor (1/6)
Počet stran: 448
Poznámka: vydání z roku 2017
Anotace: Rozsáhlá historicko-romantická sága mapuje osudy šesti generací šlechtického rodu de Braie od roku 1785. Odehrává se převážně ve Francii, i když bouřlivé události osmnáctého, devatenáctého a začátku dvacátého století zavedou hrdiny nejen do mnoha zemí Evropy, ale i do Ameriky, Afriky a kolonií v Indii. Příběh mladičké Christiny se začíná odvíjet ve chvíli, kdy ji souhra náhod zavede do zchátralého hradu v horách. Žije tam pouze Edmond, přezdívaný Pán hor - černá ovce rodiny de Braie. Sníh odřízne všechny cesty do údolí a uvězní Christinu ve společnosti muže, jemuž se dlouhé měsíce snažila vyhýbat. Edmond - muž s nejhorší pověstí v kraji - nakonec riskuje život, aby ji dopravil do bezpečí. Christina pomalu rozmotává klubko lží, zveličených pomluv a pověr, které z hradního pána udělaly postrach celého okolí. Z počátečního strachu a odporu se rodí nesmělá láska. Ta pobouří celý kraj a způsobí rozkol mezi Christinou a její rodinou. Komplikace přináší nejen rodová zášť, ale i dějinné zvraty. Po pádu Bastily je starý svět v troskách. Edmond je však schopen pro svou lásku udělat i nemožné. Stejně jako o dvacet let později jeho syn, který v císařských službách odchází do Itálie, aby v Benátkách dostihl osudovou ženu svého života.
Všichni muži touží po jednom. Ale všichni nejsou stejní každý z nich si bere ženu po svém. Josef a Robert jako zahradníci, kteří pěstují květinu, než ji utrhnou. Edmond jako lovec, který štve kořist.
Ale hezky popořadě. Do knihy jsem se pustila s jediným očekáváním - bude romantická a odpočinu si u ní. A toto očekávání bez pochyby splnila. První setkání Christiny a Edmonda mi přišlo pěkné. Prostě taková pohádka pro dospělé. 😍 A musím říct, že tento dojem si kniha i udržela, což mi vůbec nevadilo. Chtěla jsem něco nenáročného.
Tentokrát zde musím zmínit dvě věci, které nebyly úplně ok. První je, že se zde často opakoval výraz jako lovec, kořist, plachost a často zde ženské postavy brečí. Což se chvíli dá přehlédnout, ale když máte knihu, která má skoro 450, tak chcete změnu. Druhá věc, kterou musím vytknout, je, že se zde vyskytly velké časové skoky (hlavně po Sebastianově narození.) Musíme však přihlédnout k faktu, že se jedná o autorčinu prvotinu, a tak tyhle nedostatky beru s rezervou.
"Jsi ďábel," zasípěla Clara, "ďábelské mámení." Vyrazila proti němu s napřaženýma rukama. "Vrať se do pekel, odkud jsi přišel!"
"Já jsem možná opravdu přišel z pekla," ušklíbl se Edmond svým typickým zlým úsměvem, "ale ty jsi na tom daleko hůř. Ty svoje peklo nosíš v sobě. Pro tebe před ním není záchrany."
Komentáře
Okomentovat