Autorka: Lucie Ortega (Navrátilová)
Vydal: Fragment (2023)
Počet stran: 416
Anotace: Dva tisíce let po odchodu andělů je Eden sužován úpadkem, jehož příčina zůstává neznámá. Pravověrní z něj viní Heretiky a jejich zapovězenou magii, a napětí mezi oběma skupinami nebezpečně stoupá. Chrámová tanečnice Ada Efron žije posledních sedm let jako Pravověrná. Tají své heretické kořeny a snaží se zapomenout na to, že kdysi přísahala pomstu vrahovi svých rodičů. Když je však její identita prozrazena a její nový život se ocitne v troskách, Ada ví, že přišel čas odplaty. Dokáže zjistit, co se přesně stalo o Noci velké očisty, kdy její rodiče zemřeli? Stihne vraha najít, než v Edenu vypukne válka? A pokud ho najde, bude dost silná, aby ho porazila?
"Aspoň bych si konečně mohla být jistá, že mám nějakého anděla na své straně," odtušila. "A padlý je pořád lepší než žádný, zvlášť když jde o pomstu."
"O pomstu." Tentokrát to posměšně znělo. A jak přesně se hodláš pomstít? I kdybys vraha našla, co bys s ním dělala? Umíš bojovat? Umíš používat magii? Máš jakýkoli jiný nástroj, kterým bys ho donutila čelit spravedlnosti?"
(Leviatan, str. 114)
Autorka si získala naše čtenářská srdce především díky své předchozí tvorbě - sérií Světla nad močálem. V této sérii mimo jiné využívá postav a faktů slovanské mytologie. Tentokrát se však rozhodla spojit dobře známá i méně známá fakta křesťanské kultury a na základě toho vytvořila fantasy svět, kde se společnost dělí na Pravověrné a Heretiky. A pozor - je to samostatná kniha. Hlavní postava Ada Efronová žije posledních sedm let jako Pravověrná, nemůže však zapomenout na Noc velké očisty, při které zemřeli její rodiče. Od té doby jí vrtá hlavou, co se vlastně té osudné noci stalo a kdo může za smrt jejích rodičů.
Je lidskou přirozeností toužit po spojení, a přitom rozdělovat. Toužit po harmonii a přitom rozsévat spory. Toužit po lásce, a přitom podněcovat svár. Většinová společnost se občas chová, jako by ostatní měli být vděční, že vůbec mohou dýchat stejný vzduch a chodit po stejných cestách. Jako by byla povinnost těch, kteří jsou jiní, nám dokázat, že nepředstavují hrozbu. Jenže hádejte co? Oni nám nic dokazovat nemusí. Nic nám nedluží, a když se budeme tvářit, že ano, nenaučíme je se chovat podle našich představ. Naučíme je nás nenávidět.
(Ta, která kráčí s andělem, str. 393)
Od autorky jsem už četla Světla nad močálem a moc se mi líbila. Recenze na ně už je na blogu. Najdete ji pod štítkem "Podpora českých autorů." Knihy s andělskou tématikou miluju, proto jsem byla naprosto nadšená, když autorka oznámila, že připravuje Eden. Nemohla jsem se dočkat, až kniha konečně vyjde.
Od Světel se Lucie Ortega ve psaní neskutečným způsobem posunula. Já jsem tak strašně nadšená, jak opět dokázala spojit fakta se svou fantazií a napsat příběh, u kterého by mi vůbec nevadilo třeba i dvě stě stran navíc. Vůbec se mi nechtělo knihu dočíst, proto jsem si ji schválně šetřila a četla ji pomalu. Vychutnávala si každé slovo. I když bych po zralé úvaze nechtěla v žádném případě žít mezi Pravověrnými. Vůbec se mi nelíbí, jak jsou takový "sešněrovaní" a nedokázala bych se s jejich stylem života sžít. Naproti tomu Heretici mi přišli sympatičtější v tom, jak žijí. No, je jasné, kdo bych v Edenu byla. Heretik.
Hlavní postava Ada mi sedla, i když mě v jednom momentě i lehce naštvala svou reakcí v určité situaci, ale jinak jsem s ní soucítila a fandila jí.
Ray je můj miláček od první chvíle. Připomíná mi Daniela ze série Pád od Kate Lauren, která se stále řadí mezi top strop série s andělskou tématikou. Právě tuto sérii kniha hodně připomíná. Řekla bych tedy, že Ray Bellmond je něco mezi Danielem (Pád) a Huntem (Půlměsíční město od Maasové). Chtěla bych ho potkat? Rozhodně! (Ačkoli to všechny zmíněné, postupně samozřejmě. Nejsem si totiž úplně jistá, jak by reagovali, kdyby se spolu střetli všichni tři. 😅😇)
Mezi nesympatické postavy rozhodně patřila Marie, která byla opravdu na zaškrcení a Zach.
Mezi méně výrazné a přesto velmi důležité postavy rozhodně patřila Luna. Ta mi ale přišla celkem fajn.
Kniha je díky této dvojici i lehce humorná, je nabitá akcí a i když jsem se dost snažila, aby kniha ubíhala pomalu, díky čtivosti jsem ji měla rychle přečtenou. Navíc pořád musíte myslet na to, co bude s kým a jak dál. Ve zkratce jsem prostě nemohla přestat číst.
Navíc to věnování, které mi autorka do Soumraku Edenu napsala, má pro mě velký význam a moc si toho vážím. Děkuju! Přesně se totiž trefila do toho, co jsem o sobě řekla a jak to cítím. 💕
Pro toho, kdo si chce přečíst, co jsem napsala na BOOXY hned po dočtení příběhu, přikládám fotku, která je v dolní části této recenze. Více myslím netřeba slov. Autorce přeju hodně inspirace do další tvorby a to, aby se Eden více četl, protože rozhodně stojí za to. A pokud milujete fantasy s andělskou tématikou, pak je tahle kniha přesně pro vás. Má totiž všechno, co má dobrá kniha mít. Rozhodně se zařadila mezi mé TOP PŘEČTENÉ KNIHY ROKU 2023.💙😇
⭐⭐⭐⭐⭐!
Komentáře
Okomentovat