Recenze: Emma - Jane Austenová a moje láska ke klasice

 Autorka: Jane Austen 
V ČR: Kateřina Hilská, Slovart, 2020
Počet stran: 470

Anotace: Úspěšný román Jane Austenové z prostředí anglické „lepší společnosti“ počátku 19. století, kde čas plyne pomalu a porušení společenských konvencí je neodpustitelnou chybou, kde city a vztahy mezi mladými lidmi výrazně ovlivňuje výše majetku a jejich svazky jsou často výsledkem osobních obětí a kompromisů. Ústřední postavou je krásná a vzdělaná mladá žena Emma Woodhousová.

  Jane Austenová je známá především díky knize Pýcha a předsudek. Zatímco na Elisabeth jsem si musela zvykat, Emma mi díky svému vývoji přijde daleko více propracovaná a vyspělejší než Elisabeth. Emma mi svou povahou připomíná Scarlett z Jih proti Severu, což je moje nejoblíbenější klasika. 
  Vím, že je asi hloupé srovnávat Pýcha a předsudek s Emmou, ale přesto jsem si všimla podobnosti mezi panem Knightleym (Emma) a panem Bingleym (Pýcha a předsudek). Pan Darcy a pan Elton. Zkrátka to vypadá, že autorka popisovala pány ze svých knih hodně podobně. (Což tak nějak chápu, určitě měla svůj důvod nebo tehdy takoví muži zkrátka opravdu byli. Alespoň většina.) 

Román Emma není o akci a velkých zvratech - je o romantice, vztazích, postaveních ve společnosti, anglické smetánce a také o drbech. O životě v přepychu v kontrastu se životem na venkově. O citech. A o přátelství. 

  Emma je napsána tak, aby vám co nejvíce přiblížila tehdejší způsob mluvy a chování. A právě jazyk, kterým je kniha napsána, si zaslouží mou pochvalu. Je z něj cítit noblesa a gentlemanství, které už se dnes bohužel tolik (spíš vůbec) nenosí. A to je škoda, velká škoda. 

  Romány Jane Austenové jsou postavené především na době, v níž autorka žila. Na atmosféře v jednotlivých společenských kruzích. 

  Vždy, když čtu klasiku, mě uchvátí, že si autoři dokázali získat srdce čtenářů nejen ve své době, ale i napříč časem. Jejich knihy jsou nestárnoucí a je v nich určitá nadčasovost. (Do jisté míry).

  Zpátky k tomuto románu - Jane Fairfaxová by si rozhodně zasloužila více prostoru, ne-li samostatnou knihu. Škoda, že autorka buď nestihla titul napsat nebo ji to tehdy ani nenapadlo.  Je velmi zajímavá.

  Celkově jsem ráda, že se mi v tomto roce podařilo číst více klasiky. Miluju to, i když to není mezi mými vrstevníky obvyklé a v budoucnu bych chtěla mít knihovničku nejen na žánry, které už mám (rozděleno na knihovnu fantasy, historické, romantika + erotika, a thrillery+ horory), ale i právě knihovnu na klasiky. Momentálně čtu druhý svazek Hrabě Monte Cristo a musím říct, že se mi sice první díl líbil o něco více (mořeplavby), ale i tak se jedná o velice zdařilé klasické a též v něčem nadčasové (bude recenze, až dočtu třetí svazek) dílo.   Už teď vím, že se společně s Jih proti Severu, Emmou, Janou Eyrovou, Malými ženami a Na Větrné hůrce zařadí k mým nejoblíbenějším klasikám.

  Závěrem svého rozplývání bych chtěla říct, že asi půjdu proti proudu, když řeknu, že se mi Emma líbila o mnoho více než všemi opěvovaná Pýcha a předsudek. Rozhodně doporučuju a jsem moc šťastná, že na mě v tomto překrásném vydání kromě dvou zmiňovaných ještě čeká Rozum a cit. Určitě si přečtu i další autorčiny knihy. Je to láska. 

⭐⭐⭐⭐/⭐