Pán hor 1: Hana Marie Körnerová

 Autorka: Hana Marie Körnerová

Série: Pán hor (1/6)

Počet stran: 448

Poznámka: vydání z roku 2017

Anotace: Rozsáhlá historicko-romantická sága mapuje osudy šesti generací šlechtického rodu de Braie od roku 1785. Odehrává se převážně ve Francii, i když bouřlivé události osmnáctého, devatenáctého a začátku dvacátého století zavedou hrdiny nejen do mnoha zemí Evropy, ale i do Ameriky, Afriky a kolonií v Indii. Příběh mladičké Christiny se začíná odvíjet ve chvíli, kdy ji souhra náhod zavede do zchátralého hradu v horách. Žije tam pouze Edmond, přezdívaný Pán hor - černá ovce rodiny de Braie. Sníh odřízne všechny cesty do údolí a uvězní Christinu ve společnosti muže, jemuž se dlouhé měsíce snažila vyhýbat. Edmond - muž s nejhorší pověstí v kraji - nakonec riskuje život, aby ji dopravil do bezpečí. Christina pomalu rozmotává klubko lží, zveličených pomluv a pověr, které z hradního pána udělaly postrach celého okolí. Z počátečního strachu a odporu se rodí nesmělá láska. Ta pobouří celý kraj a způsobí rozkol mezi Christinou a její rodinou. Komplikace přináší nejen rodová zášť, ale i dějinné zvraty. Po pádu Bastily je starý svět v troskách. Edmond je však schopen pro svou lásku udělat i nemožné. Stejně jako o dvacet let později jeho syn, který v císařských službách odchází do Itálie, aby v Benátkách dostihl osudovou ženu svého života.

  Všichni muži touží po jednom. Ale všichni nejsou stejní každý z nich si bere ženu po svém. Josef a Robert jako zahradníci, kteří pěstují květinu, než ji utrhnou. Edmond jako lovec, který štve kořist. 

    Tady asi  není potřeba shrnutí, takže jdu výjimečně rovnou na hodnocení, abych něco neprozradila. Knihu jsem četla ve čtečce a je to první e-kniha, kterou jsem v roce 2023 přečetla. Kdo mě sleduje už nějakou dobu, ví, že čtu české autory a fandím jim. Na knihy této autorky jsem se chystala už dlouho. Po přečtení této knihy nevím, proč jsem ji tak dlouho odkládala. 
  Ale hezky popořadě. Do knihy jsem se pustila s jediným očekáváním  - bude romantická a odpočinu si u ní. A toto očekávání bez pochyby splnila.  První setkání Christiny a Edmonda mi přišlo pěkné. Prostě taková pohádka pro dospělé. 😍  A musím říct, že tento dojem si kniha i udržela, což mi vůbec nevadilo. Chtěla jsem něco nenáročného. 
  Tentokrát zde musím zmínit dvě věci, které nebyly úplně ok. První je, že se zde často opakoval výraz jako lovec, kořist, plachost a často zde ženské postavy brečí. Což se chvíli dá přehlédnout, ale když máte knihu, která má skoro 450, tak chcete změnu. Druhá věc, kterou musím vytknout, je, že se zde vyskytly velké časové skoky (hlavně po Sebastianově narození.) Musíme však přihlédnout k faktu, že se jedná o autorčinu prvotinu, a tak tyhle nedostatky beru s rezervou.

   Pokládám za zvláštní, že ženy, které se v knize vyskytují, jsou všechny tak krásné, že po nich hned každý muž touží a muži jsou zase napsaní jako drsňáci s divokým pohledem plným touhy. Ženy jsou zde hodně zdrženlivé (vyjma jedné, která čas rozhodně neztrácí), s ohledem na dobu. kdy se sága odehrává. Někdy mi to už přišlo trošku moc. 😁 Podle mého názoru by dotyčná měla ubrat a ty dvě být méně stydlivé a bylo by to akorát, ale chápu, že vzhledem k historickému období to prostě nejde. Dřív to tak prostě bylo. 

  Během čtení jsem z toho trošku cítila dnešní hit Bridgertonovi bez lady W. a plesů. Pardon, vím, že se mnou spousta z vás nebude souhlasit, ale já jsem to tak prostě měla. 😊 

  Líbila se mi čtivost a lehkost příběhu i to, že nám autorka i okrajově připomněla historické události (hlavně dobití Bastily) a osvětlila i události potom, o kterých jsem nic nevěděla. 

  Občas jsem měla sto chutí s Christinou pořádně zatřást, aby se probrala. Hlavně v jejím mládí. Upřímně jsem ji nechápala. Vyžehlila si to po jedné události, když už byla starší a, co si budeme podívat, i mnohem rozumnější. Doufám, že se dozvím, jak to nakonec s Christinou a Edmondem dopadlo, protože Hana Marie se rozhodla poslední část věnovat jejich synovi Sebastianovi. 

  Děj Sebastiana a jeho lásky se mi nakonec líbil mnohem víc než příběh jeho rodičů. Možná jsem jedna z mála, ale je to tak. Rozhodně se na ně těším v dalším díle, na který doufám dojde v brzké době. 

  Žena, kterou bych s chutí uškrtila, byla rozhodně Eugénie. Co si o sobě ta ženská vůbec myslí?! Mimochodem, taky jsem zvědavá, jestli její postava bude mít ještě nějaký další vývoj. Byla bych docela ráda, nějaký záporák by se hodil. 😀

  O rodičích de Charmontových také  nemám valné mínění. Nestačí, aby byla dcera šťastná? Ne, tohle mi hlava prostě nebere. Nevím, jestli jsem jediná, ale Robert mi trochu připomínal toho zrzka z filmu Alenka v Říši Divů. 😅

  Nicméně doufám, že v dalším díle se dočkám určitého posunu v autorčině stylu psaní a jsem moc zvědavá, co si pro své postavy připravila. 

   

                   Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐

  "Jsi ďábel," zasípěla Clara, "ďábelské mámení." Vyrazila proti němu s napřaženýma rukama. "Vrať se do pekel, odkud jsi přišel!"

  "Já jsem možná opravdu přišel z pekla," ušklíbl se Edmond svým typickým zlým úsměvem, "ale ty jsi na tom daleko hůř. Ty svoje peklo nosíš v sobě. Pro tebe před ním není záchrany."