Deník 1938-45: Helga Weissová
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 204
Tentokrát jsem se rozhodla přečíst si něco trošku žánrově rozdílného, ale přesto jsem neodbočila z historie. Jak už jste si asi stačili všimnout, dějepis mě moc baví a nejraději mám historické romány. Jenže tohle není historický román, zařadila bych ji spíše do naučné historické literatury. Taky pro mě znamenala větší nápor na psychiku a ještě v této chvíli, kdy sedím u počítače a píšu tyto řádky, moje pocity snad ani nejdou popsat slovy. I přesto, že mám načteno už poměrně hodně knih o tomto tématu, ještě při žádné se mi nestalo, aby se mi úzkostí nesvíralo hrdlo.
Ke čtení této knihy jsem se odhodlávala přes rok, neboť jsem tušila, že bude hodně emočně náročná a moje tušení bylo i tentokrát správné.
V Deníku je ukryt příběh psychicky hodně silné dívky, která dospěla ve velmi inteligentní a dle mého názoru také velmi úspěšnou ženu, která neměla vůbec jednoduché dětství. Vyrůstala totiž za druhé světové války. Kniha je deníkem samotné autorky, která podává autentické svědectví o životě v tehdejší době, a která se narodila do židovské rodiny.
Musím říct, že jsem na téma druhé světové války četla už celkem dost knih, viděla jsem i plno filmů, ale tohle...
Co musím na knize ocenit je to, s jakým stylem a lehkostí byl tento skorp až neuvěřitelně silný příběh podán. S jakou lehkostí je zde popsána krutost, které se nacisté v období druhé světové války dopouštěli... Je to rozhodně jedna z knih, u které jsem měla sevřené hrdlo žalem a strachem z toho, co Helgu; její rodinu a přátelé potká. Zároveň se však jedná o neuvěřitelně čtivou knihu, kterou jsem odkládala pouze s velikou nelibostí.
Jediné, co mě v souvislosti s Deníkem mrzí, jsou dvě věci:
1.) To, že si tuhle událost musela autorka prožít na vlastní kůži
2.)To, že jsem se čtením otálela rok a přečetla jsem ji až letos v červenci
Zážitek z knihy rozhodně "podpořila" exkurze, na které jsem byla se školou - jednalo se o Terezín. Z vyprávění rodiny jsem věděla, že se jedná o hrozné místo, ale že na mě bude působit takhle - to jsem nečekala. Nějakou dob jsem z toho měla hrozně ošklivé sny.
V knize se dozvíte kdy například byla postavena ta šibenice v Terezíně atd.
Mrzí mě, že vám nemohu blíže popsat děj, ale u téhle knihy to jde dost těžko. Musela bych všechno vyspoilerovat a já vás nechci ochudit o skvělý zážitek.
Kniha je navíc doplněna o krásné, ale děsivé ilustrace. Krásné jsou proto, že jsou dětské. Přesto jsou na nich vidět hrůzy, které by žádné oko, natožpak oko dítěte, nemělo nikdy vidět.
Kniha v sobě skrývá mnoho pocitů - nejčastěji strach, hlad, žízeň, ztesk po domově a především také touhu přežít válku.
Obdivuji odvahu a povahu Helgy, její matku, otce. Obdivovala jsem také jejich lásku a touhu potom, být zase spolu...
Po dlouhé době nebo možná vůbec poprvé jsem přečetla i doslov. V doslovu bylo objasněno několik záležitostí a na samém konci knihy se nachází soupis postav s vysvětlením, o koho se přesně jedná a vysvětlivky, které popisují nejrůznější věci, povely,...
Deník je hodně emotivním dílem, ze kterého se mi svíralo hrdlo smutkem. Přesto si myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý. Ani nevím, co mě z této knihy zasáhlo nejvíc. Těch částí tam bylo tolik... Já vždycky říkám, že kniha, která v sobě ukrývá nějaké historické téma nebo období, je velkým přínosem se to do těch hodin dějepisu naučit. Mně samotné knihy tohoto typu hodně pomohly. A to nejen z období války...
Také příběhy tohoto typu donutí k tomu, abyste se nad těmi osudy zamysleli. Abyste přemýšleli. A takové knihy mám prostě ráda.
I přesto, že je příběh tak silný, je napsán s neuvěřitelnou lehkostí rozeného vypravěče. Klobouk dolů autorce! :)
Jdeme. Brána je doširoka otevřená a čeká. Teď mě asi roztrhnou s maminkou. Třeba jdeme rovnou do plynu. "Maminko, děkuji ti za všechno, a shledáš-li se s tatíčkem, a já ne, pak i jemu vyřiď ode mne díky. Díky za všechno." Ještě polibek a pohltila nás brána. "Bože, neopouštěj nás..."
(4.října 1944, str.161)
Komentáře
Okomentovat