Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Ransom Riggs

Autor: Ransom Riggs
Originál: Miss Peregrine´s Home for Peculiar Children, Quirk Books, 2011
V ČR: Bronislava Grygová, Jota, Brno, 2012
Počet stran: 358

Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu. Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.

  "Pospěšte si a dojezte všichni!" zazpívala slečna Peregrinová a jen to dořekla, otřásl domem další úder a shodil ze zdi zarámovaný obraz. 
                                                                                                               (Kapitola 6, str. 168)

  Pomocí tohoto příběhu máme možnost nahlédnout do života šestnáctiletého chlapce Jacoba, kterého již od malička hrozně fascinovaly příběhy. Příběhy, které byly neobyčejné, něčím zvláštní a poutavé. Příběhy, které mu vyprávěl dědeček, kterého měl moc rád.
  Když byl Jacob malý, věřil, že dědečkovy příběhy jsou pravdivé. Potom se mu spolužáci však kvůli jeho víře v pravdivost těchto příběhů o dětech a ostrově, smáli. Posmívali se mu. A tak věřit přestal...
  Chlapcova máma s tátou si o dědečkovi myslí, že prostě vinou války, kterou zažil a stáří, jednoduše přeskočilo.
  Dědeček ví, že se příšery, kterého již od malička pronásledují brzy vrátí. Přesně však netuší, kdy. Jeden den však zásadně změní dosavadní chod událostí.
  Jacob totiž od dědy obdrží telefonát, ve kterém stařík tvrdí, že příšery už jsou tady a aby se schoval. Chlapec však dědečkovi příliš nevěří, přesto však má o svého milovaného velký strach, který ho okamžitě donutí jednat...

  Nakonec mě rodiče skutečně zavedli ke cvokaři - tichému muži s olivovou pletí jménem doktor Golan. Neprotestoval jsem. Věděl jsem, že pomoc potřebuju.
                                                                                                                           (Kapitola 2, str. 41)

  Jacob přibíhá k domu, kde dědeček dosud žil. Nenajde ho. Začíná hledat dál - intenzivněji. Po sléze svého drahého příslušníka rodiny, ke kterému kdysi velmi zhlížel, najde v zahradě těžce raněného na zemi. Dědeček vysloví své poslední přání, aby se jeho vnuk na zmiňovaný ostrov. Nešťastný a šokovaná Jacob to slíbí a dědeček zemře. Bezradní rodiče, kteří si myslí, že jejich chlapec viděl na svůj věk až příliš mnoho, posílají hocha k místnímu psychiatrovi Golanovi v naději, že mu doktor vyléčí zraněnou duši.
Na chvíli se může skutečně zdát, že ano. Jacob má však stále děsivé noční můry a navíc nemůže zapomenou na slib, ani na samotného dědečka a jeho příběhy.
  Jednoho dne se rozhodne, že cestu na ostrov, o kterém si všichni myslí, že neexistuje, podnikne. Svůj plán líčí rodičům, kteří navrhují, aby se nejprve poradil s doktorem. Golan překvapivě souhlasí a chlapci cestu dokonce doporučí.
  S Jacobem vyráží také jeho otec, protože mladíkova matka trvala na tom, že nemůže jet bez doprovodu.  Navíc si táta chce vidět místní přírodu na vlastní oči.
A tak chlapec celkem neochotně, ale přesto nadšeně souhlasí. To však ještě netuší, že cestou na dané místo jeho dobrodružství nekončí, ale teprve začíná...

"My podivní jsme obdařeni dovednostmi, které běžní lidé postrádají, a tyto schopnosti jsou co do kombinací a variant obdobou různé barvy kůže či  rysů obličeje. Tedy, některé dovednosti mají všichni syndrigasti, jako například umění číst myšlenky, a jiné jsou zase vzácné, jako třeba to, jakým způsobem já dokážu manipulovat s časem."
                                                                                                                            (Kapitola 6, str. 153)

  RANSOM RIGGS se na dvě stě let staré farmě v Marylandu, kde chtěl jako dítě zůstat a stát se farmářem v pěti letech se však s rodiči přestěhoval na Floridu.
  V současnosti má svůj domov v kraji podivných dětí  - v Los Angeles. Prozatím stačil nasbírat diplomy na Kenyon College a na Fakultě filmové a televizní tvorby University of Southern California, oženit se a natočit několik cenami osvědčených krátkých filmů.
  Melouchaří jako blogger a cestovatel; jeho eseje z cest Strange Geographies najdete na adrese mentalfloss.com nebo ransomriggs.com.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je jeho prvním románem.

  Otočila stránku a objevila se fotografie sadisticky vypadajícího zubaře. 
                                                                                                                               (Kapitola 9, str. 260) 

  V první řadě musím vyzdvihnout to, jak je kniha zpracovaná. Nejen, že nová kapitola začíná vždy na nové straně a číslo kapitoly je veprostřed stránky a doplněná o pozadí, navíc je doplněna o úžasné fotky, které jdou ruku v ruce s příběhem. Normálně mi nevadí, když nová kapitola nezačíná na nové straně; ani to, když se v knize nenacházejí žádné fotky či obrázky, ale u této knihy je tohle všechno velkou výhodou.
  Musím se přiznat, že mě ze začátku vůbec nebavila. Četla jsem ji kvůli tomu nadvakrát. Nevím, prostě jsem se nějak nedokázala začíst.
Začetla jsem se až ve chvíli, kdy Jacob dorazil na ostrov. Jak říkám, bylo to až napodruhé. Tohle jediné mi na knize trochu vadilo. Přišlo mi, než chlapec dorazil na ostrov, kniha se táhla.
  Další věc, která se mi na příběhu líbila, byl nápad a o proti začátku se prostředek a konec ve čtivosti o dost zlepšil.
  Tahle kniha je sama o sobě dost temná. Postavy, které v knize vystupují jsou dost strašidelné (zvláště některé). Když jsem do této knihy šla, nic takového jsem nečekala. Několikrát jsem totiž shlédla trailer na knihu. Tak jsem k ní totiž přišla. Prostě mě zaujala.
Ve výsledku mě tento příběh nezklamal, a více než samotné postavy se mi líbil nápad, vsadit do děje už tak temnou dobu - rok 1940. Tím byla kniha ještě o dost strašidelnější a napínavější.
  Sirotčinec četla i moje mamka a obě jsme byly nakonec nadšené, i když mi i ona říkala, že měla trošku problém s tím, se do knihy začíst. 
  Knihu bych nedoporučovala dětem pod 14 let - ROZHODNĚ NE! - Na to je moc strašidelná.

                                                        Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky

Na další díly se rozhodně chystám - i na nejnovější knihu POVÍDKY PODIVNÝCH. 
 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

První život - Gena Showalter

Jsou světla, která nevidíme - Anthony Doerr

Elementum - Jiří Dittrich