Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas
Originál: A Court of Mist and Fury, Bloomsbury, New York, 2015
V ČR: Ivana Svobodová, CooBoo, Praha 4, 2017
Série: Dvůr trnů a růží (2. díl)
Počet stran: 664
Anotace: Feyre překonala překážky, které jí bránily v návratu na Jarní dvůr. Ovšem za příliš vysokou cenu. Dle dohody musí část roku strávit u Rhysanda, knížete Nočního dvora. A ač je nyní nesmrtelnou vílou, její srdce je stále lidské a ona se musí rozhodnout, komu vlastně patří její oddanost.
Nikdy jsem neochutnala tolik jídel - teplých, lahodných, výrazných, kořeněných. Jako by plnila nejen můj žaludek, ale také nezhojitelnou ránu v mé hrudi.
( Kapitola 29, str. 298)
Na konci minulého dílu ve Dvoru trnů a růží jsme se měli možnost seznámit s duševně silnou hlavní hrdinkou Feyre, která se nakonec byla nucena utkat v boji proti ženě jménem Amarantha, která svou krutou vládou zotročila celou říši tzv. za zdí - tedy v říši víl.
Uznávám, že hlavní postava Feyre se nemusí každému líbit, mě přijde sympatická už jen tím, jak si ví rady a hlavně se mi líbí, že je odvážná.
Během střetu Amaranthy s touto půvabnou dívkou, si Feyre vede celkem dobře, ale přece jen dojde k jistým záležitostem, při které je dívka nucena přistoupit na dohodu s Rhysandem - vladařem Nočního dvora. Ta dohoda je doslova otázkou jejího přežití, (případně smrti, kdyby na úmluvu nepřistoupila.)
Feyre si je vědoma, že bez Rhysovi pomoci boj nezvládne, a tak na dohodu přistoupí. Amarantha je poražena a Feyre se nyní už jako víla, může vrátit na Jarní dvůr se svým milovaným Tamlinem.
Zdá se, že nyní už budou mít oba pokoj, opak je ovšem pravdou. Žijí celkem běžný život, během kterého se musí vypořádat s nočními můrami, které Feyre pronásledují. Ani Tamlin však není úplně beze strachu.
A tak odstartuje sled podivného chování kdysi možná dokonalého vladaře Jarního dvora. Rhys se dlouho neozývá, a tak si Feyre i Tamlin začnou myslet, že na dohodu možná zapomněl či se jednalo o pouhý žert. Jarní dvůr se připravuje na svatbu svého pána, která odstartuje události, které na sebe nenechají dlouho čekat....
Zahalila mě tma, tišivá, něžná tma - a najednou jsem před sebou měla mužské tělo lesknoucí se potem. Něžné prsty mi zvedly hlavu a já vzhlédla do Rhysandovy tváře.
Jeho křídla nás halila, a sluneční světlo barvilo jejich blány zlatě a rudě. Za námi, někde možná v jakémsi jiném světě řinčela ocel o ocel, když spolu Cassian a Azriel začali měřit síly.
(Kapitola 30, str. 312 - 313)
Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu Thorne of Glass napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v dvaatřiceti jazycích.
Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a se psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.
Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží.
Rhys zazvonil svou sklenkou o mou. "Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní."
(Kapitola 34, str. 355)
Nemám slov. Je to pár minut, co jsem knihu dočetla (opět jako e-knihu) a jsem nadšená. Věděla jsem, že kniha bude úžasná, ale že až tak... Jsem vážně nečekala.
Stává se málo, že by druhý díl byl stejně dobrý (nebo dokonce ještě lepší) než ten první. U téhle knihy tomu tak je. Pořád opakuju, že pokud jste sérii ještě nečetli, okamžitě to napravte a nyní bych snad vyletěla do stropu radostí, kdybych měla tuto sérii i v hmotné podobě. Je vážně úžasná. Musím si ji koupit. Kompletně.
V tomto díle blíže poznáme Noční dvůr, ale i samotného Rhyse, ke kterému se musím přiznat, jsem neměla po přečtení prvního dílu úplně nejvřelejší vztah. Zde jsem si ho zamilovala. To, jakou lásku chová ke svému Dvoru, přátelům, i k samotné Feyre je prostě...
Jsem ráda, že jsem prostřednictvím autorčiných slov dostala možnost podívat se na Velaris, které jsem si také velmi oblíbila. Podle mého názoru by se mi ve městě velmi líbilo a jedná se o nejkrásnější město, které by lidské oko mohlo spatřit. Škoda, že není. Hned bych se tam vypravila.
Přiznám se, že mi ani Tamlin nepřišel tak hrozný, jak ostatní čtenáři psali. Na druhou stranu se však přikláním k názoru, že své chování opravdu přeháněl. Tím koncem mě šokoval.
A Lucien? Ten mě zase svých chováním (opět hlavně koncem knihy) naprosto odrovnal. Myslela jsem, že už mě jeho postava nepřekvapí. A ono jo!
Sarah J. Maas píše snad ty nejlepší konce ze všech spisovatelů, ke kterým jsem se kdy dostala. Celou dobu píše tak poklidně a pak?! Na konci?! Bomba. A další. Další. Prostě má nejspíš za cíl čtenáře svým čtivým stylem psaní úplně odrovnat. (V dobrém.)
Na koci knihy jsem skoro brečela, což už se mi dlouho nestalo. A co teprve ve třetím díle, když bitva je blízko.... Vím pouze, že každý díl je lepší a lepší...
Sarah se zkrátka nebojí bitev ani odzbrojující romantiky, která mě osobně dojala skoro k slzám. Super - doporučuji vším, co mám. A na závěr krásná romantická věta:
"Když se na tebe podívám, mám pocit, že nedokážu dýchat."
(Kapitola 48, str. 498)
Komentáře
Okomentovat