Dvůr křídel a zmaru - Sarah J. Maas

Autorka: Sarah J. Maas
Originál: A Court of Wings and Ruin, Bloomsbury, New York, 2017
V ČR: Ivana Svobodová, CooBoo, Praha 4, 2018
Série: Dvůr trnů a růží (3. díl)
Počet stran: 720

Anotace: Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat  jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí to zkázu celého království. 

Ležet vedle Ianthe, aniž bych jí podřízla krk, byl zkouškou trpělivosti a sebeovládání. Ovšem kdykoli se zdálo, že nůž pod mým polštářem šeptá její jméno, připomněla jsem si své přátele. Svou rodinu, která byla naživu a uzdravovala se na severu. 

(9; str. 89) 

  Když jsme se s Feyre poprvé setkali, byla obyčejnou, chudou dívkou, která toužila po jediném - přežít následující dny; měsíce; roky. Proto, aby ona i celá její rodina přežila, byla nucena se vydávat do lesa na lov. Jednoho dne v lese zastřelila vlka. Tím vlastně série začala. Feyre se pak dostala na Jarní dvůr. (Jak už jsem psala u prvního dílu, tak knihy vychází ze známé pohádky Kráska a Zvíře). Po pár týdnech se pochopitelně zamilovala do zdejšího vladaře - Tamlina. 

  Její štěstí však netrvalo dlouho, protože se zanedlouho musela utkat v boji s krutou a nelítostnou Amaranthou, která bytostně nenávidí lidi. Shodou okolností uzavřela dohodu s Rhysandem - vladařem Nočního dvora.  

  Ve druhém díle jsme pak měli možnost poznat, jak se Feyre s dohodou, ale hlavně s duševními ranami od kruté ženy vypořádává. tomto díle také pochopíme, že vztah mezi hlavní postavou a Tamlina není až tak idylický, jak se na první pohled zdálo. 

  Rhys jí poté unese a hostí na svém dvoře, který jsem si hodně zamilovala. Hlavně Velaris. Feyre poznává, že Rhys není tak špatný, jak si zpočátku myslela... Zjišťuje, že je docela fajn...

  "Až vybuchneš, děvče, postarej se, aby to pocítili napříč světy."

(17; str. 192)

  Nyní se Feyre vydává na celkem nebezpečnou cestu na Jarní dvůr, aby odhalila plány krále Hybernu, se kterým se Tamlin spojil. Od té doby, co Tamlin všechny zradil a přidal se k Hybernu, ho Feyre ještě více nenávidí než před tím. Proto se rozhodne ho zničit - zlomit. Jak? A dokáže to vůbec? Válka se nevyhnutelně blíží, ale co když bude všechno jinak? Kdo vyhraje a kdo bude poražený? Dá se tahle válka vůbec nějak vyhrát?

  "Já tě potřebuju. Jsi mou volbou. Pro mou budoucnost." 

(20; str. 234)

 Sarah J. Maas pochází z New Yorku. První podobu Thorne of Glass napsala, když jí bylo pouze šestnáct, a série je teď prodávána v dvaatřiceti jazycích. 

  Sarah v současné době žije v Pensylvánii s manželem a se psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.

  Dnes žije v Kalifornii. Když není zrovna zaneprázdněná psaním, prozkoumává spolu se svým manželem kalifornská pobřeží. 

"Pouto mezi druhem a družkou je mostem mezi dušemi." 

 (28; str. 309)

  Teda! To bylo tak super! Série Dvůr trnů a růží jsem si zamilovala takřka od první stránky prvního dílu. V této sérii nechybí nic, co od pořádného příběhu čekám - akce, romantika, napětí, vášeň. Co dodat... Snad jen to, že k sérii budu ráda vracet a stoprocentně si jí musím pořídit domů, protože všechny tři díly jsem četla v elektronické podobě. Vím, že tahle investice rozhodně nebude zbytečná. 

  Stránky ubíhají pod rukama nejen čtivým stylem psaní, ale také proto, že na konci každé kapitoly je něco, co vás zkrátka přinutí číst dál. A najednou je konec. Vážení, mohu vám s klidným svědomím říct (tedy lépe řečeno napsat), že už se nemůžu dočkat dalších autorčiných knih. 

  Sarah umí vytvořit zajímavé životní osudy (zvláště pak příběhy z minulosti postav) a umí napínat do poslední stránky. Je pravda, že oproti minulému dílu zde nebylo tolik romantiky a milostných scén oproti Dvoru mlhy a hněvu, ale to nevadí. Dalo se to čekat vzhledem k tomu, že zde šlo hlavně o válku a přípravu na ní. Na válce není nic romantického, ne? 

  Jestli jsem v předešlých dílech milovala Luciena, tak tady jsem se do něj zamilovala naplno. Přišlo mi, že se choval jako sebevědomý "frajer" a hlavně se konečně přestal ohlížet na Tamlina. Co se týče Azriela, toho jsem si zamilovala už v předešlém díle a také sympatie velmi narostly. Cassianovi, kterého jsem v minulém díle zase tolik nemusela, jsem také celkem přišla na chuť.  A Rhys? I nu, přiznám se, že jsem ho v prvním díle neměla moc v lásce, ale ve dvojce to vynahradil a od té doby ho miluju. 

  Dost mě překvapila Amren. Nemůžu napsat čím, ale kdo četl, tak jistě ví, co tím myslím. Přiznám se, že jsem si už ve druhém díle více oblíbila Mor, ale Amren v jádru taky není úplně nejhorší. 

  Koho jsem vyloženě nemohla vystát, byl král Hybernu. Někoho tak krutého a nelítostného Prythian od dob konce vlády Amaranthy nezažil.  Co si o sobě vůbec myslel parchant jeden?! 

  Dlouho mi trvalo pochopit, na čí straně Jurian vlastně je. Vlastně, abych pravdu řekla, do konce knihy jsem mu nevěřila ani slovo. 

  Knihu jsem četla celkem pomalu, ne kvůli tomu, že by se mi nelíbila, nýbrž kvůli tomu, že jsem si vychutnávala každé slovo. Příběh je jako obvykle nabytý překvapivými okamžiky. 

  Přiznávám, že jsem se bála, jak to celé skončí. Měla jsem slzy v očích, které jsem jen s námahou rozmrkala. Ale myslím, že konec byl celkově hodně vydařený. 

  V tomto díle také poznám ostatní vladaře. Nejvíc se mi (kromě Rhyse)  zamlouval Helion, kolem něhož zjistíme možná až šokující odhalení. 

  Akorát mě celkem mrzí, že jsme se nedozvěděli, jak nakonec dopadl Lucien ve vztahu s Elain. Hodně jsem mu fandila. 

  Válku jsem prožívala společně s postavami a měla jsem pocit, jako bych skutečně byla mezi nimi. Od druhého dílu jsem během čtení pořád čekala, že přiletí Rhys a zabalí mě do svých křídel. Musím říct, že ten závěr knihy je skutečně velkolepý. 

  V závěru recenze bych chtěla tuto sérii doporučit fanouškům Krásky a Zvířete, fantasy, Sarah J. Maas a spousty krásných; romantických myšlenek, který je zvláště v posledních dvou dílech spousta.     

  Pomocí pouta mi řekl: Čekal bych na tebe dalších pět set let. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den... to čekání stálo za to. 

(69; str. 627)