Psí poslání - W. Bruce Cameron

Autor: W. Bruce Cameron
Originál: A Dog´s Purpose, A Forge Book, New York, 2010
V ČR: Renata Tetřevová, Euromedia Group - Ikar, Praha 5, 2017
Počet stran: 280

Anotace: 

ROMÁN PRO VŠECHNY PEJSKAŘE

Jeden pes se může narodit i několikrát za sebou, aby mohl čím dál lépe chápat člověka. Toho jediného, toho svého. 

  Hrdina této knihy přijde na svět jako toulavé štěně a jeho první pobyt zde není zrovna úspěšný. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr a  po boku osmiletého Ethana se během společných dobrodružství učí, co by měl zvládnout "dobrý pes". Jednoho ani tenhle pokus - jako hrdinného domácího mazlíčka - nemá dlouhého trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jedinou touhu - znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje. 

  Citlivý a humorný příběh jedné psí duše nám připomíná, že láska nikdy neumírá, skuteční přátelé nás nikdy neopouští a každé stvoření má na světě svoje nezaměnitelné poslání. 

  "Nejsou špatní psi, Bobby, jen špatní lidé. Zvířata potřebují lásku."

                                                                                                                              ((Kapitola 4, str. 35)

  Celá kniha je psaná z posledu pejska, který tak miloval svého pána, že se k němu přes všechny svoje nepřízně osudu snažil vrátit. Anotace mluví za vše. Tento pes,  který se jednou dostane k osmiletému chlapci Ethanovi,  si svého páníčka hned zamiluje.  V té době ještě mnoha věcem nerozumí, musí se je naučit pochopit, proto se pokaždé znovu narodí. U knížky jsem se nad některými myšlenkami musela zasmát, ale taky mi bylo líto osudů této dobré, věrné psí duše. A to tak, že jsem nejednou měla v očích slzy. Otázkou však zůstává, jestli se tento pejsek vůbec vrátí k tomu, kterého miluje nejvíc...

  A pak k mému zděšení začal plakat. Čím byl starší, plakal méně často. O to víc mě teď jeho slzy znervózňovaly. Cítil jsem jeho zoufalství, a tak, abych ho uklidnil, jsem mu dal hlavu do dlaní. Nejlepší bude, pomyslel jsem si, když teď půjdeme domů a sníme druhou půlku kuřete. 

                                                                                                             (Kapitola 11, str.  98) 

W. Bruce Cameron je autorem několika úspěšných románů a stejně jako malý Ethan, i on dostal prvního psa, když mu bylo osm.

  Vzpomněl jsem si na trik, který mě naučila moje první matka a který jsem využil k útěku z psince, kde jsem se podruhé narodil. Tehdy jsem se vydal do světa s nadšením a očekáváním. Tehdy to bylo báječné dobrodružství. Našel mě muž, který mi říkal Kámo, a pak přišla mamka a odvezla mě k Ethanovi. 

                                         (Kapitola 27, str. 235) 

  Knížku jsem začala číst, když jsem zrecenzovala Bubny podzimu. Předtím jsem o ní dlouho uvažovala a nyní jsem po ní konečně sáhla. Zaujala mě už od svého vydání. Těšila jsem se, až si jí přečtu. Jenže pak přišel film a byl konec. Najednou nikde nebyla k sehnání. Byla jsem z toho vážně zoufalá, protože jsem si myslela, že už si jí nikdy nebudu moci přečíst.
  Proto jsem měla velkou radost z toho, když se pak vydal dotisk. Ještě více nadšená jsem byla z toho, že jsme jí společně s Terkou (moje ségra) dostaly letos na narozeniny a s ní ještě tuhle super tematickou záložkou, kterou můžete vidět připnutou na stránce.
  Knížka mi zabrala 2 večery a náramně jsem si ji užila. I přesto, že jsem předtím neodolala a asi třikrát před čtením viděla film, mě kniha moc bavila. Musím přiznat, že se mi film líbil, ale ne tolik, jako kniha.
  Knížka o mnoho více emocí, více poselství a navíc v tom filmu je plno věcí úplně jinak, než by mělo být. Neříkám, není špatný, ale písmenka vedou!
  Děj vyprávěným psíma očima pěkně ubíhal, je to čtivé, má to spád, jiskru, poselství... Rozhodně se řadí ke knihám, na které nezapomenu, budu se k nim ráda vracet a u ní jsem si ještě více než když kdy dřív uvědomila jak moc mi na pejskách a obecně na zvířatech velmi záleží. Jsem ráda, že žiju obklopená naší zvířecí smečkou, která mi pomáhá překonávat i těžší období. Ráda o nich čtu a vždycky mě publikace velmi baví. Však tahle se řadí k nejlepším psím knížkám, jaké jsem kdy v životě četla.
  Na několik hodin jsem tím příběhem žila a měla jsem pocit, že Baileyho i Ethana dobře znám. Jako kdybychom byli dobří přátelé. Jsem ráda, že mám před sebou ještě Psí cestu a Psí domov, i když tahle myslím, že zůstane naprosto bezkonkurenčně na prvním místě.
  Líbí se mi myšlenka, že když pes umře, znovu se narodí. Po včerejšku, kdy jsem příběh dočetla, dokonce i věřím a doufám, že je něco takového možné. Sami máme doma fenku jménem Cedra, která s námi žije už od doby, kdy jsme ještě chodily do školky. Všichni jí máme moc rádi a nedokážeme si bez ní představit život. Tahle kniha mi dala naději.
  Knihu bych všemi deseti doporučila všem, kteří mají rádi zvířátka; lehké, ale zároveň myšlenkově hluboké čtení i těm, kteří viděli film a chtějí porovnat text s filmovým plátnem. Je to prostě skvělé, krásné a roztomilé čtení. Dokonalost!