Vlastní básně (láska)

ZRADA A LÁSKA

I kdybych si oči vyplakala,

světlo tvé již nespatřím.

Zdánlivý přítel si s city hraje,

s něčím, co nikdy nebude moje.

S tvým srdcem si pohrává,

moje slzy počítá,

úsměv zde prohrává.

Naši lásku vzal had,

nebude už krutý snad.

Srdce mé proklál mečem,

slzy říkají: "Už tečem."

Již dohořívá světlo svíce,

nechci spatřit tmu už více.

Chci spatřit jiskru tvých očí,

i když ty mé pořád jen brečí.

Zůstaneš-li, brečet už nebudou,

budou jasně zářit,

zatímco tě budu chválit.

Chválit záři, lesk tvých očí,

jež se nevyrovná ani světlu sta svící.

Chybíš mi.

Moje srdce zoufalé,

shořelé na troud,

nechce zbavit se pout.

Vzpomínka na Tebe

je jako píseň noci ranní,

která vyvolává již snění.

Snění o Tobě už není,

jen krásný přelud, poblouznění.

Však mé srdce stále doufá,

i když si v noci stále potají zoufá.