Dopisy ztraceným: Brigid Kemmerer

Autorka: Brigid Kemmerer

Originál: Letters to the Lost. 2017

V ČR: Helena Šváchová, COOBOO, 2019

Počet stran: 344

Anotace: Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i o její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dokáže vyrovnat. 

  Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se snaží uniknout démonům vlastní minulosti. 

  Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, ž by je pravda mohla navždy rozdělit. 

   Přečtu si dopis znova. Z každého slova stříká bolest. Taková bolest, co člověka dožene psát dopisy někomu, kdo si je nikdy nepřečte. Taková bolest, co ho izoluje.  Taková bolest, kterou podle něj ještě nikdo předtím necítil. 

(kapitola 1) 

  Vzpomínáte si, jak jsem recenzovala Temné a osamělé prokletí a říkala, že Dopisy ztraceným od stejnojmenné autorky jsem zatím nečetla, ale že se rozhodně chystám? Tak v září na Dopisy došlo. Dostala jsem od vás spoustu doporučení na tuto knížku, za což vám moc děkuju. Někteří z vás dokonce tvrdili, že se mi knížka bude určitě líbit. A měli jste pravdu líbila se mi. Pojďme se tedy na ní společně ještě jednou podívat. 

  Dopisy ztraceným jsem měla přečtené hned. Knížku jsem přečetla během týdne, takže to opravdu svědčí o kvalitě příběhu. (Vysoké vytížení kvůli škole a blížící se maturitě.) Dopisy ztraceným jsem si většinou četla jenom v autobuse cestou do školy a domů. A náramně jsem si příběh užívala. 

  Dopisy ztraceným ty dopisy, které mezi Juliet a Declanem kolují, skutečně v knize obsahují a to já v knížkách přímo miluju. Miluju, když knížka obsahuje deníkové záznamy či dopisy a my se tak blíže můžeme ponořit do situace postav a prožívat příběh společně s nimi. 

Do knížky jsem se začetla hned, protože je hrozně čtivá. Střídá se nám zde pohled Juliet a pohled Declana.  O něm se v anotaci píše, že bychom ho nechtěli potkat. No, já se přiznám, že mě zase tak horzný, jako popisují v anotaci, v žádném případě nepřišel. Popravdě jsem ho měla od začátku až do konce ráda. Sice mi svým lookem bad boye připomínal Hardina z After Polibku, ale Hardin mě chvílemi vytáčel. Declan ne. Vlastně když se na oba kluky podívat blíž, zjistíte, že je každý úplně jiný.

  Juliet jsem si také oblíbila, vžila jsem se do ní a soucítila s ní. Na druhou stranu jsem jí i trošku záviděla, že si s Declanem píše. Když jsem se na to podívala z jiného úhlu, zjistila jsem, že není co závidět. Je hrozné přijít o mámu. Tento moment uvědomění byl pro mě důležitý, protože jsem jim tov tu chvíli začala hrozně přát. Jak Declan, tak Juliet to měli v životě těžké, proto si zaslouží, aby se jeden druhému skrz dopisy svěřovali. Ale upřímně - kdo by nechtěl dopisovacího kamaráda, se kterým sdílí ty nejosobnější věci a může mu věřit?

  Už  u Temného a osamělého prokletí jsem se přesvědčila, že autorka prostě umí psát. Miluju její styl podávání příběhů. Fajn. Napsala romantický příběh. Ale pozor! Nenapsala ho obyčejně! Toto dílo má hloubku. Každou větou se přesvědčujete o tom, že Dopisy ztraceným jsou napsané s velkým citem a pochopením pro vážnou situaci dívky, která tragicky přišla o matku. 

  Dlouho se mi do ruky nedostala knížka, kde by bylo tolik citu. Citů, emocí, nálad...  Dlouho se mi do ruky nedostala knížka, na jejímž konci by se mi chtělo plakat dojetím.  Tohle není pouze příběh romantiky. Tohle je příběh, který napsal sám život. 

Určitě se moc těším na další autorčin příběh. Zatím jsem z jejích příběhů hodně spokojená. Doporučuju všem, kteří mají rádi neotřelé romantické příběhy. 

/