Les v domě - Alena Mornštajnová
Autorka: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host (2023)
Počet stran: 304
Nakladatelství: Host (2023)
Počet stran: 304
Anotace: Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne… Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.
Moc jsem si přála mít opravdové kamarádky a přátelství, o jakém jsem četla jen v knihách, ale zároveň jsem věděla, že mou nejdůvěrnější přítelkyní bude vždycky jenom Monika, protože jsme toho spolu hodně prožily, a s tím, co jsme věděly jen my dvě, bych se nikdy, opravdu nikdy, jiné kamarádce nesvěřila.
(str.54)
Wau, tohle je jedna z TOP knih, které jsem letos přečetla. Jedná se o čtivý, ale bolavý příběh. Smutné je, že v první kapitole této knihy se spousta z nás najde. A ještě smutnější je, když se někdo poznává v celém příběhu, protože něco podobného prožil. Držte se! Já jsem se teda úplně viděla v částech, kdy cácorka popisovala vztahy a vůbec dění na základní škole. To sedělo jak pr..l na hrnec.
Tato kniha se odehrává v období devadesátek, kdy sledujeme malou holčičku (promiňte, nedokážu jí říkat cácora, budu jí říkat zdrobněle). O tom, že je paní Mornštajnová mistryně atmosféry jsme se přesvědčili už v knize Hana. A jinak tomu není ani v Lese v domě. Tohle je třetí kniha, kterou jsem četla. Jako první Hanu, pak Tiché roky a nyní tuto. Určitě víte, že kolem knihy jsem velká kauza. Je mi to hrozně líto, protože autorka sama říká, že se na její vydání velice těšila a pracovala na ní dva roky. Rozhodně nevěřím, že by tak kvalitní spisovatelka měla za potřebí někomu sebrat příběh a opsat ho. Lidi, to snad nemyslíte vážně.
Tato kniha se odehrává v období devadesátek, kdy sledujeme malou holčičku (promiňte, nedokážu jí říkat cácora, budu jí říkat zdrobněle). O tom, že je paní Mornštajnová mistryně atmosféry jsme se přesvědčili už v knize Hana. A jinak tomu není ani v Lese v domě. Tohle je třetí kniha, kterou jsem četla. Jako první Hanu, pak Tiché roky a nyní tuto. Určitě víte, že kolem knihy jsem velká kauza. Je mi to hrozně líto, protože autorka sama říká, že se na její vydání velice těšila a pracovala na ní dva roky. Rozhodně nevěřím, že by tak kvalitní spisovatelka měla za potřebí někomu sebrat příběh a opsat ho. Lidi, to snad nemyslíte vážně.
No, ale nyní zpátky k Lesu. Celou dobu mi bylo té holčičky líto a soucítila jsem s ní. Došla jsem na stranu 94, kde jsem si řekla "to jako vážně?!" A těchto momentů, kdy jsem si tohle řekla, tady bylo od té doby spoustu. Celkem mi vadilo, že hlavní postava nemá jméno, ale vzhledem k okolnostem to asi chápu. Posledních 180 stran jsem přečetla na jeden zátah v jeden den. Nedalo se jinak. Prostě bravurně napsaný příběh, který rozhodně má co říct a chytne vás za srdce. Přečtěte si to, stojí to za to. Doufám, že si autorka odpočine a ke psaní vrátí. Miluju její knihy.
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐!
Nejraději bych zůstala sedět a jezdila z konečné na konečnou a pozorovala krajinu a lidi, ale to samozřejmě nešlo, a tak jsem na návsi seskočila z vysokých schůdků a pomalu se vydala k domu, kde jsme bydleli.
K domu, kterému dodnes nedokážu říkat domov.
(str. 112)
SLOVNÍČEK
BOLID = velice jasný meteorit
Komentáře
Okomentovat