Poslední pes na Zemi - Adrian J. Walker
Originál: The Last Dog on Earth, 2017
V ČR: Aleš Kolář, Knihy Dobrovský/Omega, 2019
Počet stran: 480
Anotace: Píše se rok 2021.
Londýn dnes padl.
A pro Linekera, bezstrastného vořecha z londýnského Pechhamu, je takovým dnem ten, kdy nastal konec světa. Konečně se mu naskytne příležitost dokázat svému pánovi, jak věrný dokáže být.
Reg, elektrikář a spisovatel, posedlý fotbalem devadesátých let a trpící agorafobií, má v plánu blížící se zkázu přečkat ve svém bytě v druhém patře, kde se schovává před nepokoji zuřícími venku.
Ale když se na schodech jejich domu objeví opuštěný sirotek, musí Reg a Lineker čelit nástrahám vnějšího světa, aby dítě zachránili. A ne jen ono dítě, ale také sami sebe...
A když otevřou pusu, je to ještě horší, než jste si představovali. Už je nechcete jen zabít; chcete je zničit. Znesvětit je. Chcete je rozložit na jednotlivé nervy, šlachy a atomy, nacpat je do papírové krabičku a tu potom pochcat. Chcete tu rozmočenou kaši nabrat do pytlíku, odejít do pouště a tam to spálit na ohni ještěřích kostí smočených v slzách, v prokletých a podobných čarodějnických sračkách. Tančit se smíchem kolem plamenů, dokud nezbude jen flek na zemi, který nakonec poplivete.
(Starosti, Lineker, str. 88-89)
Toto postapokalyptické sci-fi líčí konec světa očima psa Linekera a jeho páníčka, který se jmenuje Reg. Lineker kdysi možná býval bezstrastným voříškem, to vše se však změnilo, když nastal konec světa a jeho pán a s ním i všichni lidé okolo začali mít strach. A právě tento pes se rozhodne, že svému Regovi ukáže, kam až sahá jeho věrnost.
Reg je elektrikářem, který trpí různými fobiemi (mimo jiné také strachem z dotyku), proto mu samota celkem vyhovovala.
Jednoho dne se na prahu dveří bytu, kde bydlí Reg společně se svým věrným psím společníkem Linekerem objeví opuštěné děvčátko. A tady začíná skutečný boj nejen o život děvčátka, ale dokonce i o jejich vlastní... A bude to vážně jízda!
Ale nebylo to hned. Ty první společné týdny nebyly žádné líbánky. Tedy pokud vaše představa líbánek nezahrnuje chcaní a sraní, samozřejmě. Proti gustu žádný dišputát.
(Propojení, Lineker, str. 157)
Ta obálka jistě zaujme nejednoho milovníka psů. I když sci-fi až tolik nemusím, občas se najdou kousky, které mě zaujmou, a tak si je přečtu. Tahle kniha je jednou z nich.
Žánr postapo jsem si oblíbila už když jsem četla knihu Rusko sužuje pandemie, která byla mojí první knihou tohoto žánru. Pandemii jsem si zamilovala dokonce tak, že jsem ji přečetla dvakrát. Proto jsem věděla, že tento žánr "můžu" a sklidem se pustila do čtení.
Je pravda, že se zde objevují nějaké ty sci-fi prvky, ale je jich tak málo, že si myslím, že by titul mohl číst i ten, který se science fiction normálně obloukem vyhýbá.
Navíc, jak už jsem psala výše, Poslední pes na Zemi je napsána jak z pohledu člověka (Rega - chcete-li Reginalda Hardyho) i z pohledu Linkera (tedy psa), takže se skvěle hodí pro všechny čtenáře, kteří milují psy.
Linekerův pohled na svět (na lidi, zvířata a vše kolem nás) je velmi vtipný, zábavný a originální. V žádné jiné knížce vyprávěných psem jsem nic podobného neshledala. (A to už jich mám pár načtených). Na druhou stranu se zde objevují i pěkně vulgární slova, která vám možná při čtení "mírně vyrazí dech". Já jsem byla mnohdy až šokovaná. V tomhle případě je pán slušnější než jeho pes (většinou je to naopak).
Kapitoly Rega jsou vyprávěny na základě jeho deníku - tzv. Deníku Reginalda Hardyho. Pokud vás děsí knihy vyprávěné z více pohledů, protože se bojíte, že by jste se nudili číst stejnou situaci jakoby dvakrát, můžu vás uklidnit - Lineker i Reg popisují každý úplně jiné věci. Než začnete číst danou kapitolu, musíte se proto pečlivě ujistit, kdo ji zrovna vypráví, aby vám to později nepřišlo divné.
Díky Linekerovi máme možnost vidět svět psíma očima. Autor si dal opravdu hodně práce s tím, že do detailu popisuje pachy, které zrovna pes v jaké situaci cítí, až máte mnohdy pocit, že ty vůně či v některém případě smrady cítíte také. Myslím, že je to dobře, protože příběh prožijete naplno.
Pokud jde o holčičku, která jednoho dne přišla na schodiště Reginaldova bytu, je mi jí to. Přijít o rodiče musí být strašné. Radši si takové věci ani nepředstavovat. Na druhou stranu ji obdivuju, jak si dokázala poradit. Já bych na jejím místě nejspíš zešílela.
Jestli se vám zdá jméno autora nějaké povědomé, není to jen váš pocit - u nás totiž již před nějakou dobou vyšla kniha s názvem Běžecký klub na konci světa, což je právě od něj. Musím se přiznat, že jsem jeho předešlou knížku nečetla, ale slyšela jsem o ní a prý je také velmi vtipná. tak uvidíme, třeba na ní v budoucnu také dojde. Po přečtení Posledního psa mám docela chuť se pustit i do Běžeckého klubu.
Líbí se mi, že autor sice píše o vážném tématu, nicméně něj dokázal vytěžit to napínavé a zajímavé. Nevynechal ani vtip, což se mi také líbí. Myslím, že kniha působí lépe, než kdybychom byli nuceni číst o tom, jak se hlavní postavy bez ustání litují. Litování nemám ráda. Proto se mi příběh líbí takový, jaký je.
Tím, že Adrian J. Walker zkombinoval psí a lidské myšlenky, děj krásně plyne a vy se nenudíte. Baví vás to. V každé kapitole najdete cosi nového.
Nevím, proč, ale několikrát mi kniha atmosférou (jinak děj neměl nic s ní společného) titul zvaný Ochránce. Připadala mi chvílemi skoro podobně temná. Nápad s Fialovými mi zase připomněl Legendu od Marie Lu, kterou jsem kdysi četla a moc se mi, stejně jako Ochránce, líbila.
Recenzi na Ochránce najdete TADY.
Jak už jsem psala v několika recenzích předtím, strašně se mi líbí, když autor píše stylem deníkových záznamů. Ty se hezky čtou a stránky doslova ubývají pod rukama. Ani nevím, na kterou část jsem se těšila více. Každá měla něco do sebe.
Knížku Poslední pes na Zemi rozhodně můžu doporučit všem milovníkům psů, žánru postapo či sci-fi (i když je zde jen okrajově) a napětí.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju knihkupectví Knihy Dobrovský.
Poslední psa na Zemi můžete pořídit TADY.
"I BÝČÍ LEJNO JE ČISTŠÍ NEŽ TVOJE LŽI!"
(Lineker, Ta část s vlkem, str. 260)
Komentáře
Okomentovat