Ledový dech - Diana Gabaldon

Autorka: Diana Gabaldon
Originál: A Breath of Snow and Ashes, 2005
V ČR: Blanka Chocová, Knihy Dobrovský/Omega, 2019
Série: Cizinka (6. díl)
Počet stran: 1568

Anotace: Je rok 1772 a v předvečer americké revoluce již vypukla řada povstání. Mrtví muži leží v ulicích Bostonu a v lesích Severní Karolíny hoří srub. 
  V nastalém chaosu vyzývá guvernér Jamieho Frasera, aby sjednotil zámořské kolonie, které patří Koruně. Jenže Jamie od své manželky ví, že za tři roky vyhlásí kolonie nezávislost. A všichni loajální králi budou buď mrtví, nebo budou muset uprchnout. A pak je tu ještě výstřižek z novin The Wilmington Gazette z roku 1776, který oznamuje smrt Jamieho i jeho příbuzných. Budoucnost rodiny cestující časem vypadá chmurně...

    "Bože," vzdychl Ian, zívl a zakopl. "Můj zadek asi usnul." Jamie také zívl, jako by to bylo nakažlivé, pak ale zamrkal a rozesmál se. "Inu, nemusíš ho snad ani budit. Zbytek se k němu může přidat." 

(14; Lid Sněžného ptáka; str. 152)

  Protože jsem nečetla Hořící kříž, jsem měla trochu strach, jestli budu ději v Ledovém dechu vůbec rozumět. Opak je pravdou. Přišlo mi, že události, které se staly v předchozím díle, příběh odehrávající se zde, nijak zásadně neovlivnily. Jasně, nad některými věcmi jsem se musela chvilku pozastavit, abych si je ujasnila, ale nešlo o nic strašného. Tudíž jsem došla k názoru, že Hořící kříž musí hlavně pojednávat o Ianově životě u indiánů. 

Diana Jean Gabaldon Watkins se narodila v Arizoně. Otec byl Američan mexického původu, matčiny kořeny sahaly do Anglie. Vystudovala zoologii, mořskou biologii a behaviorální ekologii. Po studiích pracovala na Arizonské univerzitě a v roce 1984 založila významný vědecký čtvrtletník Science Software Quaterly.

S literaturou začala a rozhodla se pro historickou tématikou okořeněnou dávkou fantasy. Na začátku psala proto, aby si dokázala, že to zvládne, ale když výsledek ukázala známým, přesvědčili ji, že by svůj příběh měla publikovat. Debutovala knihou Cizinka, která se pak stala první částí oblíbené série. 

  Natáhla jsem si vlněné punčochy, spodničku ze silné látky, svůj nejhřejivější šál a vydala se dolů, abych trochu prohrabala oheň v kuchyni. Jen jsem stála, pozorovala páru linoucí se z příjemně vonícího obsahu kotlíku a sama se obrátila do svého nitra. Svět může jít dál a my nakonec na vše nejdeme lék.

(38; Ďábel v mléce, str. 542)

  Jak už bývá u Diany Gabaldon zvykem, ani zde nechybí mix prvků jednotlivých žánrů.  Série Cizinka je zkrátka dle mého názoru napsaná tak, aby si v ní každý čtenář přišel na své. U každého z celkem devíti dílů (ano, pomalu se blížíme ke konci) se se střídá napětí, které někdy hraničí i s detektivní zápletkou; romantika/erotika a kousek historie. Žádnému však nechybí čtivost a každý z nich má své vlastní kouzlo. 

  Na Cizince nejvíce miluju právě ten mix žánrů, historii, vtip, dobové léčitelství (mnohdy v obtížných podmínkách), zmínky o bylinkách/zahradě jako takové, popis kraje a fakt, že čím déle tuto sérii čtete, tím více jí milujete a vůbec vám nevadí, že jsou jednotlivé díly "cihly". 

  Abych se vyjádřila k přírodě, autorka nás zde zavádí na Fraserův hřeben, kde jsme se ocitli již v Bubnech podzimu. V Ledovém dechu máme možnost "vidět ho" v celé jeho kráse. I když jsou kapitoly, kde se popisu věnuje déle, ona přírodu (divočinu) líčí tak, až máte pocit, jako byste minimálně sledovali film. Já měla pocit, jako bych tam přímo byla, což mám u každého dílu ze série. 

  V tomto díle se rozvíjejí události načaté v Bubnech podzimu. (Události týkající se článku, neboť obávané datum se pochopitelně blíží.)

  Postavy také dost vzpomínají na události popsané nejen v předchozích dílech, ale i na Skotsko. Příjemným překvapením byl fakt, že autorka opět nezapomněla ani na indiány, kteří se zde objevují i jmény (např. Sněžný pták). Ianův život s indiány budeme mít šanci poznat také prostřednictvím jeho vzpomínek. A milovníky psů nezklame, že je zde pochopitelně také jeho věrný přítel Rollo. Vůbec mi přijde, že v tomto svazku je nejvíce zvířat...

  Diana Gabaldon má ve zvyku utvářet ve čtenářích nové otázky týkají se především (zatím) nedořešených věcí, tajemství a ohledně nejasností mezi jednotlivými postavami. Přijde mi, že čím více čteme stránek, tím více máme otázek, na něž nám kousek po kousku dávkuje odpovědi. 

 Díky knize získáte nejen zábavu na dlouhé horké hodiny, ale také nové znalosti. Poznatky, které jste před tím možná nevěděli.

    "Hmm," řekla. "Má hlas jako když prdí netopýr, ale jedinou ženou, co mi na to z rodiny zbyla, a já tu nebudu věčně." 

(39; Já jsem vzkříšení; str. 552)

  Nikdo nemládneme, a tak i Jamie s Claire stárnou. Přijde mi, že Jamie získává zpět svůj ztracený humor a pomalu se vzpamatovává z minulých hrůzných událostí. Jeho humor je stejný, jako v prvním díle. Vůbec jsem se u Ledového dechu hodně nasmála. Autorka rozhodně umí vtipkovat a nebojí se to ukázat světu. Claire se od prvního dílu nijak zásadně povahově nezměnila. Pořád je hodná ale umí si i pěkně pustit pusu na špacír, když uzná, že je na sprosťárny vhodná doba. 

Co se týče Ferguse a Iana, je mi jich obou líto. Každého z jiného důvodů, ale ani nevím, kterého lituji víc. U Ferguse nastala zásadní změna chování, ale já ho svým způsobem chápu. 

  Dobré postavy jsou také paní Bugová, McDonald, Roger (zajímavý vývoj chrakteru a vůbec děje kolem něj, to se budete divit) a Brianna; na které čím dál víc rozeznávám skotskou náturu. 

  V příběhu se objeví také nová postava jménem Malva, kterou jsem měla celkem ráda, do doby než... si to zkazila. Jak mohla něco takového udělat?! 

  V knize se dále objevují dvě podobná jména a to sice - Tom a Allan Christie. Ohledně Toma nevím, co si mám myslet, jelikož jsem ho ze začátku neměla ráda, pak jsem ho měla ráda a takhle pořád na střídačku. U Allana je to jasné - nemám ho moc v lásce. Byly chvíle, kdy se mi tihle trochu pletli. 

  Největší zlatíčko z celého děje byl Jemmy. Já toho klučíka neskutečně miluju. On se stal prostě mojí novou láskou z této série. Germain také není špatný, ale na Jemmyho nemá. 

  Uvítala bych, kdybych se dozvěděla více o Emily. Zajímavá postava. A ten její příběh... Doufám, že až se zpětně pustím do Hořícího kříže, všechny nejasnosti ohledně ní se mi vyjasní. 

  Líbí se mi, dění okolo sluhů v Jocastině domě. (Hlavně kolem Pheadre  - hrozně napínavé a v dobrém slova smyslu - i zvláštní.)  

  Okolo Lizzie se také motá pěkný propletenec událostí. Nechte se překvapit. Ale pozor - její linka je docela zamotaná, ale v závěru hrozně jednoduchá. Máte se na co těšit. 

Závěrem recenze mohu jen říct, že jedna z nejnapínavějších částí v tomto neobyčejně tlustém titulu je čtvrtá část. Tu budete dle mého názoru hltat možná nejvíce. 

  Rozhodně doporučuju všem fanouškům této série. Doufám, že mi jednoho dne knihu doplní také seriál. 

  Za Ledový dech moc děkuju knihkupectví Knihy Dobrovský.

  Ledový dech na vás dýchne na této STRÁNCE.

"Nedržím ve svém sdrci žádné zlo," řekl a slyšel, jak se jeho  vlastní hlas ozývá odkudsi zdáli. "Zlo se mě nedotýká. Mnoho se ještě stane, ale toto ne. Ne tady. Ne nyní." 

(44; Skoťák; str. 626) 

A nyní ještě jedna (poslední) čistě zahradnická ukázka. Jsem zahradnice, takže Claire chápu:

  V pletí záhonů se nepochybně skrývá jistý pocit uspokojení. Ať už je to práce jakkoli nekonečná a záda z ní neskutečně bolí, trumf, jejž provází podvolení pevné země, vytažení houževnatého kořínku a držení přemoženého nepřítele v dlani, za to úsilí stojí. 

(82; Není to konec světa; str. 1164)