Smrtící řeka - Dervla McTierlan

Autorka: Dervla McTierlan
Originál: The Ruin, 2018
V ČR: Hana Catalanová, Knihy Dobrovský/Vendeta, 2019
Počet stran: 416

Anotace: Tento kriminální debut nás vtahuje do temného srdce Irska a pokládá si otázku, kdo nás ochrání, když veřejné orgány nemohou, nebo dokonce nechtějí. Ideální kniha pro fanoušky Tany French či Jane Casey. 
  Je tomu už dvacet dva let, co Cormac Reilly objevil tělo Hilarie Blakeové v jejím rozpadajícím se georgiánském domě. Nikdy však nezapomněl na dvě děti, které po sobě zanechala...
  Když je Jack, přítel Aisling Conryové, nalezen v mrazivých černých vodách řeky Corrib, policie jí sdělí, že šlo o sebevraždu. Aisling se proto naplno ponoří do studií a práce ve snaze zapomenout, dokud se však neobjeví Jackova sestra Maude. Maude má tušení, že šlo o vraždu, a je odhodlaná to dokázat. 
  Inspektor Cormac Reilly je detektiv, který je pověřen opětovným prošetřením dvacet let starého případu "neúmyslného" předávkování Jackovi a Maudiny matky, závislé na alkoholu a drogách. Cormac se ocitá pod stále větším tlakem, aby obvinil Maude z vraždy, když vtom jeho kolega Danny objeví důkaz, který vše změní...

  Jestli si bude myslet, že se jenom koukneš ve směru jednoho z jejích případů, urve ti koule kleštěma.  

(4.kapitola; str. 69) 

  Cormac Reilly se jednoho dne nachomýtne v blízkosti starého georgiánského domu, kde nachází nejen mrtvou ženu, ale i dvě živé děti. Celý případ se mu zdá podivný. Musí však dál pokračovat ve své práci. 

  I přesto na děti nikdy nezapomene. A právě Cormac po uplynutí dvaceti let dostane případ náhlé smrti ženy na stůl s příkazem, aby ho vyřešil. 

  V řece je nalezen mrtvý muž - Jack. Policie si myslí, že šlo o sebevraždu. Jackova přítelkyně Aisling má důvod, proč nevěří, že její milovaný spáchal tak hrůzný čin. Je přesvědčená, že on by něco takového neudělal. 

  Na scéně se objevuje Jackova sestra Maude a společně se tyto ženy vydávají na spletitou cestu dokázat, že muž, kterého milovali, nezemřel vlastním přičiněním...

  Jak oba případy dopadnou? Podaří se detektivovi a dvěma zoufalým ženám objevit pravdu, ať už je jakákoli? 

"Styděla jsem se za sebe," řekla Hannah. "Lidi, o kterých jsem mluvila, byli většinou vyvrhelové, ale stejně se cítím jako ten největší sráč." 

(27.kapitola; str. 300) 

  Na thriller Smrtící řeka jsem se moc těšila. Je pravdou že mi během čtení knížka připadala spíše jako zdařilá detektivka než přímo jako thriller.

  Jak už asi víte, když čtu tento žánr, tak si ráda hraju na vyšetřovatele a hádám, kdo je vrah. Musím říct, že ti jsou tady hned dva. Jednoho z nich jsem odhadla (a musím se přiznat, že jsem dotyčnou postavu i -jakkoli to zní zvráceně - v činu chápala), druhého jsem neodhadla vůbec. Přesto na konci nepřišel takový ten WAU efekt. Abych vám nezkazila iluze musím říct, že tahle knížka je čtivá, příběh ubíhá, i když mi přišlo, že si autorka veškeré napětí nechala až ke konci svého příběhu. Ano, posední čtvrtku knihy jsem hltala a nemohla přestat číst.

  Začátek knížky mi přišel mrazivý a říkala jsem si, že se u ní budu i bát. (Mrazilo mě v zádech). Ale to u literatury tohoto žánru zkrátka čekáte. Detektivky a thrillery čteme proto, že se v tu chvíli chceme alespoň trošku bát. 

  Prostředek děje byl  pomalejší, za to si máte během čtení možnost spojit určité skutečnosti dohromady a na konec vám příběh bude dávat smysl. Autorka se hodně věnuje minulosti a kromě dvou případů, které se objevují již v anotaci, nám dává nahlédnout do kriminálního prostředí tak nějak více. 

  Líbil se mi nápad ohledně Hannah i když se musím přiznat, že jsem chvíli přemýšlela, co tam tahle postava vůbec dělala. Proč jí tam autorka dala. 

  Pokud se vám stejně jako mě líbil mrazivější začátek publikace, nebojte se a vydržte, protože čím víc se blížíte ke konci, tak musíte uznat, že mráz po zádech vám běhá stejně jako při čtení úvodu. A to napětí? I když celá ta zápletka na konci mi přišla možná až moc rychlá, dodala příběhu tempo i potřebnou "šťávu."  

  Trošku mě mrzí, že Dervla nevyužila prostředí Irska v takové míře, jakou jsem čekala. Čekala jsem, že děj bude vzhledem k místu temnější. Na druhou stranu musím říct, že ponurý byl dost. 

  Tahle kniha má, stejně jako většina, své klady i zápory. Strašně se mi líbil Cormac a kapitoly s Aisling, které byly v mnoha případech napínavé. Když nám autorka v úvodu nastínila, jak to vypadá v domě, musela jsem uznat, že jsem si říkala, že bych kolem něj nechtěla ani projít, natož v něm žít jako Maude a její (tehdy ještě malý) bratříček. Jenže mě mrzelo, že spisovatelka popis prostředí nevyužila i dál. V tomhle případě si myslím, že by nějaký popis byl jedině výhodou. Alespoň by mohla občas nějaký odstavec přidat. 

  Nicméně na další případy detektiva Cormaca Reillyho jsem velmi zvědavá. Myslím, že autorka rozhodně má předpoklady proto, aby své drobné spisovatelské nedostatky v dalších dílech dotáhla k dokonalosti. Píšu tento článek tak, jak to cítím. 

  Možná že by tato kniha měla v mém čtenářském očku větší úspěch, kdybych před několika měsíci nečetla knížky od autorky Sarah Flint, které mám díky mrazivosti pořád v živé paměti.

  Řekla bych, že se jedná o dějově pomalejší detektivku, ale umí překvapit. Její tempo sice není nejsvižnější, za to se zde hodně řeší minulost a i možné souvislosti s jinými případy. 

  Autorka rozhodně nepíše špatně. Jen prostě nečekejte potoky krve jako v jiných knihách tohoto žánru. 

  Knížku můžu s klidem doporučit všem, kteří hledají knihu, kde se sice bude řešit nějaká detektivní zápletka, ale budou si u ní chtít i trochu odpočinout. Za zkoušku rozhodně stojí. :)

  Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju knihkupectví Knihy Dobrovský. 

Smrtící řeku můžete koupit ZDE.