Vzorný syn - Čong Judžong

Autorka: Čong Judžong
Originál: The Good Son, Korea, 2016
V ČR: Petra Ben-Ari, Dobrovský/Vendeta, 2019
Počet stran: 320

Anotace: Jednoho brzkého rána šestadvacetiletého Judžina probudí podivný kovový zápach a telefonát od jeho bratra, který se ptá, jestli je doma vše v pořádku - uprostřed noci totiž volala jejich matka. Judžin nedlouho poté objeví její mrtvé tělo ležící v kaluži krve pod schodištěm v jejich stylovém apartmánu v Soulu. Na předešlou noc si příliš dobře nevzpomíná; jelikož celý život trpí záchvaty a má problémy s pamětí. Vše, co si pamatuje, je mlhotavý moment, v něm matka volá jeho jméno. Křičela snad o pomoc? Nebo prosila o svůj život?
  Pro Judžina tím začíná zběsilé třídenní pátrání po tom, co se té noci stalo, ale i po tom, kdo vlastně je on sám a co se ve skutečnosti celé ty roky skrývalo za příběhem jeho rodiny. Šokující a návykový thriller Vzorný syn zkoumá záhady mysli a paměti i pokroucený vztah mezi matkou a synem s neuvěřitelnou naléhavostí.

  Člověk, kterému někdo podřízne hrdlo a on se skácí na zem, zatímco silně krvácí z rány, si přece sám nerozcuchá vlasy do obličeje, nesloží ruce na hrudník a nelehne si způsobně na záda ještě předtím, než stihne umřít.

(str. 42)

  Judžina už od malička trápí záchvaty, které když dostane, neví, čeho se v daný okamžik dopustil. Nejinak tomu je i osudného rána, když od Hedžina obdrží telefonát, jestli se doma něco špatného neděje. Judžin o ničem podezřelém nemá nejmenší tušení. 

  Když ovšem vyjde ze svého pokoje a objeví mrtvou matku v kaluži krve, je mu jasné, že tu rozhodně něco nehraje. Po dobu tří dnů se pak snaží přijít situaci na kloub a také zjistit, kým vlastně je on sám. Při odkrývání rodinných tajemství zjišťuje věci, které by radši možná nevěděl... 

    Ale i tak jsem se nechtěl řítit  k záhubě jako tryskáč přepnutý na autopilota. Chtěl jsem nad sebou mít až do poslední chvíle vládu. Ať už tenhle podělanej malér dopadne jakkoli, chtěl jsem o svém životě až do konce rozhodovat. Sebral jsem zbytky posledních sil, abych udělal, co ještě udělat lze. Za každou cenu musím osvobodit ty ztracené dvě a půl hodiny ze tmy a vytáhnout je na světlo.  

(str. 146)

    Kniha je rozdělena do čtyř kapitol, přičemž nejvíce mě bavila první a třetí, čtvrtá byla zajímavá a nejméně se mi líbila druhá kapitola. Ta mi přišla zbytečně zdlouhavá, brala bych ji tak o polovinu kratší. 

  Jsem však ráda, že jsem po druhé kapitole čtení nevzdala. To, co se stalo na konci čtvrté kapitoly, sice probudilo hrůzu, ale odsýpalo to. Děj tam získal na dynamičnosti. 

  Třetí kapitola s názvem Predátor nám poskytne možnost lépe nahlédnout do duše psychopata a poznat temné stránky člověka. 

  Musím říct, že vůbec nezávidím Judžinovi, protože jsem z příběhu měla pocit, že byl vždycky na všechno sám a se svými problémy, které měl, život není žádný med.

  Kdo byl ovšem největší chudák, byl Hedžin. Toho mi bylo nejvíce líto z celé knížky. Bylo vidět, že ho všechno, co se stalo, hluboce zasáhlo, což je více než pochopitelné.

  Když jsem příběh včera dočetla, byla jsem plná nejrůznějších pocitů, které se díky druhé kapitole spíše smísily.  

  Jsem ráda, že jsem si Vzorného syna mohla přečíst. Je zajímavé číst příběh o tom, jak funguje paměť i celkově celá lidská mysl. Pomocí thrillerů je krásně vidět, že všechny události, jenž se nám v životě stanou, mají zásadní dopad na naše příští chování, které se může projevit i po letech. 

  Přesto, že se mi druhá kapitola moc nelíbila, můžu s klidným svědomím říct, že jako celek kniha působí skvěle. Je čtivá, nápaditá a když pominu fakt, že se tam opakuje ohraný motiv vraždy i originální. 

  Knížka byla zajímavá jak z pohledu psychologie, tak už i jen tím, že ji napsala jihokorejská autorka. Knih z Koreje se k nám tolik nedostává. Myslím, že to je škoda. Tyto knihy jsou sice kruté, ale ukazují nám, že i takhle se bohužel lidé chovají.

  Knížku bych doporučila lidem , kteří mají zájem o to, dozvědět se něco o psychice člověka z trošku jiného pohledu a milovníky napětí. Myslím, že je tato publikace také skvělým materiálem pro studenty psychologie. Opravdu se zde do hloubky odhaluje, jak mozek ovlivňuje jednání lidí.
Osobně jsem se ještě s jihokorejskou autorkou nesetkala, nic jsem od ní nikdy nečetla a zjišťuji, že je to příjemná zkušenost, kterou si ráda při nějaké pěkné čtecí chvilce ráda zopakuju.
  Nemyslím si, že by tenhle příběh mohl sednout každému, jelikož nějaká akce tam sice je, ale více se tam řeší myšlenky, vzpomínky, minulost. Na druhou stranu však potěší každého, koho zajímá vnitřní stránka člověka a milovníky deníkových záznamů v knihách. Titul je sice napsán klasicky, ale objevují se zde i prvky právě deníku, což já mám hodně ráda. Oceňuju, když autoři do svých děl promítnou i něco trochu jiného (deníky, dopisy,...) - myslím, že je čtení potom zajímavější, živější a jakoby reálnější. Také mi přijde, že když se tam tyto prvky vyskytují, příběh plyne rychleji.
  Právě rychlost příběhu je vždy důležitá, protože pokud plyne rychleji, e pro čtenáře většinou atraktivnější. Přesto, že Vzorný syn nebyl stoprocentní, mohu ho jen a jen doporučit. Námět je rozhodně zajímavý.

  Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Knihám Dobrovský.

Pro Vzorného syna si můžete skočit SEM.