Světla zimní noci: Pam Jenoff
Autorka: Pam Jenoff
Originál: The Orphan´s Tale, 2017
V ČR: Motto, 2018
Počet stran: 386
Anotace: Nou vyhnali z domova a přinutili ji vzdát se svého dítěte, protože otěhotněla s německým vojákem. Žije a pracuje na malé železniční zastávce, kde jednoho dne zastaví vagon plný židovských nemluvňat směřující do koncentračního tábora. V okamžiku, který převrátí celý její život naruby, Noa naprosto bez rozmyšlení popadne jedno z dětí a uteče s ním do zasněžené noci. Útočiště nalézá u kočovného cirkusu, kde se musí naučit nebezpečnou akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla svou pravou identitu. I přes počáteční neshody se spřátelí s akrobatkou Astrid. Když ale pravda vypluje na povrch, musí se obě rozhodnout, zda je jejich výjimečné přátelství dokáže spasit, nebo jestli tajemství, která ukrývají, vše zničí.
Když ale sáhnu dovnitř, mé prsty sevřou studenou, temnou prázdnotu. Schránka je prázdná a sen, že by snad mohla obsahovat odpovědi, se rozplyne jako chladná mlha.
(Prolog, Paříž)
Kniha vypráví o mladé ženě Noe, která otěhotněla s německým vojákem. Její rodiče nechtějí tuto skutečnost přijmout, a proto ji vyženou z domova. Brzy po porodu jí dítě odeberou.
Zničená Noa je nucena na vlastní pěst žít a uklízet na malé železniční yastávce, kde jednoho dne uvidí vlak plný nemluvnat. Noe je smutno z toho, v jakých poodmínkách děti přežívají, proto se rozhodne jednat. Impulsivně popadne jedno z dětí a prchá ze zastávky. Promrzlá a vyčerpaná naléyá úkryt v nedalekém cirkusu, kde se musí naučit akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla, kým je.
V cirkuse se Noa seznámí s akrobatkou Astrid, se kterou si začátku nerozumí, ale později se spřátelí. Obě však mají, co tajit...
(kapitola 9, Noa)"Ničím z toho se nesmíme trápit. Musíme se připravit na představení. Začne za hodinu."
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat na začátek recenze. Rozhodla jsem se, že nejlepší asi bude začít hodnocení faktem, že tu knížku prostě a jednoduše miluju. Nemůžu jinak. Vím, že si někdo řekne, že jsou i lepší s témetem druhé světové války, je to možné, ale mě v daném období nepopsatelně sedla.
Od prvního řádku jsem se začetla. Autorčin styl psaní je velice čtivý, podmanivý. "Krásně" zachycuje atmosféru doby, přibližuje cirkusácký život, zimu a každodenní strach o život.
Ze začátku mi Astrid vůbec neseděla, neměla jsem ji moc ráda. To však jen do určité chvíle, kdy jsem se dozvěděla důvod, proč se chová tak, jak se cohvá a pochopila jsem ji. Takže pokud se někdo z vás chystá knihu kvůli Astrid odložit, prosím, nedělejte to... Nebo to klidně můžete udělat, ale ochudíte se o neskutečný čtenářský emočně silný a velmi čtivý zážitek.
Na Světla zimní noci jsme se těšila už dlouho dopředu. Jedná se sice o román odehrávající v době 2.světové války, ale autorka děj situuje hlavně do prostředí cirkusu, zaměřuje se na lásku, přátelství a vztahy jako takové. Nejsou zde boje.
Tuhle knížku prostě miluju od prvního do posledního písmenka. Nemůžu jinak. V příběhu se sice objevuje i láska, ale hlavním motivem je zde přátelství dvou žen, které to v životě nemají vůbec jednoduché. O takové kamarádce jakou je Noa, si spousta z nás může nechat jen zdát. Tuto postavu jsem od samého začátku hodně obdivovala, protože byla odvážná a bylo na první pohled zřejmé, že má velké srdce. Jedním z důvodů, proč ráda čtu je i to, že se můžu setkat s postavami, které jsou takové, jaká bych chtěla být já. Chtěla bych být jako Noa.
Konec mě hodně zasáhnul. Dalo by se říct, že byl takový ze života. Během knihy mi několikrát bylo do pláče a jednou mě dokonce rozplakala. Rozhodně se nejedná o knihu, kterou přečtete a za týden už si nepamatujete, o čem byla, protože ve vás nic nezanechá. Četla jsem ji už před nějakou dobou a pořád ji mám v paměti. Myslím, že všeobecně příběhy o válce si nejde přečíst a nic si z nich nepamatovat, neodnést. Osobně jsem se s tím ještě nesetkala.
Doufám, že autorka napíše ještě další knihy. Ráda si je přečtu. Rozhodně jedna z nejlepších knih roku 2019. Zaslouží si být více čtená. Dneska jsem mrkla na Databázi knih a tam má hodnocení 88%, ale jen 215 hodnotících! Mzslím, že je velká škoda se této knize vyhýbat.
Romantická linka je zde nenásilně vsazená. Popravdě, paradoxně se v souvislosti s ní jednalo o moment, který mě rozbrečel. Bylo to fakt moc pěkné. Nejhorší bylo, že těch momentů, při kterých se mi chtělo brečet bylo víc a já to většinbou četla v atobuse plném lidí, takže pecka. Naštěstí jsem při scéně, kdy jsem brečela, byla doma, jinak by to vypadalo, že jsem se asi zbláznila.
Těžko říct, jestli bych udělala to, co Noa. Několikrát jsem o tom přemýšlela. Myslím, že možná ne. Ne proto, že bych v té době neměla nutkání sebrat dítě z vlaku a tím ho zachránit, ale proto, že bych k tomu nejspíš nenašla odvahu. Vím, že tahle recenze je spíš taková neupořádaná, dalo by se říct až chaotická snůška myšlenek. ale prostě nemůžu jinak.
Nemám už jiných slov než těch. že vám tuto knihu vřele doporučuju. Osobně se k ní časem určitě vrátím. Myslím, že by se mohla líbit i těm, kteří normálně o válce nečtou. Takže - jděte do toho!
Tuhle knížku prostě miluju od prvního do posledního písmenka. Nemůžu jinak. V příběhu se sice objevuje i láska, ale hlavním motivem je zde přátelství dvou žen, které to v životě nemají vůbec jednoduché. O takové kamarádce jakou je Noa, si spousta z nás může nechat jen zdát. Tuto postavu jsem od samého začátku hodně obdivovala, protože byla odvážná a bylo na první pohled zřejmé, že má velké srdce. Jedním z důvodů, proč ráda čtu je i to, že se můžu setkat s postavami, které jsou takové, jaká bych chtěla být já. Chtěla bych být jako Noa.
Konec mě hodně zasáhnul. Dalo by se říct, že byl takový ze života. Během knihy mi několikrát bylo do pláče a jednou mě dokonce rozplakala. Rozhodně se nejedná o knihu, kterou přečtete a za týden už si nepamatujete, o čem byla, protože ve vás nic nezanechá. Četla jsem ji už před nějakou dobou a pořád ji mám v paměti. Myslím, že všeobecně příběhy o válce si nejde přečíst a nic si z nich nepamatovat, neodnést. Osobně jsem se s tím ještě nesetkala.
Doufám, že autorka napíše ještě další knihy. Ráda si je přečtu. Rozhodně jedna z nejlepších knih roku 2019. Zaslouží si být více čtená. Dneska jsem mrkla na Databázi knih a tam má hodnocení 88%, ale jen 215 hodnotících! Mzslím, že je velká škoda se této knize vyhýbat.
Romantická linka je zde nenásilně vsazená. Popravdě, paradoxně se v souvislosti s ní jednalo o moment, který mě rozbrečel. Bylo to fakt moc pěkné. Nejhorší bylo, že těch momentů, při kterých se mi chtělo brečet bylo víc a já to většinbou četla v atobuse plném lidí, takže pecka. Naštěstí jsem při scéně, kdy jsem brečela, byla doma, jinak by to vypadalo, že jsem se asi zbláznila.
Těžko říct, jestli bych udělala to, co Noa. Několikrát jsem o tom přemýšlela. Myslím, že možná ne. Ne proto, že bych v té době neměla nutkání sebrat dítě z vlaku a tím ho zachránit, ale proto, že bych k tomu nejspíš nenašla odvahu. Vím, že tahle recenze je spíš taková neupořádaná, dalo by se říct až chaotická snůška myšlenek. ale prostě nemůžu jinak.
Nemám už jiných slov než těch. že vám tuto knihu vřele doporučuju. Osobně se k ní časem určitě vrátím. Myslím, že by se mohla líbit i těm, kteří normálně o válce nečtou. Takže - jděte do toho!
Komentáře
Okomentovat